❝MEZI NIMI TO PAK UŽ NIKDY NEBYLO STEJNÉ JAKO DŘÍV.❞
Jakmile se Blaise vrátil zpátky do zmijozelského kupé z malé sešlosti u Křiklana, zjistil, že se tam prakticky nic nezměnilo. Vincent Crabbe dál nevzrušeně pročítal svůj komiks, Gregory Goyle tupě zíral na Pansy Parkinsonovou, která pro změnu dělala oči na Draca, jenž se rozvaloval na sedadle a tvářil se nabubřele jako král. Poslední člen jejich party, Theodore Nott, byl nejspíš někde zalezlý se svým novým objevem.
„Tak povídej, Blaisi!“ ozval se Malfoy. „Co Křiklan chtěl?“ Pak se ušklíbl, natáhl se přes dvě sedadla a spočinul hlavou v klíně Pansy. Ta začala okamžitě vískat Dracovy plavé vlasy a pyšně se rozhlížela, jako by ostatní měli dát bůhvíco za to, kdyby mohli být na jejím místě. Blaise si vnitřně povzdechl a zamračil se na Goyla, který se s tichým zamručením trochu posunul. Zabini se vmáčkl na sedadlo a založil si ruce na hrudi. Lucerny pohupující se u stropu vagónu zalévaly kupé jasným světlem.
„Jenom se snažil vlichotit do přízně lidem s dobrými kontakty,“ odpověděl mu Blaise znuděně. „Ne že by jich našel nějak moc.“
„Koho ještě pozval?“ chtěl vědět Draco. Blaise se neubránil škodolibému úšklebku, protože mu bylo jasné, že jeho kamaráda pěkně naštvalo, že také nedostal pozvání.
„McLaggena z Nebelvíru,“ odpověděl.
„No jasně, jeho strejda je velké zvíře na Ministerstvu,“ přikývl Malfoy.
„Pak ještě nějakého Belbyho z Havraspáru...“
„To snad ne!“ užasla Pansy. „Vždyť je to trouba.“
„A Longbottoma, Pottera a tu Weasleyovic holku,“ dořekl Blaise zbytek osazenstva. Draco se náhle posadil a odstrčil od sebe Pansyinu ruku.
„On pozval Longbottoma?“
„No, asi ho musel pozvat, když tam byl,“ zabručel lhostejně Blaise, kterého tohle tlachání unavovalo. Nikdy neměl rád Goyla ani Crabbea, Pansy mu za poslední dva roky příšerně lezla na nervy a nejvíc ho vytáčelo, jak se neustále lepila na Draca. Tomu to ale nejspíš dělalo dobře. Ani s Dracem se poslední dobou nedalo moc mluvit, na duchaplné a zábavné konverzace prostě potřeboval mít Theodora.
„Co může Křiklana zajímat zrovna na Longbottomovi?“ Zabini pokrčil rameny. „Pottera, proslulého Pottera ano, samozřejmě se chtěl podívat na vyvoleného,“ ušklíbl se posměšně Draco a Blaise už jen čekal, kdy zase spustí tu svou písničku o tom, jak si z Pottera všichni musí pořád sedat na zadek. „Ale co ta Weasleyovic holka? Co je na ní tak zvláštního?“
„Spoustě kluků se líbí,“ poznamenala Pansy a koutkem oka sledovala Dracovu reakci. „Ty si
přece taky myslíš, že je hezká, že ano, Blaise, a všichni víme, jak vysoké máš nároky.“
Blaise jen protočil očima a zabručel. Pravda byla, že Ginny byla opravdu krásná, sebejistá a veselá dívka, a to se spoustě kluků líbilo. Nevadilo by mu si s ní něco začít, ale věděl, že kdyby se to dozvěděl jeho nevlastní otec a Ronald Weasley, oba dva by se poprali o to, kdo ho za to zabije. Pansy nespokojeně ohrnula spodní ret a Draco jí znovu položil hlavu do klína a dovolil jí, aby ho hladila po vlasech.
ČTEŠ
Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ
Fanfikce❝Před minulostí neutečeš.❞ Na tom tvrzení je možná víc než jen pouhé zrnko pravdy. Své o tom ví i Blaise Zabini a Hermiona Grangerová - každý sice čelí různým kostlivcům ve skříni, ale jejich bolest je stejná a neměnná a denně ovlivňuje jejich život...
