Chvíle lásky | ✔️

74. kapitola | Nikdy neustoupím

/31.10. 1981/

Hestia Jonesová patřila k lidem, kteří se dnes museli schovávat před nejobávanějším černokněžníkem všech dob. Svou nejlepší kamarádku Lily Potterovou už neviděla téměř půl roku. Rudovlasá žena se skrývala společně se svým manželem a synem na místě, o kterém nikdo nevěděl. Avšak snažila se s ní komunikovat alespoň pomocí dopisů, aby si zachovala trochu zdravého rozumu.

Milá Hestio,

moc ti děkuji za Tvůj poslední dopis, udělal mě i Jamesovi velikou radost. Zároveň Ti musím poděkovat za Harryho dárek, který nám od Tebe přišel. Ta malá zlatonka ho fascinuje opravdu hodně! James už mi vyhrožuje, jak z tohohle za chvíli udělá kůlničku na dříví. Bohužel mám tak trochu pocit, že se to opravdu stane. Myslím, že je více než jasné, že z našeho Harryho vyroste chytač stejně jako byl James. Od Tichošlápka k jeho prvním narozeninám dostal své první malé košťátko, ze kterého byl také k u vytržení.

Také bych Ti měla povyprávět té malé holčičce, které půjdeš za kmotru. Sirius si dělal legraci, že při tomto tempu dělání dětí za chvíli doženeme Molly s Arthurem. Končím teď sedmý měsíc těhotenství, takže už to mám za pár. S Jamesem se stále nemůžeme shodnout na jméně, on si stále stojí na své April nebo Rose, ale já nechci vypadat jako rodina květinářů.

A jak se máš ty, Hes? Minule jsi psala, že jsi začala pracovat jako lékouzelnice v Bradavicích, za což jsem velice ráda. Moc dobře vím, jak moc máš Bradavice a Pomfreyovou ráda. Zároveň rozumím tomu, že musíš chránit sebe i malého Mathea. Fotky, které jsi mi poslala jsem si zarámovala, Matheo roste jako z vody.

Sama také přikládám nějaké, ať vidíš, jak si tady žijeme. Mrzí mě, že se nemůžeme vidět, ale sama moc dobře víš, jaká je teď situace venku. Drž se!

S láskou,

Lily, James, Harry a tvoje malá kmotřenka, co hledá jméno

***

Stefani Blacková se dívala z okna, stmívalo se stále dříve a dříve. Ovšem dnešní noc byla strašidelnější z mnoho jiných důvodů. Například byl Předvečer všech svatých, ale i počasí nevyjadřovalo nic dobrého. Vítr tančil okolo každého pevného objektu, ale nesnažil se jej pohladit, spíše zničit.

Venku bylo boží dopuštění, dokonce i malá tříletá Viola byla z celé situace venku nervózní. ,,Mamí! Já mám štrach!" vypískla malá černovlasá dívenka, načež jí její tatínek zvedl do vzduchu, aby jí zvedl náladu.

,,Violko moje, nemusíš se bát, tatínek tě zachrání," zašeptal jí přesvědčivě Sirius do ouška. ,,Ale teď si padej vyčistit zoubky, nebo nepřijde zoubková víla."

V tu chvíli se blesku rychle malé děvčátko vymanilo ze sevření svého otce a uhánělo do koupelny jejich bytu. ,,Viola není jediná, kdo má obavy z dnešního večera," přiznala Stefani Siriusovi. ,,Mám takový špatný pocit, chápeš? Nějaký můj šestý smysl mi říká, že se dneska něco stane."

,,Nic takovému neříkej, Stef," snažil se nemyslet na nic špatného, i když ho v jeho hlavě také provázel strach. ,,Věřím, že budou v pořádku. Pokud je Remus nepodrazí."

,,To by neudělal," zamračila se hnědovlasá žena a zakroutila hlavou. ,,Vždyť známe Remuse, Siriusi. Má srdce ze zlata a jsme jeho rodina."

,,Miluju tě, Sorfarino," pousmál se na ni, ,,hlavně za to, že jako pravý Mrzimor dokážeš v lidech vidět to dobré. Jenže ty nemůžeš vědět, zda na něj Voldemort nemá nějaké páky-"