Game: dračí legenda

8.kapitola

Už poněkolikáté obcházím ,,panelový dům, který rozhodně nepatří do téhle doby" a pokaždé míjím Blakea který se znovu pustil do žvýkání stébla suché trávy a pokaždé, když projdu kolem se na mě rozverně usmívá...Ještě jedno kolo a přísahám, že ti ten andělskej úsměv zfialový. Kleju v mysli. Ale po každé, když zajdu za roh, nadávám úplně na někoho jiného. Ten bastard, prý nepřežiji ani den. CHÁ!!! Právě naopak.Hodlám.To.Celé.Vyhrát! Chudinka Edward, jak se asi bude vyjímat moje čepel v jeho krku?

,,Nechceš se už konečně zastavit?" Odlepil se od bíle nabarvené stěny a přišel ke mě.

,,Hele, to tě vážně tak žere že nevíš v jaký si sektě?" Řekl a podíval se mi do očí. Ne, ale tobě nic říkat nebudu.

Koutky úst se mu zezačátku jen trochu nadzvedly, ale pak už se začal smát na celé kolo. ,,Och...já vím!" Vykřikl, až se na nás par lidí otočilo. ,,Ty chceš být se mnou, abych tě mohl chránit svým božským tělem!" Řekl a postavil se do hrdinské pózy a aby toho nebylo málo na konci nechtěně zachrochtal z bedostatku vzduchu v plicích.

Praštila jsem ho du ramene.

,,To bylo za co?" Tvářil se ublíženě a držel se za pravé rameno.

,,Viděla jsem i lepší, ty rozhodně nejsi výstavní model." Zašklebila jsem se na něj. Teda podle toho jak vypadá v oblečení.

Než stačil znovu něco dodat, na nataženém drátku ve vzduchu se k nám s hlasitým skřípěním koleček přiblížila dřevěná krabička s rozhlasem připomínající kafemlýnek a chrčivým zvukem začala znovu hlásat : ,,Všichni účastníci Game ať se dostaví pod podium!!" Jak prymitivní...

,,Tak dělej, nebo přísahám, že tě zabiju dřív, než zjistim v jaký sem kastě." Řekla sem a nechala se proudem davu unášet až k pódiu. Stejně to dříve či později udělám.

*****

,,Znovu vás vítam na dalším ročníku Game, ale přejděme dlohé uvítací formuli a řekněme.si něco o historii Game,"neachvíli přestala mluvit a úplně zledovatěla. Nejspíš musí přehodít baterky, pomyslela jsem si a pak už zase pokračovala, jakoby se nic nestalo.

,,Začalo to jako obyčejné turnaje dvou rytířů, bojující o ruku krásné ženy. Postupně se z toho všeho stala vítaná atrakce a scházel se na ni celý kraj ba i celá království.

Lidé začali být žádostivější, a rytířům často nestačila jen nějaká nevěsta. Bojovali proti sobě i celé skupiny rytířů a postupně se přidávaly i ženy prahnoucí po bohatství a slavě.

Celé akce začaly být pro přihlížející nebezpečné, a tak se budovaly zvláštní území, nazývané arény. Počínaje Rövovými poli a Arstwalem konče." Nachvíli se odmlčela, aby znovu prohledala svou pamět a pokračovala.

,,Ale ani to rytířům nestačilo, bojovalo se o vlastní území a velmi vysoké častky peněz, v bažinách či na hřebenech nejvyších hor a v dlouhých, spletitých jeskyních." Nastalo dlouhé ticho v němž Iris čekala až opět nabere plnou pozornost.

,,...a jak jsem před malou chvílí zmiňovala...jsou různé úrovně, letos se vybrala ta nejtěžší a já doufám že se vam v tomto roce povede."

,,Smrt mému nepříteli." Vyřkla Iris a spolu s ní i lidská rasa

,,Fírë cotumonyan." Pokračovali elfové...nasledované různými skřeky horských trollů.

,,Tychle!Tychle!" Pokřikovali malé skupiny skřetů a scranů. (Tychle=smrt)

Mějte se napozoru, dokonce i výhra se vás bude snažit zabít."....

Nikdo nechápal význam jejích slov ale nepřestávali křičet a hulákat.

Plátno na pódiu se rudě rozzářilo a promítlo postupně všech třicet-šest kast. Třicátá-šesta....dvacátá-devatá....dvacátá-první....a moje jméno!? Zasloužím si víc, to není možné!
Dvanáctá kasta a Blakeovo jméno.....sedm....šest....pět....čtyři...tři...dva...jedna Edward?! Jak se tam dostal? Ptala jsem se vzduchu kolem mě.

,, On?!" Zachraptěl a s vykulenýma očima přemítal po plátně.

Cukla jsem sebou ,, Hlavně klid, je minimální šance že ho ještě někdy uvidíme a navíc," Udělala jsem dramatickou pauzu ,, Už sem ho jednou s jistotou málem zabila." Uculila jsem se pro sebe a spřáhla se s elfy a stále opakovala,,Fírë cotumonyan!!!"

Jo!!! Další kapitola....začínám se dostavat do pravidelného tempa tak doufám že jste spokojení "=)
I♥U!!!