Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Ragnarök se zelenýma očima IV.

*Sigyn*

Měšťané se kolem ní za jejího křiku vyděšeně probudili. Prudce se posadili a s hrůzou v očích hledali důvod rozruchu. Jakmile ztratila poslední doušek vzduchu, bylo snadné zaslechnout, jak se starají o své blízké a ptají se jich, jestli jim něco není. Krátká, ale agresivní vláda Hel jako královny Ásgardu v nich zakořenila a neuteklo tolik času, aby se zbavili posledního strachu, jejž v sobě ukrývali.

Avšak bystré hlavy velice rychle zjistili, co způsobilo jejich vytrhnutí ze snění. Brblali, prskali slova hanebná, zatímco vánská vdova sevřela v dlaních své ustřihnuté vlasy se zlostí vrytou do rysů jindy něžné tváře. Adrenalinem, proudící jí v krvi, překonala slabost z hladu, vyskočila na nohy a vydala se směrem do míst saakarské lodi, kde přespává jedovatá zmije.

Nevšímala si ležících těl pod nohama. Jako slepá, němá se řítila za svým cílem s chutí jí své vlasy narvat do tlamy připomínající prase. Když stanula vedle tety zesnulého manžela, přejela si pohledem její kolosální tělo, které si musela zakrýt dvěma přikrývkami. Děti ji obklopovali a spokojeně spali hřející se z jejího těla.

„Ty zatracená svině!" zařvala z plných plic, když se nad ní sklonila. Malá modrá očička se prudce otevřela a nechápavě těkala okolo sebe.

„Dala jsem tvému synovci úplně všechno! Všechno mi vzal a ty mě budeš nazývat nevděčnou? Pošleš na mě své děti, aby mi škodili?! Co si to říkáš za matku? Celá vaše rodina patří do ohňů Helheimu!"

Dvě zrzavé děti se v mžiku probrali a neslušně civěli s pusou otevřenou na rozběsněnou Sigyn, které trčely krátké prameny na všechny strany.

„Co si to dovoluješ něco takovýho říct o naší rodině?! My jsme slušní, vanský spratku!" bránila se a na znamení svých slov přitiskla dětem dlaně na uši, aby je ušetřila další výměny názorů.

„Co je chráníš, bývalá švadleno? To tys jim dala do ruky nůžky, kterými mi rozstříhali šaty a vlasy. Zatraceně! Jenom podlý slaboch může napadnout někoho, kdo spí."

„Nestalo se ti nic, co by sis nezasloužila. Že ano?" Rozhlédla se kolem sebe, jako by hledala u ostatních podporu.

„Hele, paničko, obtěžuje vás tahle... lehká děva?"

„Cože?!" vypískla Sigyn a okamžitě se obrátila čelem k robustnímu muži. Cela zrudlá mu vytknula, že mluví se slušnou vdovou.

„Ona a slušná?" přidala se jiná ženština nedaleko. Upjatá a pyšná, až to bolelo. „Podívejte se, jak vypadá. Takovéhle šaty rozhodně lady nenosí."

„To tyhle fakani mi je rozstříhali. Ona jim to nakázala," ukázala na příbuznou, jíž měla chuť uškrtit.

„Fakani?! Jsou to moje zlatíčka. Ale ty už do naší rodiny nepatříš," ozvala se potrefená husa dotčeně. „Synovec udělal chybu, že tě vůbec kdy uviděl. Jsi jenom sobecká Vánka, co se tahala bůhví s kým. Nic pořádně neumíš, jen si furt stěžovat. Vypadni ode mě, špíno!"

„Ne, vypadni od nás!"

„Co si to dovolujete?" zavrčela Sigyn na mladíka, který ji silně šťouchl do ramene.

„Nepatříš mezi nás. Kradeš nám jen vzduch, jídlo a vodu. Místo tebe měl přežít hodný občan Ásgardu. Podívej se na svý vlasy. Jsi děvka, hulvátská nicka. Důkaz, že nám Vánové nesahají ani po kotníky."

„Vůbec nevíte, co se tu stalo, tak mě přestaňte napadat, sakra!"

„Ještě k tomu kleje. Rozhodně to není lady. Vyžeňte ji odtud," ozval se znovu upjatý hlas ženštiny.