Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

27

Sedl jsem si zpátky ke stolu a čuměl do blba. Chan si sedl taky zpátky, ale ani jeden z nás nemluvil.

Budu tu muset být celou noc. Co bych teď dal za postel v naší chatě.

Povzdechl jsem si, přičemž jsem svěsil hlavu do dlaní. Nedokážu si představit, že bych tu měl strávit celou noc. Už teď jsem se začínal nudit. Je to jako past.

Raději jsem se podíval na Chana. Ten taky vypadal, že si nedokáže představit strávit tu celou noc. Ale nevypadal z toho tak zničeně jako já. Nebo to třeba lépe skrývá.

,,Co budeme dělat?" položil jsem mu otázku, která tu napadla už určitě každého člověka.

Chan se místo toho zadíval do dálky a řekl: ,,Počkej tu. Hned se vrátím."

Zvedl se od stolu a chtěl odejít.

,,Kam jdeš?"

,,Hned se vrátím," zopakoval a odešel.

Díval jsem se za ním, dokud nezmizel za rohem a až pak jsem se opřel do židle a založil si ruce na prsou. By mě zajímalo, kam šel. Doufám, že mě tu nehodlá nechat samotnýho. Ale to by se Chanovi snad nepodobalo.

Raději jsem si vytáhl mobil a začal si prohlížet Instagram. Sengmin přidal fotku svojí pomalované sádry na noze. Na to jsem mu dal srdíčko a posouval jsem dál. 

Moc lidí ze školy nesleduji. Vlastně sleduji jenom dva. Seungmina a Chana. Ten měl taky novou fotku. Stál ve sněhu a po jeho boku stáli z každé strany Hyunjin a Minho. Byla tam tma a snežilo, jenže oni stáli pod pouliční lampou, takže to dělalo zvláštní efekt.

Podíval jsem se dolů pod příspěvěk a přečetl si popisek.

Přesně rok zpátky. Nejlepší dny v mém životě.

Nejlepší dny v mém životě. Nechápu proč, ale mým tělem se rozlil divný pocit. Jakoby se mě to dotklo. Copak se mnou se tu nebaví? Nudím ho snad? Ne, to ne. Píše tam, že je to rok zpátky. 

Ale než jsem se stihl rozpřemýšlet se dál, objevil se Chan. V jedné ruce držel klíče a v druhé flašku s rumem.

Nechápavě jsem na něj zíral. Na co ty klíče? A proč má s sebou alkohol?

,,Na co ty klíče?" zeptal jsem se.

Chan se usmál a lehce naklonil hlavu. Bylo v tom něco extrémně sexy.

,,Máme štěstí. Měli tu poslední pokoj. Zbytek už je zabraný."

Pokoj? To jako na přespání?

,,No co tak koukáš? Snad tu nechceš spát na židli,"  pokračoval.

Zakroutil jsem hlavou. To opravdu nechci. Tak jsem se raději zvedl, vzal si bundu a vydal se za Chanem, který si to už štrádoval do schodů.

Zastavil se před pokojem na konci chodby, odemkl a uhnul, abych vešel.

Byl to vcelku obyčejný pokoj. Zeď u dveří byla obložená dřevem, jinak zbytek byl bílí. Ovšem pokoji vévodily dvě prostorné postele a zrcadlo přes celou stěnu. Pak tam ještě byly dveře do koupelny, skříň a okno. 

Chan už se usadil na posteli a rum postavil na zem. ,,No není to pokoj jako u nás v chatě, ale lepší než nic."

Zakroutil jsem hlavou. ,,Vždyť je to dobrý." Bundu jsem pověsil na věšák a šel se podívat k oknu.

Sněžilo hustěji a prudčeji, než když jsme odcházeli z chaty. 

Povzdychl jsem si. 

,,Nic si z toho nedělej. Ráno to určitě bude dobrý," promluvil za mnou Chan. Ani jsem ho neslyšel vstát z postele. Otočil jsem se na něj a pokrčil rameny. Co si o tom myslet? Uvidíme ráno.