Call me friend but keep me closer I. ✓

-15-

Jako teď každé ráno, Kyleovo auto zastavilo před naším domem a já opět usedla na své místo vedle něj. S širokým úsměvem mě objal a podal mi kávu, kterou nám oběma koupil po cestě sem. Znovu auto nastartoval a vydali jsme se pomalu ke škole. Kyle pustil rádio, aby v autě nepanovalo to samé ticho, jako většinu rán předtím a začal si tiše pobrukovat. 

,,Zkusím si dnes promluvit s Blake. Chci mít od teď věci pod kontrolou." Vyhrkla jsem z ničeho nic. Ani nevím, proč jsem mu o tom chtěla tolik říct. Přece jen to právě on se snaží mě od ní držet co nejdál. 

,,Cože? Proč? Nemyslím si, že je dobrý nápad s ní mluvit." Konstatoval odměřeným hlasem. Trochu se v sedadle narovnal a pevněji sevřel volant. Věděla jsem, že ho to trápí. Trápí ho, že na ni stále myslím i že s ní chci mluvit o samotě. Jenže pořád nechápal, že on není ten, kdo by se měl bát. Měl by řešit jiné holky, přemýšlet nad tím, kterou vezme na náš maturitní ples. Jenže on měl oči jen pro mě a to byl můj další problém, který hned po Blake musím vyřešit. Pokud si s ním o tom ale promluvím a znovu ho odmítnu, může se stát, že o něj přijdu. Neměla bych mu co vyčítat, v jeho pozici to je pochopitelné, ale nejsem si jistá, jestli o něj přijít chci. V tom přátelském způsobu samozřejmě. 

,,Potřebuju vědět, co si sakra myslela. Vím, že taková asi je, ale chci vědět proč, proč zrovna já. Navíc vím, že mi to pomůže a třeba ji konečně dostanu z hlavy," vysvětlila jsem a hned si usrkla své ledové kávy. Kyle si jen pochybovačně odfrkl a dál se věnoval silnici před námi. ,,Kyle, ať chci nebo ne, pořád k ní něco cítím a dokud mi neřekne do očí celou pravdu, nezmizí to. Navíc pokud mám na ni být naštvaná, chci aspoň vědět proč." Musela jsem si povzdychnout nad změnou jeho nálad. Z usměvavého kluka se rázem stal naštvaný testosteronem poháněný sportovec, kterému se v očí leskla zlost vůči Blake. Žárlil, což bylo očividné, ale snažil se to skrývat. 

,,Já to jen nechápu víš? Ona ti tak moc ublížila, chová se jako naprostá mrcha a ty kolem ní stejně běháš jako malé ztracené štěně. Ona jen píská tak, jak chce a ty se z ní můžeš zbláznit. Jenže hádej co? Vůbec ji na tobě nezáleží a s první příležitostí ti znovu ublíží. Tak jako to ona dělá. Jsi naivní pokud si myslíš, že za tím je nějaká pravda." Procedil skrz zuby. Akorát jsme dojeli na školní parkoviště, kde Kyle taky hned zastavil. Nevěřícně jsem na něj hleděla. Nedokázala jsem pochopit, kde se to v něm jen vzalo. Najednou se zdál tak chladný a bezcitný. Když jsem si všimla jeho zbělených kloubů od toho, jak pevně svíral volant, vyděsila jsem se. Jeho city ke mně musely být silnější, než jsem si myslela, protože takhle žárlivý není nikdo jen tak. 

,,Kyle, ať chceš nebo ne, promluvím si s ní. Tohle není o tobě, ale o mně, tak se s tím smiř." Hned, jak jsem to dořekla, jsem vystoupila a zabouchla za sebou dveře tak, aby pochopil mé rozhořčení. Svá slova jsem nechala viset někde ve vzduchu, aby se nad nimi třeba zamyslel a bez váhání jsem se vydala ke škole. Liv s Maxem jako vždy stáli u její skříňky a vyměňovali si své zamilované pohledy. Tentokrát jsem se ale nevydala za nimi. Blake stála u třídy, kde měla zřejmě svou první hodinu a povídala si s pár holkami. Když si mě ale všimli, všechny utichly. 

,,Helemese, kdo to k nám jde. Slečna populární." Zasmála se jedna z nich. Od té doby, co jsem se začala víc bavit s Kylem a jeho přáteli, se mi pár lidí takhle vysmívalo. Zřejmě je štvalo, že Kyle věnuje svou pozornost mě a ne jim, proto jsem nad tím pokaždé jen protočila očima. 

,,Můžu s tebou mluvit?" hlesla jsem k Blake, která skoro automaticky nasadila svůj nadřazený pohled plný opovržení. Jen ledabyle pokrčila rameny a ruce si založila na prsou. ,,O samotě?" Kmitla jsem očima k jejím kamarádkám, která nás stále sledovaly. Blake chvíli mlčky stála a jen mě sjížděla pohledem. Nakonec jim naznačila, že se potkají ve třídě a šla se mnou kousek stranou. 

,,Takže co chceš?" Chovala se, jako bych jí vůbec nezajímala. Vyhýbala se mému pohledu a raději sledovala své boty na podpatku, které mimochodem dokonalé poukazovaly na její krásné hubené nohy. 

,,Přemýšlela jsem a myslím, že si musíme promluvit. O všem. Co jsi mi tehdy chtěla říct?" Vyhrkla jsem trochu nejistě, avšak s velkým zájmem a zvědavostí. 

,,To snad nemyslíš vážně? Tak teď chceš mluvit?" uchechtla se ironicky a zaujala svůj odtažitý postoj. Bolelo mě, jak se ke mně chovala, protože to nebylo ani zdaleka to, co jsem si přála. Pořád jsem tak nějak ve skrytu duše doufala, že se změní, že se zase vrátí to její já, která jsem na chvíli stačila poznat. Že mě vezme za ruku a odvede na záchodky, kde se se mnou zavře v kabince a konečně vynuluje tu najednou tak velkou vzdálenost mezi námi. Že mi znovu skousne můj dolní ret a já vzdychnu do polibku. Že znovu ucítím její ruce na mých bocích a vše zkrátka bude tak, jak má být. Jenže tahle Blake tu se mnou nebyla a my nebyli zavřené v kabince, kde bychom prováděli všelijaké nemravnosti. Stáli jsme uprostřed přeplněné školní chodby, Blake se na mě sotva podívala a její výraz byl odměřený stejně, jako její postoj. ,,Víš co? Teď s tebou nechci mluvit já. My dvě už si nemáme, co říct. A abys věděla, tohle-" ukázala prstem na nás dvě. ,,Se nikdy nestane. Takže zkus ještě jednou za mnou takhle přijít a udělám ti ze života peklo, rozumíš? Dej mi pokoj, buzno." Její slova bolela víc, než kdyby mi teď bodla nůž do břicha. Raději bych tu pomalu krvácela, než abych z jejích úst musela poslouchat to, co mi tu právě říkala. Byla naprosto bezcitná a svými slovy zlomila mé srdce tak, že jsem měla pocit, že z něj nezbyl ani drobek. Věděla, jak mi ublížit a nedělalo ji to vůbec žádný problém. 

Hned, jak to dořekla, otočila se na patě a zašla do třídy. Bez sebemenšího náznaku toho, že někdo jako Blake z předminulého víkendu vůbec existoval. Slzy se mi bez optání spustili z očí a tekly po tváři přímo k bradě. Nedokázala jsem je zastavit, protože to tak moc bolelo. Nechtěla jsem, aby si toho někdo všiml, proto jsem rychle zapadla do třídy, usedla na své místo a ignorovala jsem vše okolo. Blake Millerová pro mě neexistovala a to, co se mezi námi kdy stalo, byla jen jedna velká noční můra. Teď jsem ale vzhůru a je načase to všem dokázat.  

Tak co myslíte? Co Alex udělá?