Call me friend but keep me closer I. ✓

-16-

Když jsem druhý den vešla do budovy školy, všichni věděli, že je něco jinak. Všichni na mě zírali, jako bych byla úplně nová nebo jako kdyby mě někdo načapal, jak se v učebně muchluju s našim tělocvikářem. Všimla jsem si, jak se pár kluků ohlídlo po mé extra krátké sukni, kterou jsem si včera vyrobila ze staré až zbytečně dlouhé. Celé jsem to pak doplnila tak krátkým trikem, že doslova odhalovalo celé mé ploché břicho. Vlasy jsem si divoce navlnila a pro svůj divoký vzhled jsem si udělala výrazný make- up s očními linkami a nehty na rukou jsem si nalakovala na černo. Působila jsem trochu jako štětka, ale v tuhle chvíli to bylo to, čeho jsem chtěla docílit. Kluci se za mnou ohlíželi a slintali, jako bych byla jen nějak kus masa a holky mi buď záviděli nebo mě chtěli zabít. Já ale toužila jen po té jedné reakci a tu jsem samozřejmě dostala. Blake samou zlostí supěla a když mě zahlédla, viděla jsem, jak moc vzteklá byla. Vlastně byla vzteky bez sebe a celý den pak na všechny jen křičela. Jenže i přesto, že její vztek zakrýval celou její osobu, všimla jsem si jejich očí. Při prvním pohledu na mě, když mě celou sjela od hlavy až k patě, objevily se tam ty tolik povědomé jiskřičky. Na vteřinu jsem pocítila tu její vášeň, kuráž i touhu, avšak to vše skoro okamžitě dokázala zamaskovat. 

Spokojeně jsem si kráčela chodbou a užívala si mé nové já. Celý týden mě propalovala zabijáckým pohledem, ale já ji ignorovala. Naopak jsem se začala věnovat Kyleovi, který se mi omluvil a celý týden na mě mohl oči nechat. Konečně jsem mu dala to, co chtěl. Vypadala jsem a chovala se tak, jak si přál a ačkoli jsem nebyla sama sebou, občas takoví být musíme, abychom dostali to, co chceme. 

,,Tak jsem si říkal, dneska André z týmu pořádá mejdan, co kdybychom tam spolu zašli? Myslím, že Liv s Maxem taky jdou." Přejel prstem po mém holém rameni a nepatrně si skousl ret mezi zuby. Chápala jsem, proč se tak choval. Byla jsem přesně jako Blake a sama moc dobře vím, jak je někdo jako ona přitažlivý. Měla jsem ale, co jsem chtěla. Můj plán zněl snadně. Chtěla jsem Blake ublížit. Chtěla jsem ji rozčílit, přimět ji žárlit a hlavně ji zlomit tak, jak zlomila mě. Měla jsem v plánu ukrást ji její hračku, ať už mě to bude stát cokoli. Byla jsem odhodlaná se s Kylem klidně i vyspat, jen abych docílila svého. Blake mi ublížila tak, jako ještě nikdo a já jen toužila po tom samém. Navíc nikdo mi nebude nadávat tak jako ona, když to ona byla ta první, kdo mě políbil. 

,,Jsem pro." Jazykem jsem si navlhčila rty, což Kyle bedlivě sledoval. Čekala jsem na správný okamžik a dnešní večer byl ideální příležitost. Bylo mi jasné, že tam bude, protože byla na každém večírku, který za něco stál. 

Tak moc se mě snažila ignorovat. Povídala si s Joshem, ale očima neustále zalétávala ke mně. Věděla jsem, že jsou jen dvě možnosti, na které teď myslí. Buď mě chce zabít a nebo se na mě vrhnout. Tak či tak, Kyle byl má zbraň, která mohla pomoct v obou případech. Proto jsem si stoupla na špičky, trochu se k němu naklonila a na můj vkus až moc dlouze ho líbla na tvář. Blake se okamžitě rozešla chodbou k východu, ze kterého vystřelila rychleji, než by kdo dokázal. 

,,Vyzvedni mě v devět." Pousmála jsem se na něj a rozešla se domů. Cestou jsem si musela odlíčit všechno to líčení a dokonce se i převléknout, protože kdyby mě takhle táta zahlédl, měla bych domácí vězení do konce života a ještě by mě dal na domácí školu. Cítila jsem se jako odpad, protože jsem se musela chovat jako člověk, o kterém jsem si vždy myslela, že ve mně ani vůbec není. Musela jsem klesnout na úplné dno a dost jsem pochybovala, jestli jsem vůbec psychicky v pořádku, když tohle podstupuju kvůli jedné hloupé holce. Ale stálo mi to za to. Blake byla krutá a zlá osoba a já ji to chtěla vrátit. Máma mi vždy říkala, že pomsta ničemu nepomůže a že tolik úsilí, kolik bych do ní vložila, bych měla raději dát do odpuštění. Že jakmile člověk odpustí, může jít dál a pokračovat si v poklidu ve svém bytí na téhle planetě. Jenže máma asi nikdy nezažila tu bolest a prázdnotu, která se teď rozlévala do celého mého těla. U srdce jsem měla tak těžko, že jsem myslela, že to za chvíli neunesu. Nevěděla jsem, co s tím, protože zlomené srdce jsem nikdy předtím neměla. Pokud je ale tohle to, co mi pomůže, udělám pro to cokoli. 

Když jsem přišla domů našla jsem na lednici lísteček s tátovým vzkazem. Povolali ho na celý víkend do práce, takže se uvidíme až v pondělí ráno, protože tam bude dlouho do noci. Vedle toho byly ještě připnuté nějaké peníze na jídlo, které jsem si hned vzala a strčila do kapsy. Dala jsem si rychlou sprchu a znovu se odvážněji nalíčila. Vlasy jsem nechala divoce dopadat na má ramena a nasoukala jsem do černých upnutých šatů, které mi kdysi koupila Liv jen ze srandy. Dokonale zvýrazňovaly mé křivky, které jsem jindy tolik nesnášela. Teď jsem za ně ale byla vděčná. Přes ramena jsem si přehodila džínovou bundu a na nohy jsem si nasadila páskové boty na malém podpatku. Když jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle, vyděsilo mě, koho jsem tam viděla. Nic z toho jsem nebyla já. Ačkoli jsem vypadala víc než dobře, cítila jsem se tak nepříjemně a nepohodlně. 

Přesně v devět se z venku ozval motor a hlasité troubení. Popadla jsem svou malou kabelku, kam jsem si dala jen to nezbytné a vydala za Kylem ven. Když jsem nasedla do jeho auta, celou si mě prohlédl a usmál se. 

,,Vypadáš dokonale." Vydechl. Když nastartovala vyjel směr večírek, odvážil se a položil svou velkou dlaň na mě stehno. Chvíli jsem na ní jen zírala a přemýšlela, jestli ji dát pryč sama nebo ho o to slušně poprosit. Pak jsem si ale uvědomila, že tohle byl můj účel a musím se držet svého plánu. 

Už z dáli jsme slyšeli hlasitou hudbu. Několik lidí se hrnulo do krásné vily, kde se večírek odehrával a pár z nich se už přiopile kroutilo venku na trávníku. Kyle nechal auto kousek dál a když jsme konečně došli dovnitř, všechna pozornost spadla na nás. Všichni kolem nás zdravili, pár kluků prohodilo nějaké poznámky k mému vzhledu a jeden dokonce zahvízdal. Chápete to? Někdo na mě zahvízdal. Kyle si mě majetnicky přitáhl k sobě a obmotal ruku kolem mého ramene, jako to vždy dělával. Dostala se nám veškerá pozornost jen ne ta, kterou jsem tolik chtěla. Ať jsem se sebevíc rozhlížela, Blake jsem nikde neviděla. 

Zatímco nám Kyle míchal něco k pití, přidala jsem se na chvíli k Liv a Maxovi, kteří už přiopile tančili u bazénu. Neustále jsem se rozhlížela, čehož si oba všimli. 

,,O co jde kočko? Hledáš svého prince?" zachechtala se Liv a usrkla si svého piva. ,,Mimochodem sluší ti to. Odkdy ti to tak sluší?" Ušklíbla se překvapeně a pohledem sklouzla po mých šatech. Liv byla tak zaneprázdněna Maxem, že si toho dění okolo mě sotva všimla. Nechtěla jsem ji ale nějak zatěžovat, proto jsem nad tím jen mávla rukou. Kyle se ke mně připlížil zezadu a objal mě svými pažemi. V obou rukách držel jeden kelímek s jakýmsi drinkem. Jeden mi předal a já ho opatrně ochutnala. Stejně jako minule, bylo to lepší, než se zdálo, proto jsem ho do sebe celý během minuty vyklopila. Potřebovala jsem si dodat trochu odvahy, protože to, co jsem měla v plánu, jsem nemohla provést střízlivá. 

Brzy na mě alkohol začal působit, tak jsem se s Kylem vlnila do rytmu hudby. Byla jsem mu blíž a blíž a pozorovala jsem jeho reakci. Dělal přesně to, co jsem potřebovala a už jen stačila jedna maličkost a vše mohlo dokonale vyjít. Když ale uběhla hodina a Blake jsem stále nikde nezahlédla, začala mě má kuráž opouštět. Znovu jsem do sebe vyklopila další drink, avšak nervozita ve mně čím dál tím rostla. Ve vteřině ale, kdy jsem spatřila její oči, kterými ihned upoutala mou pozornost a kterými si mě přeměřovala, věděla jsem, že musím konečně začít. Bez sebemenšího zaváhání jsem Kylea popadla za límec jeho trika a okamžitě jsem se natiskla na jeho rty. 

Nemůžu uvěřit, že už se blížíme ke dvacáté kapitole! :o