Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟔𝟐.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝MUSEL SE OMLUVIT ZA SEBE I ZA SVÉHO OTCE.❞

Draco Malfoy nebyl ten typ člověka, který by měl potřebu se za něco omlouvat. Už odmalička mu vštěpovali do hlavy, že mudlovští šmejdi a krvezrádci jsou jen chamraď a špína, a že nejdůležitější je původ a čistá krev, která z vás dělá málem Boha. Čistokrevní kouzelníci byli zkrátka něco víc než ostatní, byli takzvanou smetánkou společnosti, a jejich slovo bylo skoro jako zákon. Alespoň tak to i vyplývalo z Voldemortovy ideologie a jeho přívrženci s tím nadšeně souhlasili. Všichni chtěli očistit svět od nečistokrevných kouzelníků a mudlovských šmejdů.

Našlo se ale i několik čistokrevných kouzelníků, kteří s Voldemortem a jeho názory nesouhlasili a otevřeně bojovali proti němu. S těmi se ale dalo pracovat, jak tvrdil, stačilo jen využít svou moc a vyvolat v nich strach, což by je donutilo přidat se k němu. Pokud by ani tohle nezabralo, bylo nutné se jich zbavit, přestože čistokrevných rodin bylo už tak velice málo.

K Pánovi Zla se ale přidávali i zoufalci, kteří chtěli uplatnit své násilnické sklony, nebo se jen příliš báli, že by je lord Voldemort mohl zabít s celou jejich rodinou. Do první skupiny se přidávala hlavně stvoření a různí kříženci, kteří nedokázali najít uplatnění v kouzelnickém světě a toužili po pomstě. Ty Voldemort rád přijímal do svých služeb, protože měl jistotu, že ochotně vyplní každý jeho rozkaz a navíc věděl, že jsou natolik hloupí, že ho nijak neohrozí. Ti, co se k němu přidali pouze ze strachu, mu skoro k ničemu nebyli. Našly se jen výjimky, které pro něj dokázaly zabíjet. Ty ostatní potkal stejný osud, jaký čekal členy Fénixova řádu a všechny Voldemortovy odpůrce.

Draco do svých šestnáctých let plně a slepě podporoval Pána Zla, stejně jako jeho rodina. Když ale jeho otec Lucius nesplnil Voldemortův příkaz a úkol, který mu uložil, byl za to náležitě potrestán nejen on, ale i jeho rodina. Lucius byl poslán do Azkabanu, který měl Pán Zla skoro pod palcem, a Draco byl nucen stát se Smrtijedem. Zpočátku byl tou myšlenkou nadšený. Bylo mu teprve šestnáct let a on už směl nosit Znamení Zla! Byl možná vůbec nejmladším Smrtijedem v jeho službách, a to byla neuvěřitelná pocta. Jeho matka z toho ale nadšená nebyla, přestože se musela tvářit, že nic jiného by pro ni nebylo větší odměnou. Ona sama Znamení Zla neměla, ale Voldemorta spolu se svým manželem podporovala a osobně se účastnila i několika schůzí.

Když ale Draco zjistil, že jeho otec je uvězněn v Azkabanu a Temný pán s tím nic nedělá, začalo mu to trochu dělat starosti. Měl snad on nahradit svého otce? Lucius přece patřil k jeho nejvěrnějším a byl jedním z nejváženějších Smrtijedů. Po návratu domů z Bradavic na něj proto čekalo překvapení v podobě Zasvěcení, složení přísahy Pánovi Zla a nakonec přijetí Znamení Zla, které se navždy svázalo s vaším tělem i duší.

Vstup do jeho služeb mu ale málem zpečetil osud, když byl nucen přijmout úkol, který mu uložil Pán Zla. Zabít Albuse Brumbála nedokázal ani lord Voldemort, jak by to snad mohl dokázat Draco? Až po nějaké době mladému aristokratovi došlo, že to je trest za to, že Lucius nesplnil svůj úkol. Pán Zla si byl jistý, že Draco selže. A jakékoliv nevyplnění příkazu od lorda Voldemorta se trestá. Jeho rodiče budou muset přihlížet tomu, jak je jejich syn mučen a nakonec zabit. Dostatečný trest.

Ten rok byl pro Draca asi nejtěžší ze všech, které zažil. Nejen, že nesměl a ani mu jeho vlastní hrdost nedovolila požádat o pomoc Severuse Snapea, který mu ji nabízel, ale byl také nucen předstírat, jak všechno zvládá a jaká je pro něj pocta plnit úkol pro Pána Zla. Chvástal se před kamarády a předstíral, že se u Voldemorta hřeje na výsluní, ale ve skutečnosti byl vyděšený a lhůta na vyplnění úkolu se zkracovala neuvěřitelným tempem.

Za ten rok si uvědomil spoustu věcí, nejen to, jak mocný Pán Zla vlastně je. Teprve vstup do jeho služeb mu otevřel oči a ukázal mu, jaká je realita. I když jste byli čistokrevní kouzelníci, nebyli jste o nic víc než jen Voldemortovy loutky, se kterými si mohl dělat, co se mu zlíbilo. Měl nad vámi moc a toho využíval.

Draco byl přesvědčený o tom, že selže. Kdo ví, jak by se věci vyvrbily, kdyby se Smrtijedi nedostali na Astronomickou věž, kde Draco odzbrojil Brumbála. Tvrdil, že má starého ředitele v hrsti a že on převzal mezi prsty nitky jeho osudu, ale jak Brumbál řekl - všechno to záleželo na jeho milosrdenství, ne na tom Dracovo. Nabízel mu úkryt pro něj i pro celou jeho rodinu. A to Draco chtěl, zoufale to chtěl. Přál si být zase v bezpečí.

Ale bylo už příliš pozdě. Brumbál toho večera zemřel.

Draco věděl, že se celý život choval jako namyšlený parchant, který si myslel, že mu celý svět leží u nohou. Nikdy se neomluvil těm, jimž ublížil, jelikož se omlouvat neuměl. A tak se prostě stáhl. Přestal tolik chodit do společnosti a veškerý čas nyní trávil s Astoriou. Neomluvil se Blaisovi ani Theodorovi. Neomluvil se Harrymu Potterovi ani Ronaldovi Weasleymu. Neomluvil se ani Hermioně.

Ale to teď musel napravit. Musel se omluvit za sebe i za svého otce a ujistit se, že je v pořádku. Od té doby sice uplynulo už několik let, ale Draco ji potřeboval ujistit v tom, že mu to není lhostejné. Neměl o tom ani tušení. Přece jenom, Lucius by se asi nechlubil, že má nemanželské dítě s mudlovskou šmejdkou.

„Promiňte, kde má kancelář Hermiona Grangerová?" Draco zastavil procházejícího lékouzelníka, který cestou nahlížel do spisů. Ochotně však Malfoyovi vysvětlil, kde Hermionu najde, a tak už Draco zanedlouho klepal na dveře její kanceláře. Ještěže tam dnes nebyl Theodore, bude lepší promluvit si mezi čtyřma očima a beze svědků. Jen ať vyspává svou kocovinu.

„Dále," ozvala se Hermiona, a tak se Draco zhluboka nadechl a vstoupil dovnitř. Vzhlédla a obočí jí překvapeně vylétlo nahoru, když tam spatřila stát Draca Malfoye. „Draco! Tebe jsem tu nečekala. Děje se něco? Něco se stalo?"

A on najednou nevěděl, co má vlastně říct.

„Vlastně stalo, Hermiono." Oslovená zamžikala, jelikož to bylo poprvé, co ji oslovil křestním jménem. „Potřebuji s tebou o něčem mluvit. Máš chvilku?"

„Samozřejmě, posaď se. O co jde?" zeptala se trochu znepokojeně. Draco tiše poděkoval a přemýšlel, jak moc neslušné by bylo, kdyby celou dobu mluvil do země. Nakonec se ale přinutil zvednout zrak.

„V první řadě bych se ti chtěl omluvit za to, jaký jsem byl idiot a co všechno jsem provedl. Mrzí mě to, ale vím, že to nijak neodčiním. A za druhé bych se ti chtěl omluvit za mého otce, ačkoliv vím, že to je neodpustitelné. Chci se omluvit nejen za to, jak se choval, ale hlavně za to, co ti provedl. Ano, vím o tom," řekl, když spatřil její šokovaný výraz a zvětšené zorničky. Na chvíli se odmlčel a potom se zhluboka nadechl. „Vím, že tě zneužil a ublížil ti. Theodore mi to včera řekl," vysvětlil jí opatrně.

Hermiona zalapala po dechu.