Tension love ≈ larry stylinson cz

16

Druhého dne jsem při pohlédnutí do zrcadla utrpěl šok. Měl jsem extrémně rozcuchané vlasy a oči napuchlé jak dva pinpongáče. Musel jsem brečet ze spaní.

I přesto, že jsem před chvílí vstal, byl jsem zralý na to jít si zase lehnout. To jsem ale nemohl. Už od rána mě přes telefon burcoval Zayn. Je velmi neodbytný, co se týče toho, co chce. Takže když se rozhodl, že se musíme sejít, neměl jsem na vybranou.
Prý se mnou potřebuje nutně mluvit - ale samozřejmě mi neřekl o co jde.

Poslední dobou spolu trávíme víc času, než jsem kdy trávil například s Kate. Otřásl jsem se při vzpomínce na tu osobu. Snažil jsem se zapomenout a doufám, že už ji nikdy neuvidím.

***

Napadlo mě, že se bude chtít sejít v Beachwood café, ale vybral takovou malou nenápadnou kavárničku uprostřed parku.

Nevěděl jsem, co mám od toho setkání čekat, ale i tak jsem byl nervózní. Připadalo mi, jakoby se snad nějak mohl dozvědět o tom včerejšku a chtěl o tom mluvit. Cítil jsem se vinný. Co to plácám za blbosti?

Sáhnul jsem po klice a rozhlížel se po Zaynovi. Spatřil jsem ho hned - stál a prudce na mně mával rukou.

,,Čau, co se děje?" pozdravil jsem ho.

,,Jen se posaď," tvářil se vážně. Chvilku mlčel, jen na mně zíral a okusoval si palec.

,,Tak co je?" řekl jsem netrpělivě.

,,Nechceš si nejdřív objednat?"

,,Když ti to udělá radost," kývl jsem na servírku.

*

,,Teď spusť," usekl jsem si příjemně teplé kávy.

Zayn dal hlavu na stranu a zamyšleně si mně prohlížel. ,,Vážně o ničem nevíš?"

,,Nevybavuju si nic důležitého." Pokud nemyslí včerejšek, tak ne.

,,Fajn. Za prvé - promiň. Nejspíš je to moje vina-." Všiml si, jak se tvářím. ,,Počkej, stalo se to včera, nebo snad ne?" vykulil na mně oči.

Cítil jsem jak rudnu. Přece jen jde o včerejšek. Ale jak by... Pak mi to došlo. Proto se choval tak divně, potom ta esemeska a jeho útěk z mého bytu.

,,To ty jsi zapříčinil, že za mnou Harry přišel?!" řekl jsem rozhořčeně. Při slově Harry, se na nás lidi v kavárně otočili.

,,Psst, ne tak nahlas," sykl po mně Zayn. ,,Jo, přiznávám, můžu za to já."

,,Ale jak, jak si to-"

,,Mám své zdroje," přerušil mě. ,,Teď mě však poslouchej. Stalo se včera něco?"

Tahle konverzace mi začínala být dost nepříjemná. Zvlášť pro to, že jsem za to mohl já. Za to, že se nic nestalo. Nechtěl jsem to však Zaynovi přiznat, tak jsem jen tiše seděl.

,,Chápu, nemusíš o tom mluvit," krátce mě pohladil po ruce.

Vyloudil jsem ze sebe krátký úsměv. ,,Proč si se mi ale omlouval? Za co můžeš ty?"

,,Tohle by jsi měl vidět," řekl skoro neslyšně a podal mi ranní výtisk.

,,Noviny?" zeptal jsem se překvapeně, ale za chvíli mi došla slova. Nemohl jsem si nevšimnout velkého titulku napsaného křiklavě červenými písmeny. Bylo to, jako by se mi zabodávala do očí. Nevěřil jsem vlastním očím. Přečetl jsem si to ještě jednou.

VEČERNÍ AFÉRKA HARRYHO STYLESE!!! KDO JE TEN MLADÍK?

Nezdálo se mi to. Opravdu to tam bylo napsáno. Došlo mi, kvůli čemu byly ty pohledy a kolik lidí už to četlo. Udělalo se mi špatně. Vzal jsem si svou mikinu, ani se nezdržoval placením, a rychlým krokem jsem odkráčel ven. Štrádoval jsem si to trávou přes park. Ranní rosa mi máčela mé tenisky.

,,Loui, počkej přece!" naléhal na mně Zayn.

Nevšímal jsem si ho. Chtěl jsem být co nejdál odtud. Ale kam bych měl vlastně jít? Kde o tom nikdo neví? Zatím.

,,Prosím stůj," Zayn mě už dohnal a chytil mě za paži.

,,Pusť mě!" vyštěkl jsem na něho se zkrabaceným obličejem.

,,Ale no tak, pojď sedneme si." Táhl mě za sebou na lavičku, která se skrývala pod stromem.

Neochotně jsem si sednul vedle něho a on mi dal ruku kolem ramen.

,,Tak," řekl spokojeně. ,,A teď mě poslouchej. Nemusíš si kvůli tomu dělat starosti. Vždyť jde jen stěží poznat, kdo je na té fotografii. Musel to fotit někdo z dálky. Buď v klidu, zatím tě nikdo neobviňuje."

Zatím. Řekl zatím.

,,A navíc, vždyť se nestalo nic tak dramatického. Co je na tom," pokračoval.

Při slově nic mi ukápla slza. Vyčítal jsem si to. Že jsem ho nepolíbil.

,,Copak? Proč pláčeš?" všiml si toho Zayn.

,,Já nepláču," odsekl jsem a zlostně si hřbetem ruky setřel svou slzu.

,,Pojď sem," vzal mě do náruče.

,,Zay," zašeptal jsem. ,,Chtěl mě políbit a já jsem utekl jak malé děcko, nechal jsem ho tam a normálně jsem zdrhnul."

,,A pročpak?" vyptával se.

,,Asi, asi jsem dostal strach," zakvílel jsem.

,,Z čeho si dostal strach?" naléhal na mně.

Přemýšlel jsem. ,,Je to kluk," řekl jsem nakonec.

,,To přece nevadí, ne?"

,,Ne, ale já jsem ke klukovi ještě nikdy nic takového necítil. A nikdy jsem kluka nelíbal." Bylo mi trapně.

Zayn se jen lišácky zasmál. ,,Jo, všechno jednou poprvé."

Odtáhl jsem se od něho a zděšeně se na něj podíval. ,,Zay?!"

,,No co je? Hele, jestli chceš, můžeš si to zkusit se mnou. No však víš. Jaké to je, líbat se s klukem."

Nevěřícně jsem na něj pohlédl. On se jen rozřechtal. ,,Nemůžeš mi hned všechno věřit. Ale pokud by jsi chtěl..."

Praštil jsem ho pěstí do ramene. ,,Blbče," musel jsem se taky smát.

,,Tak se mi líbíš," usmál se na mně.

,,Jaké to vlastně je?" zeptal jsem se.

,,Co přesně myslíš?"

,,Líbat kluka," řekl jsem nesměle.

,,Řekl bych, že stejné. Nepoznáš tak rozdíl. Záleží na tom, o koho jde. Ale pokud to myslíš v porovnání s holkou, s klukem je to víc romantičtější a zajímavější," pošeptal mi.

Chvíli jsem tam ještě seděli, nechávali vítr, aby si pohrával s našimi vlasy a já jsem přemýšlel, jestli už ty noviny Harry četl.