roman a zoja

nemužeš jí dát ještě jendu šanci ?

Byla tam mery s davidem a bojanem

Roman : dobrý den
Zoja : dobrý den
Mery : ahoj co tady děláte
Roman : nemáme doma nic k jídlu takže jsme musely jinam
Bojan:tak pojdte k nám
Roman : jo tak jo

Mery : a co ta ruka zojo
Zoja: jo už dobrý
Mery: no to je dobře

Zoja : jenom pane přimáři mohle bych se za váma zítra stavit
bojan : jestli mi chcete říct že chcete nastoupit tak si musíte počkat
Zoja: né to né já bych se zavá chtěla stavit né jako za primářem ale spíš jako za psychologem
Bojan:  jasně  děje se něco
Zoja : je to trochu osobní 
mery: tak mi už jsme dojedli  takže musíme jít tak ahoj
David : ahoj a nashledanou
Bojan : tak o co jde
Zoja : no já příjde mi že mně každý tady odsuzuje za to co jsem předtím dělala ale já se změnila a pořád mám potřebu když prostě už na to myslet nechci prostě se furt řezat
Bojan : aha chápu je to trochu komplikované téma tak jestli máte čas mužeme to probrat ted ale jestli chcete přidte za mnou zítra
Zoja : příjdu zítra takhle večer už vás nebudu zdržovat
Bojan: tak v tom případě se uvídíme zítra a nashledanou

David : doprdele
Mery : co se děje
David :ale jenom za to asi mužu já
Mery : za co
David:  no to stou zojou
Mery : proč by jsi za to mohl ty
David : prostě jsem jí řekl že si myslím že romana jenom využívá
Mery : tak zoja je silná né jenom kvuly tomu by šla k psychologovi ?
David: no roman mi potom řekl že potom co jsem jí to řekl tak brečela asi hodinu na lékařáku
Mery : aha
Mery: a proč ty jí vubec nevěříš třeba se fakt změnila a přestala s tím výzkumem
David : já nevím na všechny to tady hrála nejvíc na romana já si prostě myslím že nepřestala   
Mery:a to jí nemužeš dát ještě šanci musíš jí skusit věřit roman jí věří a to jak si říkal to jeho zradila nejvíc
David : uvidím

Roman se zojau šly domu a šly spát

Druh den :
Pohled zoji : vstala jsem v 7:00 udělala jsem snídani  v 7:30 byla hotová
a šla vzbudit romana

Zoja : romane stávej už je 7:30 za pul hodiny musíme jít
roman : jo už jdu
Zoja : na stole máš snídani
roman: a co to je
Zoja : tousty  musíš jíst něco jiného než rohlíky né  oba se začaly smát
Roman: no to máš asi pravdu

  V 7:45 

Zoja: tak jdeme
Roman: jojo
Zoja: achjo mě se tam nechce
Roman : proč
zoja: ty by jsi se těšil jít někam kde na tebe všichni čuměji jak na vraha
Roman :jo tak to chápu
Zoja: no jo tak jedem
Roman : jo

david: proč šla zoja k bojanovi vím že mi do toho nic není Ale
roman :řeknu ti to ale zoje neříkej že jsem ti to řekl jo
David : jo a je to kvuly mně že jo
Roman : no tak docela víš jak jsi ji řekl tam to a když jsem přišel domu tak mi řekla že už jí nebaví jak se na ni tady všichni koukaji že ji nikdo nevěří  a chtěla si zase říznout do ruky
David: ježiši kdybych věděl že to bide mít až takoví následky tak bych to neříkal
roman:bojan jí to nak řekne

V nemocnici :

Roman musel měly příjem takže šla zoja za primářem

Pohled zoji :
šla jsem za primářem ale cestou potkala davida

David : zojo
Zoja : no ? Zase mi jdeš něco vyčítat
david: promin za to co jsem ti včera řekl  asi jsem to trochu přehnal
Zoja: to je dobrý
David: já to myslím vážně
zoja:tak děkuju musím jít jo
David:  nashledanou
Zoja:naschle