Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟓𝟓.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝JEDEN Z NEJLEPŠÍCH, NEJVESELEJŠÍCH A NEJLOAJÁLNĚJŠÍCH LIDÍ, KTERÉ ZNAL.❞

„Gratuluji vám, a přeji vám do života jen to nejlepší. Rone, ty jsi to neskutečně vyhrál, a před tebou, Padmo, stojí výzva, před níž už nemůžeš couvnout," přál s veselým úsměvem novomanželům Weasleyovým Blaise, když se na něj dostala řada. Ron se zplna hrdla rozesmál svým nakažlivým smíchem a poplácal svého přítele po rameni; Padma se usmívala a pevně Blaise objala, přestože jeden druhého příliš neznali.

Když každý novopečeným manželům pogratuloval a popřál jim spoustu štěstí, všichni hosté se přesunuli do prostorného stanu postaveného vedle Doupěte. Stoly byly obtěžkány spoustou různých jídel a v rohu vyhrávala kapela. Ron přenesl nevěstu přes práh a z davu se ozvalo tleskání a nadšené pískání.

„No vida, lepší společnici jsem si vedle sebe nemohl přát," zazubil se Blaise, když si každý sedal podle rozmístěných jmenovek ke stolu. Jeho místo bylo pár židlí od Rona a Padmy, a vedle sebe měl usazenou Hermionu, která už byla skoro v šestém měsíci, a bylo to na ní poznat.

„Už mě to vlastně ani nepřekvapuje." Hermiona vzhlédla a usmála se, přestože působila trochu unaveně. Ale tomu se nemohl divit. Blaise se posadil vedle ní a nedočkavě se rozhlížel kolem. „Sluší jim to, viď?" prohlásila znenadání a Blaise na ni udiveně pohlédl. Skelné hnědé oči upírala na šťastný zamilovaný pár a vypadala trochu smutně. Blaise si vnitřně povzdechl a v utěšujícím gestu jí položil dlaň na koleno.

„Trápí tě to, že jo? Mrzí mě, že vám to nevyšlo, Hermiono. A je od tebe hezké, že jsi přišla -"

Zavrtěla hlavou. „Samozřejmě, že jsem přišla. Jak bych si mohla nechat ujít Ronovu svatbu? Znamená pro mě tolik. Ale ne v tom smyslu, v jakém si ty myslíš," řekla mu rozhodně, když si trochu povzdechl. „Mám ho ráda jako bratra. Už dávno k němu necítím ty romantické city, které jsem k němu dříve chovala. Já jen..." Ochranářsky si položila dlaň na břicho a pohladila jej. „Já jim jen závidím to, co mezi sebou mají. Tu lásku, oddanost. Jsou tu jeden pro druhého, mají se o koho opřít. A čekají spolu dítě. To je ta nejkrásnější věc, která je ještě víc spojí. To jejich maličké bude vyrůstat v tak krásné rodině, která mu dá všechno na světě." Do očí jí vstoupily slzy. „Mají takové štěstí. Přála bych si totéž pro své dítě."

Blaise ji smutně pozoroval. Říkal si, že v ten okamžik by bylo nejlepší, kdyby s Hermionou někam odešel. Pryč odtud. Mohli by si jít společně někam sednout. A třeba být jen zticha. Stačilo by to. Ale nemohli přece jen tak odejít ze svatby.

„Víš, že na nic nebudeš sama. Já a Theo ti se vším pomůžeme a podpoříme tě. Tebe i to malé. Zvládneme to," ujišťoval ji a pak se usmál. „A neboj se. Než se naděješ, i ty budeš mít po svém boku někoho, kdo tobě i tvému dítěti dá všechnu lásku světa. Někdo na tebe čeká, uvidíš."

Hermiona si povzdechla a věnovala mu tak intenzivní pohled, až jej to v první chvíli zarazilo. Nedokázal z něj nic vyčíst, ale než se o to byť jen pokusil, ten výraz zmizel hned, jakmile se ozvalo tiché zacinkání lžičky o skleničku. Harry byl Ronův svědek a chtěl říct pár vět k přípitku.

Než začal mluvit, na všechny přítomné se usmál. Obzvlášť jeden delší pohled věnoval i Hermioně. „Rona Weasleyho znám už osm let. Zažili jsme spolu tolik věcí, kterým lze mnohdy jen těžko uvěřit. Naše přátelství prošlo mnoha zkouškami a smích se také někdy měnil v křik a hádky. A ačkoliv spolu s dospíváním zmizela i ta dětská bezstarostnost, Ron tu byl vždycky, aby mě rozesmál či podržel. Stál při mě v těch nejtěžších chvílích a já jsem mu za to vděčný, protože je to jeden z nejlepších, nejveselejších a nejloajálnějších lidí, které znám. Padmo, gratuluji ti k takovému manželovi a přeji vám pokud možno co nejméně problémů, kterým budete muset čelit. Ať vaše manželství vzkvétá a s každou překonanou překážkou je pevnější a nezlomitelnější." Harry se na chvíli odmlčel a skromně se usmál, když pár lidí zatleskalo. Paní Weasleyová i paní Patilová už plakaly a Padma k tomu neměla daleko. I Ron na svého nejlepšího přítele dojatě zahlížel.

Jeden z nejlepších, nejveselejších a nejloajálnějších lidí, které znal. V tom má Harry pravdu, pomyslela si Hermiona.

Harry si odkašlal a pevněji sevřel svou skleničku. „O Ronovi bych vám toho mohl říct spoustu. Chtěl bych mu vyjádřit, jak moc pro mě znamená a jak jsem mu za všechno vděčný, ale myslím, že on už to ví." Oba dva na sebe pohlédli a v očích jim problesklo pochopení a souznění. „Arthur Weasley jednou řekl, že je za celou rodinu vděčný za to, že si tehdy Ron sedl do správného kupé. I já jsem za to vděčný, jelikož tehdy jsem získal svého prvního opravdového přítele, který je s vámi v dobrém i ve zlém, parťáka, který vám kryje záda, a rodinu, která vám dá najevo, jak moc jste důležití, milovaní a nepostradatelní. Vypadá to jako maličkosti. Ale jsou to ty nejdůležitější věci, které vám život může nabídnout. Připijme novomanželům a popřejme jim, ať se s tím životem zvládnou hladce a bez obtíží poprat! Na Padmu a Rona!" Harry pozvedl svou skleničku s šampaňským, aby naznačil přípitek, a všichni přítomní jej napodobili a halasně opakovali jména novomanželů. Když si připili, Harry a Ron se dlouze objali a pak k němu přistoupila i Padma, která si utírala slzy.

„To bylo překrásné," vydechla Hermiona, která přípitek jen naznačila. Stejně jako Padma se i ona vyhýbala alkoholu. Se širokým úsměvem pozorovala Harryho a Rona, jak se něčemu hlasitě smějí. Na stolech se objevil předkrm a lidé se za veselého hovoru pustili do jídla.

„Dojatá?" zeptal se s potutelným úsměvem Blaise a Hermiona ho bouchla do ramene, aby byl zticha. I tak spatřil, jak se jí v očích třpytí slzy. „Taky jsi měla pronést nějakou řeč. Jsi přece mozek toho vašeho slavného tria. Ron je srdce a Harry duše. Čemu se směješ?"

„Ale ničemu. Jen... je to hezké," uchichtla se a také se pustila do jídla. „Myslím, že Harry řekl to důležité a řekl to dostatečně krásně za nás oba. Kdyby mě o pár slov Ron požádal, asi bych mu nedokázala říct ne. Ale takhle si raději poslechnu Harryho."

„Stejně bych chtěl slyšet i tvou řeč," stál si za svým Blaise. Hermiona se pro sebe usmála.

„Tak třeba na tvé svatbě," navrhla. Blaise se rozesmál.

„To bych ještě musel mít nějakou nevěstu," prohlásil, a pak už byli oba dva zticha a vychutnávali si jídlo, které bylo opravdu výborné. Na výběr byla i indická kuchyně, jelikož Padma pocházela z indické rodiny.

Po hostině následoval první tanec novomanželů. Svatebčané kolem nich utvořili kruh a Hermiona s dojetím a potlačovanou bolestí sledovala, jak její nejlepší kamarád a bývalá láska jen září štěstím. Viděla tu lásku a zasněnost, s jakou se na Padmu díval. Tolik mu to přála.

„Doufám, že tančíš," řekl Blaise, když se k Ronovi a Padmě začaly přidávat i další páry. On šel vyzvat k tanci Hermionu. S tím už přece musela počítat.

„Jen na pomalé písničky," odpověděla mu, poněkud překvapená, že Blaise chce vůbec tančit. A s ní. Jen se spokojeně usmál, vzal ji za ruku a dovedl ji k židli, aby dle jeho slov načerpala sílu, aby to pak společně mohli roztočit na parketu. Zatímco hrály rychlé písničky, stihl si zatančit s Padmou, Ginny a Parvati, která po něm se zájmem pokukovala. Jakmile ale zaslechl první tóny nadcházející písně, pustil Padmu a se sebevědomým úsměvem kráčel k Hermioně, která ho nemohla odmítnout. Za chvíli už ji táhl na parket. Něžně si ji k sobě přitiskl a jednou rukou ji objal kolem pasu.

Když si položila svou hlavu na jeho hruď, tiskl ji k sobě ještě blíž. Pomalu se s ní pohupoval do rytmu a Hermiona zavřela oči. Cítila tlukot jeho srdce. Vydechla. Připadala si v bezpečí.

„Taky na tebe někdo čeká, Blaisi. A já doufám, že to bude někdo, s kým budeš opravdu šťastný," zašeptala po chvíli, ale nebyla si jistá, zda ji vůbec slyšel. Tenhle okamžik pro ně pro oba znamenal hodně.