Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟔𝟒.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝TEĎ PŘIŠEL TEN OKAMŽIK, KDY MU TO MŮŽE KONEČNĚ VŠECHNO ŘÍCT.❞

„Blaisi! Violett? To je ale překvapení! Děje se něco?" vyptávala se trochu znepokojeně. Violett ji tiše pozdravila; přece jen, už dlouhou dobu ji zase neviděla a odjakživa byla trochu stydlín.

„Ale nic, nic, jen jsme si řekli, že zaskočíme na malou návštěvu, pokud tedy nemáš nic proti," vysvětloval překotně Blaise a položil Violett ruce na ramena. Hermioně to gesto neušlo a rty se jí zvlnily do něžného úsměvu.

„Samozřejmě, jen pojďte dál! Tedy pokud vám nevadí, že právě vařím," omlouvala se rychle a odstoupila ode dveří, aby mohli projít dovnitř a zout si boty. „A taky tu nemám moc uklizeno, návštěvu jsem nečekala... Měli jste už oběd?"

„Ještě ne," odpověděla jí tentokrát Violett a trochu nejistě si žmoulala lem své mikiny.

„Tak jestli budete chtít a nikam nespěcháte, můžete si dát s námi! Vee, můžeš jít za Nicem do pokojíčku, jestli chceš, jsou to támhlety dveře, ano? Aspoň ten kluk zase přijde na jiné myšlenky, poslední dobou mě tak trápí," povzdechla si unaveně, když Violett odešla do Nicolasova pokoje. Za chvíli se z něj už linul veselý smích a Hermiona si trochu oddechla. S Blaisem v patách se vydala zpět do kuchyně.

„Proč? Co se děje?" ptal se zamračeně Blaise a usadil se na židli k jídelnímu stolu. Hermiona něco zamumlala a postavila se ke kuchyňské lince, kde měla na hromadě šlupky od brambor. Vzala do ruky další bramboru a začala ji škrabat. „Hele, proč nepoužiješ kouzla? Bylo by to přece rychlejší."

Hermiona se zasmála. „To sice ano, ale kdybych na všechno používala kouzla, příšerně bych zlenivěla. A navíc, některé mudlovské práce nejsou tak hrozné, jak si všichni myslí. Mně se třeba při vaření nebo při uklízení lépe přemýšlí." Pokrčila rameny a loupala dál.

Blaise ji ještě chvíli pozoroval, a potom vstal ze židle a rozešel se k Hermioně. Ta skoro poplašeně zvedla hlavu a nechápavě se na něj zadívala. „Co to děláš?"

„Zkusím to taky, jestli dovolíš," odpověděl jí naprosto klidně a natáhl ruku, čekaje, až mu do ní předá škrabku. Hermiona na něj šokovaně zahlížela. „No co je, nejsem žádná čistokrevná panička."

Sám se musel usmát, když si všiml, že jí tím vykouzlil úsměv na tváři. Ona pak ale nesouhlasně zavrtěla hlavou. „O to nejde. Nemůžeš přece škrabat brambory. Jsi můj host," odporovala mu. Blaise si odfrkl a drze jí vytrhl škrabku z ruky. „Proboha, Blaisi, ty paličáku jeden! Vezmi si alespoň zástěru, ať se neušpiníš!"

Zabini si její kuchařský oděv pochybovačně přeměřil. „Nejlepší mamča?"

„Fajn, ty budeš mít špinavé oblečení!"

„Nejsem přece žádná slečinka," prohlásil, ale když mu za chvíli na kalhotách přistála první slupka, už tak sebevědomý nebyl. „No, a teď si můžeš taky odpočinout. A při tom mi povyprávíš o tom, co provádí Nico. Puberta na něj přece ještě neleze."

Hermiona si povzdechla a pustila si vodu do dřezu, aby si opláchla ruce. Potřásla hlavou. „Vlastně je to moje chyba, to kvůli mně se tak chová. Víš, jak jsme se Theo a já dali dohromady..." Tady na okamžik zaváhala, jako by rozmýšlela, zda je vlastně vhodné o tom s Blaisem mluvit. Zatím ji ale nepřerušil. „No, tak Nico se hrozně rychle sžil s myšlenkou, že je Theo jeho nový táta."

Blaisovi vyklouzla brambora z ruky a skutálela se na zem. „Cože?"

„Jo, začal ho oslovovat tati!" pokračovala Hermiona a sledovala, jak Zabini pod stolem loví bramboru. „Jenže co jsme se s Theem rozešli, je na mě naštvaný, protože tvrdí, že jsem ho připravila o tátu."

Konec Hermioniny věty zanikl v hlasitém bouchnutí. Jak se Blaise pod stolem natahoval pro bramboru, po Hermionině prohlášení, že se s Theodorem rozešli, se totiž příliš rychle napřímil a neuvědomil si, že klečí pod stolem, tudíž se velmi silně udeřil do temene.

„Jau!" zakřičel a Hermiona se polekala. Ihned se k němu sklonila a pomohla mu postavit se na nohy. Donutila ho sednout si a starostlivě sledovala, jak si rukou tiskne bolavé místo.

„Jsi v pořádku?"

„Jo, to nic... Vy jste se s Theem rozešli?" navázal plynule na předešlou konverzaci a dychtivě se na Hermionu zahleděl. Zaváhala, ale pak si odkašlala a zastrčila si vlasy za ucho. Vyhýbala se Blaisovi pohledem.

„No... ano. Je to pár dní."

„Proč? Co se stalo?"

Hermiona polkla a sklopila oči k podlaze. Teď přišel ten okamžik, kdy mu to může konečně všechno říct. Vzpomněla si na rozhovor s Dracem.

„Mrzí mě, že jste se s Theem rozešli, ale jak to tak vypadá, nebudeš sama dlouho."

„O čem to mluvíš?"

„No přeci o tobě a Blaisovi, vždyť se milujete."

„Rozešla jsem se s ním, protože miluji někoho jiného," vydechla neurčitě a zadívala se na něj. Blaise přikývl a sklopil oči k bramborám.

Hermiona si připadala jako ten největší zbabělec.

„Vím, že to je ode mě opravdu zlé, ale začala jsem si s Theem, když mi řekl, že je do mě zamilovaný, a já jsem se snažila zapomenout. Myslela jsem si, že ho dokážu milovat. S ním to bylo tak krásné. Ale nemělo cenu si nic nalhávat. Musela jsem to nakonec ukončit, protože on si nezaslouží, aby si s ním někdo takhle zahrával. Theo vedle sebe potřebuje někoho, kdo mu tu lásku oplatí."

„No, já jsem se vlastně z podobného důvodu rozešel s Daphne," přiznal se jí pomalu a Hermiona se napjala. Cože? Tak že by měl Draco vážně pravdu a Blaise ji taky miloval? Zatím ale nechtěla dělat příliš ukvapené závěry. Nechtěla nic říkat. Nejdřív si Blaise vyslechne a teprve pak si o tom udělá nějaký obrázek.

„Nebyl to náš... první rozchod," pokračoval. „Než jsme se znovu dali dohromady, slíbil jsem jí, že k ní už budu naprosto upřímný. Myslel jsem si, že se časem naučím ji milovat. A pak už jsem to prostě nevydržel. Děsila mě představa, že bych měl s Daphne strávit zbytek svého života, založit rodinu, mít spoustu dětí a bydlet támhle někde v rodinném domečku. Nemohl bych dopustit, aby žila ve vztahu bez lásky. A tak jsem se s ní rozešel, ačkoliv mi nebylo úplně dobře z toho, že jsem jí tak ublížil." Povzdechl si a rukou si přejel po obličeji. Hermiona ani nedutala.

„Problém je," povídal dál a zvedl k ní pohled, „že já nejspíš nejsem schopný někoho milovat. Prostě to nedokážu." Vzal ji za ruce, které měla položené na stole, a ona se snažila zpracovat to, co jí právě řekl.

Nedokáže nikoho milovat.