Chvíle lásky | ✔️

71. kapitola | Jsi cesta k mé smrti

/1.8. 1979/

,,Stefani, tak ho na to pivo pusť!" žádal hnědovlasou ženu černovlasý Nebelvír, který stále své vlasy nedokázal zkrotit. ,,Já vím, že o něj máš strach, ale vrátíme ti ho v původním a nezměněném stavu."

,,Jo, Sorfarino," dráždil ženu Remus Lupin. ,,Měly jste si udělat nějaký babinec, když my máme naše obvyklé pivíčko!"

,,Ty víš, že se o tebe bojím, Siriusi," povzdechla si zničeně už skoro rok paní Blacková. ,,Smrtijedi dělají problémy hlavně v noci a já nechci, aby tě dostali kvůli tomu, že se napiješ."

,,Slibuju, že nebudu pít," vypustil ze sebe okamžitě, ale pak mě tendenci tento svůj slib přehodnotit. ,,Tedy, nebudu pít moc. Ale na sucho tam nebudu."

,,Fajn, budiž," nadechla se zhluboka Stefani a zamávala svému manželovi, když ho společně Remus s Jamesem táhli pryč. Peter si ho vyzvednout nepřišel. James sice říkal, že mají sraz na místě, ale vnučka Mloka Scamandera tomu nevěřila. Poslední dobou začínal mít více a více melancholickou náladu a v jeho očích se začínal odrážet větší a větší strach.

Tento strach přenášel i na - už tak dost starostlivou - Stefani Blackovou. Neměla tenhle pocit ráda, neustále se ohlížet za svým ramenem a jednou rukou si držet hůlku, kdyby náhodou. Ovšem události poslední doby jí nepřesvědčily o tom, že by se situace měla zlepšovat. Uběhl přesně měsíc od smrti jejího otce a její tety. Smrt okolo ní kráčela jako dlouholetá přítelkyně, které se ovšem nedokázala zbavit.

Před dvěma týdny dokonce zemřeli i Jamesovy rodiče na Dračí spalničky, což pro mladého Jamese byla rána, ale Lily mu byla velikou oporou vzhledem k tomu, že dva roky zpátky své rodiče též ztratila, tudíž věděla, čím si její přítel prochází. Leč na smrt Fleamonta a Eufemii Potterových nemohli Smrtijedé, smrt obcházela okolo v častějších a častějších intervalech.

Dveře se za Siriusem sice zavřely, ale Stefani zaslechla klepání. Poznala však okamžitě, že se nejedná o jejího manžela. Se Siriusem měla vymyšlený speciální rituál klepání, kteří oba z bezpečnostních důvodů dodržovali. Ne, tohle nebyl její manžel. Ze skříňky v předsíni jejich bytu si vzala svou hůlku a skrz kukátko pohlédla, o koho se jedná.

Hnědé vlasy, bledá kůže a prázdný pohled. Svou matku poznala téměř okamžitě, i když si ji pamatovala zcela jinak. Dříve měla na tváři úsměv a její kůže zářila životem. Ovšem tohle dříve bylo už velmi dávno. To ještě byl naživu její bratr Andrew.

Pomalu otevřela dveře od jejich bytu a chytla svou matku pod krkem, načež k jejímu krku přiložila hůlku. ,,Stefani, Stefani, co to děláš?"

,,Jaká je moje nejoblíbenější příchuť zmrzliny?" zeptala se ihned na kontrolní otázku. ,,Odpověz mi, ženská!"

,,Sušenková!" zařvala přidušeně Helene Scamanderová a raději to ještě jednou zopakovala. ,,Sušenková."

Hnědovlasá Mrzimorka se od své matky odtáhla a spadl z ní stres, že ještě dnes bude muset bojovat s nějakým Smrtijedem. Její matka popadala z hloubi jejích plic dech. ,,Jsi se zbláznila nebo co?"

,,Ne," vydechla zničeně Stefani Blacková. ,,Svět se zbláznil."

Helene pohodila hlavou a prohmatala si krk. ,,V tom máš pravdu," připustila Helene souhlasně. ,,Sirius doma není?"

Stefani přivřela podezřívavě oči. ,,Proč? Bojíš se, že na tvůj účet bude mít nějaké poznámky?"

Vdova z jejího hlasu poznala, že zdaleka nic není vyžehleno. ,,Ne, chtěla jsem si rozumně promluvit," nechala si sypat popel na hlavu. ,,Vím, že od tátova pohřbu uběhla nějaká doba a měla jsem přijít dřív-"