Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟓𝟔.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝OTCOVSTVÍ PRO NĚJ BYLA KRÁSNÁ, A AŽ DOPOSUD NEOBJEVENÁ A NEPŘEDSTAVITELNÁ VĚC.❞

Toho dne to byla Theodorova premiéra, když vedl Nicolase poprvé do školky. Hermiona šla brzy ráno do práce, a protože měl Theo volno, nabídl jí, že se o Nica postará. Souhlasila, ačkoliv trochu zdráhavě, ale nebylo to proto, že by svému příteli snad nedůvěřovala. Ale celé roky byla zvyklá o Nica pečovat sama, byla jeho jediný rodič, a tak si stále musela připomínat, že teď už na všechno sama není a může se na Thea spolehnout. Pro Nica to byl mužský vzor a bylo to něco jiného, než když měl celé roky jenom matku. Bylo jasné, že i on chce objevovat nové věci, když už je nyní má konečně na dosah. Ale i tak bylo pro Hermionu trochu těžké to uvědomění, že teď už ji její syn tolik nepotřebuje.

„To jsme to spolu dnes hezky zvládli, co? A to nám maminka nevěřila," řekl s pyšným úsměvem Theo, když vedl Nica do školky. Malý chlapec jej hrdě držel za ruku a zvědavě se rozhlížel po kolemjdoucích lidech. Jako kdyby chtěl, aby si všimli, že i on má už konečně tatínka.

Theodore si svou novou, otcovskou roli opravdu užíval. Zprvu byl trochu rozpačitý, jak rychle jej Nico začal oslovovat „tati". To ještě nikdy předtím nezažil. Ale postupně si začal zvykat, s tou rolí se sžil, a ačkoliv Nicolas nebyl jeho vlastní syn, on jej jako vlastního syna bral. Otcovství pro něj byla krásná, a až doposud neobjevená a nepředstavitelná věc.

„To teda jo! Takhle bys mě mohl do školky vodit každý den, abych nemusel pořád chodit s tetou Padmou," navrhl Nico a dychtivě se na něj podíval. Vždycky se rychle nadchnul pro nové věci.

Theo se zasmál. „No, obávám se, že z tohohle tradici dělat nebudeme. Já i maminka musíme pracovat, a občas budeme potřebovat, aby tě odvedla teta Padma. A když bude mít maminka volno, vezme tě do školky ona. Chce s tebou také strávit nějaký čas," připomněl mu jemně a u přechodu se s ním zastavil. Počkali, než projede přijíždějící auto, a potom přešli na druhou stranu. Opodál se nacházela nevelká budova s velkou zahradou, kde už bylo pár dětí.

„Tamhle to je," ukázal Nico, kdyby to snad nebylo očividné. Theo se usmál a přikývl. „Vyzvedneš mě odpoledne zase ty?" vyptával se zvědavě.

„Přijdu pro tebe s maminkou," prozradil mu. „A pak bychom mohli něco podniknout, co ty na to?"

„To by bylo super!" rozzářil se Nico a zbytek cesty do školky už poskakoval. Došli ven na zahradu, kde pozdravili paní učitelku a Nico zatahal Thea za rukáv. „Paní učitelko, to je můj tatínek! Už mám taky tatínka," chlubil se, a Theodora jeho nadšení zahřálo u srdce.

„To je skvělé, Nico, tak se teď ale rozluč s tatínkem a můžeš si jít hrát s ostatními dětmi," řekla mu a na Notta se usmála. Nicolas své malé ručky obtočil kolem Theova pasu a on mu láskyplně rozcuchal vlasy. Po rozloučení se každý vydal jinou cestou, ale Theodore moc daleko nedošel, než jej kdosi zastavil.

„Nazdar! Hledal jsem tě v práci, ale Hermiona mi řekla, že dnes máš volno, což se mi náramně hodí. Nezajdem někam?" vychrlil na něj Blaise, který jej kvapně došel, než se objevil vedle jeho boku. Theo se na něj překvapeně podíval.

„Taky tě rád vidím, Blaisi, tebe bych tu nečekal," podivil se a pak mrknul na hodinky. Dopoledne vlastně nic na programu neměl. „No, můžeme někam zajít, proč taky ne."

Blaise se usmál. „Přesně to jsem chtěl slyšet. Chyběl jsi mi, Theo, a taky si chci konečně s někým pořádně popovídat. Protože jsem oficiálně zase svobodný muž!" vykřikl nadšeně a nějaká paní, která prošla kolem nich, se na něj trochu vylekaně podívala. Theo ho nevěřícně sledoval. Jako kdyby se v něm znovu probouzel ten Blaise, jakým byl na škole, ještě před tou směšnou válkou a vážnými problémy doma. Byl rád, že jej zase vidí v dobré náladě.

„Svobodný? Cožpak jsi byl v manželství?" usmál se. Blaise ho dloubl do ramene.

„No, spíš jsem si připadal jako lapený ve zlaté kleci. Daphne je skvělá a i náš vztah klapal, ale já jsem si připadal jako nějaký narušitel. Nehodil jsem se do toho jejího dokonalého obrázku," vysvětloval mu, zatímco společně mířili k nedaleké kavárně.

„Takže ses s ní rozešel?"

„Rozešel. A byla tu hrůza, to ti povídám. Cítil jsem se příšerně, že jsem jí takhle ublížil. Ale vím, že za chvíli bych v tom vztahu už zešílel. A nechtěl jsem z Daphne vysát veškerou energii. Nejhorší na tom je, že ona je zřejmě přesvědčená o tom, že jsem pro ni ten pravý. Ale já zase skálopevně vím, že ona není ta pravá pro mě. Je to prostě komplikované," povzdechl si a vrazil si ruce do kapes.

„Možná je dobře, že jsi to ukončil. Daphne teď sice nečeká právě růžové období, ale ona se přes to přenese," uklidňoval ho Theodore.

„No jo, ta naše houževnatá Daphne," zasmál se Blaise a rozhlédl se přes ulici. „Stejně je to trochu úsměvné, nemyslíš? Daph ani já jsme si na dlouhodobé vztahy na škole příliš nepotrpěli."

„Co na to říct, zkrátka jste dospěli." Theo pokrčil rameny. „Na škole jste mohli mít, na koho jste si prstem ukázali. Před sebou měla fronty kluků, kteří by dali cokoliv za to, aby s ní mohli být. A k tobě se lísala každá druhá holka. Je hezké pozorovat, jak jste se změnili. Ona touží po tom pravém a po lásce, která překoná všechny překážky. A ty, ač jsi ji zpočátku jen využíval, to buďme upřímní, nyní lituješ svého chování. A taky tě mrzí, že jsi jí způsobil bolest. Soucitu od tebe by se v Bradavicích žádná holka nedočkala," ušklíbl se Theo. Blaise se nad jeho slovy nemusel příliš zamýšlet, věděl, že má jeho nejlepší kamarád naprostou pravdu. Ač ho trochu bolelo slyšet, jaký byl, za což se nyní styděl, ulevilo se mu, že už takový není a druzí to vidí. Proto se usmál.

„No jo, já vím, byl jsem prostě hajzl," uchechtl se a vzal Theodora kolem ramen. Podívali se na sebe a Blaise ho poplácal po zádech. „Jsem rád, že jsi i přesto zůstal se mnou."