Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟓𝟖.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝DĚVČATA NIC NA SVĚTĚ TAK NETĚŠÍ - TEDY KROMĚ VDAVEK - JAKO SE TU A TAM NEŠŤASTNĚ ZAMILOVAT.❞

Když se ozvalo krátké, ale úderné zaklepání na dveře, Daphne zprvu nereagovala, jen soustředěně a naprosto nevzrušeně dočetla stránku, než si ji založila kusem pergamenu, a teprve potom vyzvala dotyčného, aby vstoupil. Dovnitř energicky vkročila Astoria, které na tváři tančil blažený úsměv, a celá vlastně zářila jako slunce.

„Daphne, musím ti něco říct, a už to nevydržím. Chtěla jsem s tím počkat alespoň do oběda, abych to řekla vám všem najednou, ale to bych do té doby asi zešílela. Tak to musím říct alespoň tobě," vyhrkla Astoria a posadila se na postel vedle Daphne. Ta jen ztěžka odtrhla zrak od knihy a pokusila se o úsměv, když viděla, jak nadšená její sestra je.

„Tak už mě nenapínej. O co jde?" zeptala se a doufala, že na ní není poznat, jak moc ji to nezajímá. Svou mladší sestru milovala, ale zrovna teď byla v období, kdy by byla nejraději sama a po celou dobu zavřená v pokoji. Trápila se, a tím, že si s nikým nechtěla promluvit, to bylo ještě horší. Byla tak utopená ve smutku, že se ze sestřina štěstí nedokázala radovat. Mrzelo ji, že nedokáže dát najevo patřičné nadšení, ale byla tak unavená, že to nezvládala ani předstírat nebo vynutit.

„Dobře, dobře! Nebudu tě napínat. Draco a já jsme se zasnoubili!" vykřikla euforicky Astoria a popadla sestru za ruce, které jí pevně stiskla. Daphne nejdříve nijak nezareagovala, jelikož tu informaci teprve zpracovávala. Draco a já jsme se zasnoubili. Zasnoubili se. Její sestra je zasnoubená.

„Astorie!" vyhrkla rychle příliš vysokým hlasem, aby nebyla potichu moc dlouho. Slova se jí zadrhávala v krku, jenž se jí nepříjemně stahoval. „To je - to je úžasné! Moc ti to přeju!" A padla jí kolem krku, aby Astoria neviděla, že se jí chce plakat. Kdyby ale bylo nejhůř, mohla by to svést na dojetí. Pevně stiskla rty a zavřela oči, aby slzy rychle potlačila. Až Astoria odejde, dá jim volný průchod. Ale teď ne. Ještě ne.

„Já vím! Nemůžu tomu uvěřit! Jsem tak šťastná! Nemohu se dočkat, až se to dozví rodiče! Draco je skvělá partie," rozplývala se Astoria a oplácela sestře pevné objetí. „O ruku mě požádal včera večer, když jsme šli na večeři. Potom jsme se šli projít a on byl trochu zamyšlený a nejistý, a pak jsme se posadili u vody na lavičku a on si po chvilce klekl přede mě a vyslovil se... Nečekala jsem, že k tomu dojde tak brzy! Budu paní Malfoyová!" zachichotala se. „Budu bydlet v krásném a přepychovém domě, budu mít váženého a bohatého manžela a určitě spolu budeme mít překrásné děti..." vydechla zasněně a Daphne pustila. Zeširoka se na ni usmála a zastrčila jí vlasy za ucho. „Tak, a teď jsi oficiálně první člověk, který to ví!"

Daphne se jí úsměv znovu pokusila oplatit, ale pak sklopila pohled do klína. „To je opravdu skvělé, Astorie. Jsi si jistá, že s ním budeš šťastná?" zeptala se opatrně. Astoria se zahihňala a natáhla se na postel.

„To je snad jasné, ne? Co to čteš?" zajímala se, když si všimla, že tu má sestra položenou knihu. Daphne po ní ale rychle hmátla a přitiskla si ji na prsa. „Tak co je to za knihu? Není to nic od Blaise, že ne?"

Starší sestra Greengrassová uhnula pohledem, což ji trochu prozradilo. Astoria se zamračila a posadila se. „Je to Pýcha a předsudek. A je to o pravé lásce, intrikách a výhodném sňatku." A pak do ní zabodla trochu vyčítavý pohled.

„Takže mudlovská literatura?"

„A co má být?" vyjela po ní. „Jde mi jen o obsah té knihy a zážitek z četby, nezajímá mě, jestli byla autorka mudlovského původu."

Astoria zakroutila hlavou a trochu teatrálně si povzdechla. „Nedávno jsi četla knihu, kde byly podobné bláboly. A jen proto, že se Blaisovi líbila, nebo že ti ji doporučil. Proč to děláš, Daphne? Mezi vámi je konec, opustil tě kvůli jiné ženě. A ty na něj pořád myslíš."

„Nerozumíš tomu, protože jsi nikdy nikoho nemilovala," zašeptala Daphne.

„Láska z nás všech dělá blázny. Proto se jí vyhýbám," vysvětlila naprosto klidně. „Říkala jsem ti to, Daph. Kdyby sis nedovolila zamilovat se do Blaise, ušetřila by ses bolesti."

„Já ti opravdu nerozumím, Astorie. Proč se nevdáš z lásky? Proč si Draca bereš jen proto, že je bohatý, bydlí v krásném domě a má vlivné jméno?" dožadovala se odpovědi Daphne a nevěřícně si sestru prohlížela. Pořád doufala, že se změnila, nebo že se do Draca alespoň zamilovala. Jaký to je potom život? Pořídí si děti a pak se budou do smrti jeden druhému vyhýbat?

„Chceš vědět proč, Daphne? Protože nejsem ty," odpověděla pevně. „Nejsem naivní, nejsem snílek ani romantička. Nevěřím na lásku. Láska je pomíjivá a přináší jenom bolest. Mám Draca ráda, nestačí to? Odmalička jsem chtěla jednoduchý a nekomplikovaný život, chtěla jsem žít stejně jako naše matka, nebo jako Narcissa Malfoyová. Chci mít jistotu, bohatého manžela, dobré zázemí, kontakty, nechci se stresovat nad budoucností. Chci být spokojená a vím, že tyhle věci mi k tomu dopomohou. Nemůžeš prostě respektovat moje přání?" Obě sestry na sebe chvíli jen hněvivě zahlížely. Pak Daphne pomalu zavrtěla hlavou.

„Je mi to líto, ale tohle zkrátka nikdy nepochopím. Přeji ti jen to nejkrásnější, Astorie, chci, aby sis plnila sny a žila blaze. Pokud ti tohle bude stačit, tak dobrá. Ale nikdy nebudeš žít naplno."

Astorie se zvedla a ještě sestře věnovala poslední pohled. „Každá jsme jiné povahy, Daphne, a každá máme jiné hodnoty. Dovol mi ti připomenout, že ty jsi před lety nebyla jiná. Byla jsi marnivá a namyšlená a chtěla jsi bohatého muže s vlivným jménem. S ostatními sis jen zahrávala a užívala sis to."

Daphne v očích zaštípaly slzy. „Nemusíš mi to připomínat, já si své chyby uvědomuji, vím, že jsem se chovala jako hlupák. Ale teprve teď jsem skutečně otevřela oči. Přála bych ti to také zažít."

„V tomhle se asi nikdy neshodneme, sestřičko," podotkla Astoria. Obě se na sebe slabě usmály a ona poté odešla. Daphne osaměla a v myšlenkách se jí znovu objevil Blaise. Rychle proto otevřela knihu, aby na něj nemusela myslet.

Při čtení odstavce, který na ni čekal, ji bodlo u srdce.

Děvčata nic na světě tak netěší - tedy kromě vdavek - jako se tu a tam nešťastně zamilovat.

•••

„Jedu navštívit matku a dnes se už nevrátím, tak na mne nečekej," řekl Theo Hermioně, zatímco si kontroloval, zda má všechny potřebné věci v kufru.

„Jedeš se pořádně najíst a nechat si vyprat?" rýpla si Ginny, která za nimi přišla na návštěvu, a Hermiona se musela usmát.

„Velmi vtipné, zrzko. Tak se tu mějte a užijte si tu dívčí jízdu. Pa, zlato." Naklonil se k Hermioně a dlouze ji políbil. Ginny si zakrývala oči a tlumila smích.

„Užij si to," popřála mu Hermiona, a když se přemístil, zoufale se otočila na svou kamarádku a rozhodila rukama. „Vidíš? On je prostě tak hodný a sladký a celý náš vztah je perfektní! O něčem takovém jsem vždycky snila a teď zjišťuji, že mě to vlastně nudí. A já ho nedokážu milovat tak moc, jako on miluje mě. Hrozně si to vyčítám, protože on je tak milý a tolik se snaží, a já si místo toho pořád představuji, jaké by to bylo s Blaisem."

„Jeden by řekl, že po tom všem budeš toužit po klidném a harmonickém vztahu," dobírala si ji pobaveně Ginny a Hermiona ji probodla pohledem. „Ty prostě potřebuješ dobrodružství. Výzvu. Někoho, kdo tě bude překvapovat, a s kým občas zažiješ tu italskou domácnost. No jistě, Blaise je na to ideální. Náladový morous, který ale dokáže být ten nejlepší a nejveselejší společník. Ty chceš komplikace, Hermiono, přestože sis jich za život užila až dost. Asi sis na ně zvykla a nedokážeš bez nich být. Takže, co že to vlastně chceš? Chlapa, nebo komplikace?"

„Dej pokoj! Radši mi poraď, co mám dělat," vydechla znaveně.

Ginny nevzrušeně pokrčila rameny. „Rozejdi se s ním."

Hermiona šokovaně vzhlédla. „To ne! Nemůžu Theovi ublížit!"

„Tak se budeš trápit a myslet na Blaise až do konce svého nudného života."