Chvíle lásky | ✔️

75. kapitola | Jak končí chvíle lásky

/31.10. 1981/

Celý ten večer byl veliký zmatek. I když, večer byl sice zmatek, ale noc byla přímo šílená. Tolik lidských osudů se změnilo, rozdělilo a zničilo. Jediná noc, která se dokáže do dějin vepsat tolik, že změní všechno od základů. A za všechno mohla jen a jen nenávist s láskou. Dvě nejpřirozenější lidské vlastnosti, které jsou sice naprosto odlišné, ale jdou spolu po boku jako staré známé.

Stefani Blacková seděla u postýlky její dcerky a snažila se ji uspat. ,,Kde je tatínek?" zeptalo se tříleté děvčátko, jež mělo spletené své černé vlásky do copánků. ,,Bojím se o něj."

Hnědovlasou ženu žralo svědomí a pronásledoval jí nesnesitelný pocit, že něco neví. ,,Já také, Vio," sdílela s ní její strach, když v tu chvíli ji napadl zrůdný nápad. ,,Nejraději bych ho šla hledat."

,,Běž!" vykřikla ihned malá Viola. ,,Mamí! Musíš ho najít!"

Stefani to v hlavě šrotovalo. Copak to může udělat? Nechat doma jejich dceru samotnou? Poté jí ovšem myšlenky zase utekly k Siriusovi. Co když se mu opravdu něco stalo a potřebuje její pomoc? Ne, teď nesmí přemýšlet racionálně. Musí dostát svému slibu, který mu dala v jejich svatební den. Musí ho přeci najít.

,,Nikomu neotvírej," šeptla Stefani své dcerce a políbila ji na čelo. ,,Nejsi tady a neexistuješ. Mám tě tak hrozně moc ráda, to si ani představit nedokážeš."

,,Já tebe taky, mami," usmála se na svou maminku dívenka a zachumlala se ještě více do své peřinky. Stefani Blacková se zvedla z její postele, pevně ho ruky uchopila svou hůlku a zamířila k východu. Na mysli jí vyvstanula otázka, zda dělá dobře, ale sama sobě zakázala o tom nikterak více přemýšlet.

Opět a znovu si vzpomněla na slova těch, které obdivovala. Všichni nakonec musíme udělat volbu mezi tím, co je snadné a mezi tím, co je správné. Albus Brumbál, ano, tenhle zvláštní - ale přec geniální - člověk měl pravdu a za to mu nesměla sebrat ani špetku kreditu. Tato věta korespondovala s tím, co jí tehdy řekla Helga z Mrzimoru.

,,Vždyť se jen na sebe podívej," změřila si ji pohledem. ,,Každou chvíli můžeš zemřít a ty myslíš na svoji dceru. Pokud má někdo dostat speciální schopnosti, musí to být někdo nezištný a obětavý. Nesmí to být sobec, u kterého by hrozilo, že své schopnosti zneužije. Ale tys je vždycky využila jen k dobrým účelům."

,,Dobrá," spokojila se s odpovědí Helgy. ,,Ale jaký je můj úkol?"

,,Tvým úkolem je být ve správný čas na správném místě," povzdechla si hnědovlasá žena. ,,Pochop jednu věc, spontánní rozhodnutí nejlépe vypovídají o hodnotách a charakteru člověka. Tvým úkolem je chovat se jako Stefani Scamanderová ve chvíli, kdy nějaký cenný život bude v nebezpečí. Třeba život tvé dcery, která může mít veliký vliv na spoustu událostí."

,,To jste mi - se vší úctou - moc nepomohla," povzdechla si zničeně Stefani. ,,Nosím v sobě břímě těchto schopností a nevím, jaké mám meze a mantinely. A nemám ponětí, co vlastně mám zachraňovat."

,,Nikdo nedokážeme spasit svět," pousmála se Helga z Mrzimoru. ,,Ale pokud se budeme chovat tak, jak bychom si ostatní představovali, lidé nás mohou následovat."

Ano, správně. Musí být ve správném čase na správném místě, kde učiní tu správnou věc. Takový je její úkol a její poslání. I přestože byla obdařena vysokou dávkou empatie, její nedostatek odvahy a kuráže jí vždy brzdil. Avšak pokud šlo o Siriuse, byla schopná jít přes mrtvoly.

***

,,Co se tady kurva stalo?" zařval nechápavě Sirius Black, když se společně se svými přáteli objevil v Godrikově dole, kde se všechna ta hrůza stala. Střecha domu, kde se Potterovi skrývali, ležela několik metrů od místa, kde správně měla ležet.