#witch

Říjnová noc

Typická podzimní paleta barev už zdobila koruny všech stromů na nádraží. Barevné tóny rozbíjela ponurá, šedá atmosféra nádražní budovy a jejího okolí. Lidské tváře, každá plná jiných emocí. Violet stála u budovy a čekala až ji přijde Ramona vyzvednout. Byla šíleně nervózní, mohla tvrdit, že měla v břiše motýly. Neměla ponětí, co k ní Ramona cítí, ale Violet už nezapírala, že by mohla být do Ramony zamilovaná. Ramona jakoby s ní na chatu občas flirtovala, ale také jí dokázala naslouchat a poradit, vtipkovat s ní. A možná se do Ramony zbláznila, protože nikoho jiného neměla.

První setkání dělá člověka vždycky nervózním, navíc k rozčarování Violet přispěla věta v chatu "Mám volný byt".
Jenže jediný kdo tu byl bez sebe byla Violet. Ramona k ní kráčela s lehkým úsměvem, sebejistě. Violet měla pocit, že se barevné listí vznáší kolem jejího kabátu a vlaje rytmicky s její dlouhou sukní, rozparkem odhaloval štíhlé nohy v rozervaných silonkách. Jakmile přicházela blíž a blíž všímala si detailů. Černá rtěnka, zářivé modro šedé oči vystupovaly z kouřových stínů.
Violet si zkousla ret. Trochu se zastyděla, že sama přišla v džínách a tričku. Nepřipadala si tak čarodějná jako její kamarádka.

"Ahoj." vydechla Violet jako první.
Ramona nepromluvila chvíli ani slovo. Jen vzala Violet za ruku a s úsměvem ji navlekla červenou stuhu okolo zápěstí.
"Máš studené ruce, půjdeme se zahřát ke mně? Mám skvělý čaj."

Byt i Ramony pokoj byl útulný, plný sošek, na stole malý oltář a pár svíček. Její spolubydlící nebyl doma a tak měli kuchyň i obývací pokoj pro sebe. Pro Violet to bylo na poprvé příjemné, menší stres, který i tak byl dost velký.
Ramona začala zalévat horkou vodou hrnečky s čajovým sáčkem. Na lince před Violet ležely už předem přichystané vanilkové muffiny. Věděla, že Ramona miluje pečení a musela se kvůli tomu culit ještě víc, když věděla, že něco upekla pro ni.
Violet si prohlížela její odhalená záda a paže. Hltala pohledem bledost její kůže a každé jedno tetování, která si nekryla a pouze se mísily různé pohanské znaky, runy a dokonce sigily, kterým nerozumněla.

"A samozřejmě tě chci opít." pronesla Ramona bezprostředně a vytáhla dvě láhve červeného vína. Obě se posadily do měkkého koberce a opřely se o pohovku, bavily se stejně otevřeně jako přes sociální sítě.
Violet měla pocit, jakoby s ní pořád Ramona flirtovala. Jemně se jí dotýkala, svůdně se smála, nakláněla se k její tváři, mnula mezi prsty konečky modrých Ví pleťových vlasů.

Violet vínem omámená pečlivě ukázala na každé jedno tetování, co měla. Až si konečně všimla toho na hrudi. Zvláštní protože před tím měla pocit, že tam nebylo. Znak podivně poskládaný z geometrických tvarů, neznámých run, znaků, ale i křivek, které tomu dodávaly rukopis.
"A co znamená tohle?" Violet položila dlaň mezi prsa Ramony.
"Vědět bys to chtěla?" pousmála se a naklonila se k ní.
"Máš nádherné oči. Jsou tak temné. Povím ti to, ale něco za to chci" blonďatá hlavinka se jí naklonila lišácky na stranu. Violet věděla, že jí tu touhu vidí Ramona v očích a v hlavě jí jen třeštilo, udělej to! uděluj to! no tak už to udělej!
Ramona si její tvář za bradu přitáhla volnou rukou k té své a začala ji líbat, velmi vášnivě, hladově. Violet nazpět vracela každý polibek, i když ne tak hrubě jako Ramona.
Neměla v tom až takovou praxi.

Ramona se zasmála mezi polibkem, "ještě jsem nelíbala nikoho s piercingy ve rtu", a poté ji jemně do rtu kousla. Violet se nechala vést Ramonou a zdálo se, že Ramoně nevadí být ta dominantní. Posadila si ji na klín a sundala z ní svetr i tričko, Líbala Violet na hrudi, krku, uších. Začala jí po chvíli rozepínat kalhoty.
Violet, byť se styděla, protože s holkou ještě nikdy nespala se nechala. Nechala si sát bradavky, kousat do nich. Ramona byla hned po chvíli hrubější, ale Violet neměla nic proti, kolikrát si představovala, mnohem drsnější sex s Ramonou, když po večerech masturbovala. Obě dívky pochopily, co chtějí.

Ramona chytila Violet pevně za vlasy a přinutila ji zaklonit hlavu potom dál trápila její bradavky. Mumlala si přitom slova v cizím jazyce. Violet věděla jaká je Ramona čarodějka, musela to brát jako rituál a Violet to tak přijmula.
Hrubě si modrovlásku položila na zem a ze stolu sebrala fix. Violet se třepala vzrušením i nervozitou. Ležela pod ní už jen v kalhotkách.
Ramona ji zacpala ústa rukou a zaseptala jí do ucha. "A teď budeš hezky z ticha, ty malá couro. Necekneš, už budeš patřit jen mě. Celý tvůj život je můj."
Ještě si plivla na dlaň a rozetřela slinu Violet po tváři. Začala po ní kreslit. Vedla fixem diagonálně dlouhou čáru od její brady až pod podbřišek. pár obrácených křížů, pentagram, trojúhelníky, spirálu a hlavně jí na krk nakreslila ten samý znak, který měla sama na hrudi. Violet se pod fixem zvedal hrudník, stály jí bradavky chladem, měla husí kůži a pevně zavřené oči.
Bez varování Ramona pevně zmáčkla její prsa a kousla ji do bradavek až Violet vypískla a škubla sebou, dokonce naznačila Ramoně, že by ji teď od sebe ráda odtrhla, ale to hrálo hrubé Ramoně do karet. Uzemnila opět drobnou Violet na zem a dala jí facku, pak se natiskla na její tělo.
Teplo jejich prsou se nyní navzájem prolínalo.
"Ty...buď hodná oběť. " říkala vážným tónem když pevně držela její tvář. Přejela jí jazykem po rtech a pak posouvala níže své polibky. Užívala si jak se pod ní Violet klepe, vzdychá a chce to víc a víc. Líbala jí prsa břicho a zároveň se tiskla své tělo pevně na to její.

Jenže Violet začala těžknout hlava, měla pocit sucha v ústech, mlžil se jí zrak. Napadlo ji, že to bude tím vínem, ale pocit to byl nepříjemný než opilost. Měla pocit, že slábne. Rázem ji přešlo i všechno to vzrušení, které cítila. Rozbolela ji hlava i žaludek, musela to říct.
"Ramono, není mi dobře, přestaň...."
Ramonin obličej se Violet rozmazával, ale viděla, jak se stejně svůdně usmívá, nechává toho hraní si s Violet, zvedá se a jde k oknu kde si zapálí cigaretu přesto, že její kamarádce je špatně. Vůbec to neřešila. Violet se chtělo spát čím dál tím víc. Začínala být v podivném stavu, nebylo jí ani psychicky dobře. Prožívala paniku, ale nemohla to dát najevo, obzvláště když si všimla, že Ramona je v takovém chladném klidu.
Přála si být oblečená a doma, nebo alespoň křičet na celý barák. "Pomoc!" snažila se slova dostat z krku, ale už nemohla.