Chvíle lásky | ✔️

70. kapitola | R. A. B.

/29.7. 1979/

Regulus Black se nacházel už skoro měsíc doma. Pociťoval vyhoření, protože v červnu dokončil studium v Bradavicích a přeci nevěděl, jak má dál nakládat s životem. Pán Zla přibýval na moci a před ním stálo neskutečně obtížné rozhodnutí. Zda naplnit svůj osud, který mu napsalo samotné jméno Black, když už se narodil. Nebo snad jít ve stopách svého staršího bratra Siriuse?

Jeho poslední rok v Bradavicích byl mnohem méně záživný a Regulus se cítil být opuštěný. Jeho starší bratr už ve škole nestudoval a neslyšel o něm, jak je rok dlouhý. Věděl moc dobře, proč tomu tak je, ale nedokázal stále pochopit, jak se mu dařilo se takhle schovávat. Před spaním myslel na svého bratra a jeho manželku Stefani, dokonce i na svou neteř Violu. Jak se jim asi žije? Už Sirius prodal klenotnici jejich matky, protože jim došly peníze?

Vzpomněl si i na Ariu Pettigrewovou, o rok mladší dívku, se kterou už více než rok nepromluvil. Ještě v lednu minulého roku se s ní smál, miloval ji celým svým srdcem a předpokládal, že bez ní absolutně nedokáže existovat. Jak se dokázali takhle odcizit? Jak se něco takového vůbec stane? Jeden den nějakou osobu znáte tak dobře a ten další ji sotva pozdravíte.

Ležel ve své posteli, ráno už dávno slunce nechalo za sebou, blížilo se spíše poledne. Takový bude teď život? Buzení v poledne, oběd, večírek s alkoholem, cigaretami a dívkami, které ani pořádně nezná. A znovu a znovu. Zatím je na ženění mladý, vzpomněl si na větu svého otce, Oriona Blacka. Musíš nejdříve vyrůst v muže, pak teprve dokážeš být mužem rodiny.

Včerejší večírek jej moc nebavil, takže si jej musel zpříjemnit alkoholem, který ho ihned udělal zábavnějším. Neměl moc ponětí, jak se dostal domů, ale ve výsledku mu to bylo celkem jedno. Za jeho dveřmi se ozvalo klepání, načež osoba nečekala na vpuštění dovnitř pomocí slovíčka dále.

Po všem tom alkoholu mu chvíli trvalo, než se dozvěděl, o koho se jedná. Ovšem hlas jeho matky znal už od svého narození, takže mu dlouho netrvalo, než ji poznal. ,,Pojď se alespoň na chvíli postarat o Astrid, nespala jsem celou noc."

,,Hm," zabručel Regulus bez většího zájmu při vzpomínku na skoro dvouletou sestřenici. Čert jim byl dlužen, že Moody a Scamanderová zavřeli Druellu a Cygnuse do Azkabanu. Jim zůstala na krku malá uřvaná holka, která způsobovala, že celé dny jeho matka nespala. On to zrovna dnes nebyl schopen vnímat, jak tvrdě spal.

,,Za chvíli přijedou tvé sestřenice s manželi, máme slavnostní oběd," připomněla mu Walburga Blacková, otevřela jeho skříň a prohlédla si oblečení, které zde měl. Vytáhla jednu z košil, které mu vybrala k narozeninám, samozřejmě černé společenské kalhoty a vestičku, které mu hodila na postel. ,,Tak padej z postele... a učeš se trochu."

Ach ano, jeho sestřenice. Sentimentálně zavzpomínal na své dětství, když si všichni společně hráli na zahradě Cygnuse a Druelly. To s nimi ještě byl Sirius s Andromedou. Všichni byli bezstarostnými a autentickými dětmi, nikdo neměl žádné zábrany a rodiče brali ohled na jejich nemístné výstřelky z etikety. Proč prostě nemohli zůstat dětmi?

Jejich cesty se od té doby rozdělily. Zvláště, když přišlo studium v Bradavicích. Sirius byl zařazený do Nebelvíru a našel si nové přátelé, které ovšem vůbec nevyhovovaly standardům ctihodné rodiny Blackových. Znovu se sám sebe zeptal, proč nedokáže ovládat čas a zastavit jejich stárnutí?

Dnes měla Narcissa Malfoyová roční výročí svatby s Luciusem Malfoyem, jediným synem Abraxase Malfoye. Regulus moc dobře věděl, že Narcissa se narodila pro to být manželkou a matkou. Nikdy neprotestovala proti svému údělu býti ženou, manželkou, potažmo služkou. Nikdy neměla potřeba se vymaňovat ze svého úkolu, na který ji její matka od raného věku připravovala.