Galaxie Vesmíru

💫5.kapitola-Dávná minulost

Minulost-Zrcadlová galaxie-Vesmír
Luna vyhlédla z okénka vesmírné lodi. Vesmír téhle galaxie nevypadal jinak a i planety se zdálky zdály stejné jako ty, co Luna tak dobře znala.
,,Nemusíme ti myslím říkat, že by sis měla dát bedlivý pozor na všechny lidi. Ty, co znáš jako hodné jsou zlý."
Řekl Kapitán, který vypadal, že přemýšlí nad situací. Netušil, že Warini napadli planetu, kde se nacházel Luny otec a ostatní strážci to tají jako nejvíce ostražitou informaci. Pokud by se totiž ta zpráva dostala na povrch ukázalo by to, že strážci nejsou tak neporazitelní, jak si mysleli. I doktora to lehce znepokojilo.

Minulost-Zrcadlová Galaxie-Země
,,Tak jsme tady."
Oznámil zachmuřele.
Ulice, domy i obchody zde vypadali stejně, jako doma. Najednou Luna zatoužila mít tohle dobrodružství za sebou. Vrátit se domů, obejmout tetu a bratra a být ráda za to, co na světě má. Protože už mohla být mrtvá, co hůř už je mrtvá a v téhle galaxii je proto, aby našla sebe samu. Luna se zarazila.
,,Jak mi moje kopie v téhle galaxii zachrání tělo?"
Všichni se na ni otočili a ztichli.
,,Christiane?"
Zeptala se, ale ani on se jí nemínil podívat do očí. Luna našpulila pusu a přitiskla ho ke zdi.
,,Okamžitě mi to řekni."
Christian zvedl pohled, ale jen se pevně podíval Luně do očí. Ta se popuzeně otočila.
,,Myslíte si, že jsem blbá! Je mi úplně jasné, že budu muset zabít sama sebe, aby moje staré já přestalo existovat i tady a pak se můžu vrátit domů."
Řekla vážně naštvaně. Luně to dávalo smysl, ale nechtěla to udělat. Nikdo by nedokázal zabít sama sebe jako dítě.
,,Luno."
Christian se snažil Lunu uklidnit, ale tentokrát se Luna odtočila a odmítala zůstat klidná.
,,Tady se jedná o mě, chcete, abych sama sebe zabila."
Prskne na něho. A rozeběhne se pryč.
,,Půjdu za ní."
Oznámí Christian a otočí se, ale Titan mu zastoupí cestu.
,,Už si udělal dost, Christiane. Udělá to, jen potřebuje čas. A ty poslední koho chce teď vidět."
Zastavil ho Titan a sám odešel za Lunou. Christian se napřímil a otočil se na doktora a Kapitána.
,,Měli bychom jí dát čas."
Souhlasil doktor.

Luna nějakou chvíli běžela, ale pak uznala, že to nejspíš nemá cenu. Zastavila se, aby se vydýchala a práskla zády o budovu. Hltala vzduch a pomalu se začala uklidňovat.
,,Hele já tě chápu."
Pousmál se Titan a stoupl si vedle Luny jako by se nic nedělo.
,,Co ty o tom víš?"
Odsekla Luna a napřímila se.
,,Myslím, že předtím než zabiješ svojí špatnou verzi měla by si vědět jaká bude."
Luna přikývla. Ale pak zvážněla.
,,Na to mi bohužel nezbyde čas."
Posmutněla jsem.
,,Pokud slíbíš, že to, co ti teď ukážu neprozradíš mohu ti pomoct."
Pošeptá Titan a usměje se. Luna směle přikývne a Titan ještě dořekne.
,,Tohle mě naučil strýc Felix, když mě měl na starost."
Titan zkřížil ruce a začal něco šeptat. Luna se objevila na stejném místě, ale tentokrát zjistila, že se cítí trochu jinak. Rozhlédla se okolo. Titan nikde nestál, a tak se vydala najít něco k jídlu. Když však přišla ke stánku zjistila, že jí prodavač nevnímá. Když se pak podívala na své ruce zhrozila se. Jsou bledé, skoro až neviditelně, jako by najednou byla Duch!

Minulost-zrcadlová galaxie-Země
Luna se procházela mezi lidmi. Všechno vypadalo jako by to bylo jen v její hlavě, ale zároveň všechno bylo tak reálné. Luna to skoro nemohla pochopit. To, co pochopila rychle bylo, ale poselství, co má splnit. Prostě musí zjistit, jaká je její zrcadlová verze.

Když na ni Luna konečně narazila nevěřila vlastním očím. Takhle Luna vůbec nebyla jako ona. Za tu chvíli, co jí sledovala viděla samu sebe, jakoby úplně pomatenou. Zlou, panovačnou a neohleduplnou holku, doslova spratek. Po nějaké době se Luně zase zamotala hlava a ona se ocitla opět vedle Titana.
Z nosu jí začali kapat kapičky krve.
,,Si v pořádku?"
Zeptal se Titan. Luna nejistě přikývla a od kolemjdoucího si půjčila kapesníky.
,,Nemohl jsem tě tam nechat déle. Pak už bychom neměli čas."
Luna zpomalila kapky krve a po chvilce je úplně zastavila.
,,Kolik máme času?"
,,Hodinu."
Luna se rychle rozběhla směrem, kterým běžela i v představě.
,,Díky, ale radši počkej tady."
Usmála se.

Doběhla do svého domu. Skoro už to tam nepoznávala. Je to přeci jen už patnáct let od doby, co si tam byla Luna naposledy pro věci.
Luna přišla k dětské kolébce. A když vytáhne dýku slzy se jí z očí kutálejí jako hrachy.
,,Tahle Luna je monstrum."
Pošeptá.

Pomalu se plouží zpátky za skupinou. Vidí, že Titan už je zase s ostatními. Jako první k Luně přiběhne Christian a rychle zjišťuje jestli je v pořádku. Obyčejně by se na něj Luna rozzlobila. Ale tentokrát ocenila zájem, který o ní Christian měl. Pomalu přikývla, ale v jejích očích se objevil záblesk lítosti. Ať byla Luna cokoliv, nikdy nebyla vrah.

,,Už bychom měli vyrazit, jsme tu už příliš dlouho."
Napomenul je Kapitán, a tak se všichni rychle odebrali k Lodi.
,,Tak jdeme!"
Zavelel Kapitán a s doktorem se posadil dopředu a Christian se postavil dozadu.
,,Tak asi sbohem."
Usmála se Luna na Titana. Pak jí došlo, že to asi není dobrý způsob, jak se teď loučit. Navíc asi ne touhle větou vzhledem k tomu, že je to poloviční bůh.
,,Nemůžu jet s vámi? Už mě to v mojí galaxii nudí."
Řekl.
,,Určitě."
Christian už se snažil říct ne, ale Kapitán mu skočil do řeči.
,,Ano."
Usmál se. Titan mu úsměv opětoval a Luně lehce políbil ruku, jako by byla nějaká princezna.
Všichni vzlétli a začali se blížit k černé díře.

Minulost-zrcadlová galaxie-vesmír
,,Tak tohle je asi konec dobrodružství."
Hlesne Luna. V tu chvíli se zase zachvěje loď a rozsvítí se červená světla. Ohlušující hluk pípání se rozléhá celou lodí. Luna rychle přiskočí k okénku.
,,Co vidíš?"
Otáže se rychle Christian, ale v tu chvíli se ozve ohlušující rána a loď se rozletí na miliony kousků. Christian skočí před Lunu a sbalí si jí k sobě do objetí. Luna si už jen všímá, jak doktor chytá Kapitána a Luna k sobě ještě na poslední chvilku strhává Titána.

Když se Luna probrala všimla si Christiana, co se svíjel v bolestech. Jeden kus plechu z lodi mu řízl do paže. Christian si přitiskne ránu a pokusí se postavit.
,,Lež."
Nakáže mu. Podívá se okolo. Netuší, kde to jsou, ale když zhlédne z travnatého kopce všimne si Titana.
,,Je tu Titan. Doktor a Kapitán zmizeli."
Řekne Christianovi a ten přikývne.
,,Vypadá to tu travnatě. Vidíš někde takovou podivnou rostlinu podobnou Aloe?"
Zeptal se Christian a alespoň se posadil.
,,Ano, je pod kopcem."
Ozve se Luna po chvilce.
,,Utrhni jí prosím, přiložím si jí na ránu."
,,Jak víš."
,,Elfové znají přírodu."
Skočí Luně do řeči a ona už se na nic neptá.