Dark World [One Direction]

3.

Když jsem se začala probouzet, ovanul mě chlad. Nevěděla jsem, kde jsem, ale nebylo mi příjemně. Něco se mi zařezávalo do zápěstí a kotníků, což způsobovalo pálivou bolest při každém pohybu. Také jsem měla pusu přelepenou páskou... Snažila jsem se přinutit své oči, aby se otevřely, což se nakonec povedlo.

Zjistila jsem, že jsem v nějaké místnosti. Seděla jsem na židli a byla jsem k ní přivázaná provazy. Cukla jsem rukama ve snaze se osvobodit, ale zbůsobilo to akorát mé zasyčení, když se mi tvrdá vlákna provazu zeřízla do podrážděné kůže na zápěstích.

,,Dobré ránko. Nebo spíš večer..." trhla jsem sebou leknutím, když se ozval hlas s posměšným podbarvením.

Vzhlédla jsem a podívala se před sebe. Za nějakým starým pracovním stolem seděl v křesle nějaký muž. Jeho tvář - zdobenou posměšným úšklebkem - lemovaly hnědé vlasy, sahající mu skoro až po ramena. Kdybych měla na jeho tváři popsat kromě úsměvu ještě něco, byly by to oči, které zářily smaragdovou barvou. Ten člověk mě děsil, ale takovým zvláštním způsobem, za což pravděpodobně mohl jeho zjev, který mi přišel celkem hezký.

Najednou vstal, obešel stůl a přešel přímo ke mně. Nebála jsem se, hleděla jsem mu přímo do očí, když stál nademnou.

,,Páníček si tě ale pěkně vychoval..." uchechtl se, když si klekl do dřepu a uchopil do dlaně mé psí známky. Pak je zase pustil, vstal a odhrnul mi z obličeje pramen mých černých vlasů, které se mi tam dostaly. ,,Jsi bojovnice, co?" povytáhl obočí. Zamračila jsem se. Co tím myslí? ,,Neumíš odpovědět?!" zvýšil hlas a následně se pobaveně uchechtl. Jak asi pane bože? Mám zalepenou pusu ty idiote! - pomyslela jsem si.

,,Harry, nech ji. Jdi za Zaynem, něco ti chce." vešel do místnosti další muž. Jeho hlas byl... Zajímavý.

Již zmiňovaný Harry si povzdychl. ,,Fajn." řekl jen a odešel.

Ten druhý muž měl také hnědé vlasy, ale byly kratší. Oči měl zvláštně modré, s příměsí šedé barvy.

,,Neboj se. Nic ti neuděláme, aspoň teď ne. Měla bys ale později poslouchat, zrovna Harry si na tom potrpí." řekl a kudlou, kterou vyndal z pouzdra visícího zezadu na opasku, mi rozřízl provazy u kotníků.

Pak přešel za mě a rozřízl i ty u mých zápěstí, které mě poutaly k židli, avšak ten, co spojoval má zápěstí k sobě, mi nechal. ,,Tak pojď." řekl a já se postavila na nohy. Hlava se mi z toho prudkého pohybu trochu zamotala a já zavrávorala, ale nakonec jsem to ustála.

Brunet mě vzal za loket a vedl mě z místnosti pryč, takže jsme se dostali do jakési chodby. Nebylo to tu moc moderní, spíše staré a ošuntělé. Na několika místech se loupala omítka a tvořila šedivou hromádku na betonu.

,,Jsem Louis." promluvil do ticha brunet a dovedl mě k výtahu, který vypadal, že je z doby nevímjaké, ale rozhodně se tomu pomalu ani nedalo říkat výtah.

Avšak když jsme sjeli dolů a vyšli ven do toho podivného šera, naskytl se mi pohled na několik krásných kousků aut. Byl tu Chevrolet Camaro, Ford Mustang GT, jeden mně neznámý model Corvetty a nakonec přenádherný Nissan GT - R.

Vykulila jsem oči a nevědomky zatočila jeho směrem, takže jsem vešla do cesty Louisovi, který o mě škobrtnul a málem spadnul, ale mé tělo ho uvedlo zpět do vzpřímeného postoje. ,,Ne ne ne." zavrtěl hlavou a škubnul mi s rukou, takže jsem zase zatočila směrem, kam šel on. Otráveně jsem zamručela, ale má nálada opět vzrostla, když jsme se ocitli u Mustanga.

,,Nasedat. A pokud budeš hodná, sundám ti na cestu tu pásku." řekl a já si s protočením očí sedla do kožené sedačky na místě spolujezdce.

Třeba se konečně dozvím, co se děje, kde to jsem a kdo jsou vlastně oni.