Stay with me...[One Direction]

29

,,Copak děláš?" Zeptal se mi za zády Niallův hlas. ,,Úkol." Ukázala jsem mu na dálku sešit. ,,Chceš pomoct?" Zeptal se. ,,Nene, zvládnu to." Usmala jsem se. Je to jenom angličtina.

Jo jinak. Otec mi napsal zprávu, že s bratrem pobyt u  babičky protáhne na tak dlouho, kolik jim dám času, což je do jejich odjezdu a máma mi zase oznámila,že se ji v Los Angeles líbí a ještě se tam trochu zpozdí. Klasika.

Dopisuju poslední slovo do eseje na seminář z anglického jazyka. Konečně! Poté jsem sešla schody a šla dohlédnout na kluky. Opatrně jsem našlapovala jako myška. Uviděla jsem je. Seděli na gauči zády proti mne a něco si šeptali. ,,Cassandra." Zaslechla jsem své jméno, které ale nebylo určeno mým směrem, mluvili o mně. Nenápadně jsem se posadila na schody tak, že jsem nebyla z jejich úhlu vidět. Na tyhle věci jsem vždycky byla jaksi vychytralá. Nastražila jsem uši a byla jsem velice ostražitá.

,,Přece jí to nemůžeme udělat." Poznala jsem hlas Harryho. ,,Ne na její narozeniny." Doplnil větu Liam. ,,Čeká nás poslední koncert v Mexicu a potom odjíždíme do Londýna." Zamyslel se Louis nepřítomným hlasem. Poznala jsem,že se mu stýská po domově a naprosto to chápala. Jen jsem nepochopila co s tím mají společného moje narozeniny, které mne za chvili čekají. ,,Mám ji rád." Poznamenal Niall a všichni ostatní začali říkat " Já také". Poté se Zayn zasmál. ,,Harry, ale ty ji máš rád více než ostatní." Zasmál se.  Cože? ,,Zayne. Mé srdce patří pořád Taylor." Odpověděl. Auuu, to bolelo Harry. Něco mne píchlo u srdce. ,,Ty ke Cassie nic necítíš?" Zeptal se zmateně Niall. Harry si jen vzdychnul. Musím pryč, než uslyším něco co nechci. Už takhle to bolí. A proto jsem se vydala do svého pokoje.

Položila jsem se na postel, nohy přilepené k bradě, ruce objimající kolena a upřený výraz někam do neznáma. Prázdně jsem přemýšlela, přemýšlela jsem nad ničím. Prázdné myšlenky. Někdo zaklepal na dveře, lekla jsem se.

,,Dále?" Zaschraptěla jsem. Do mého pokoje přišel samotný Harry. ,,Přišel jsem tě zkontrolovat." Usmál se, já na něj ale ne. ,,Teď jsem dodělala Esej. Nějak mne to zmohlo." Prsty jsem se dotkla čela, přesně na místo, kde leží jizva. ,,Dobře, ty spisovatelko." Podíval se na mne. ,,Není ti něco?"  Zatvářil se ustaraně. ,,Ne, proč?" ,,Noo,nic." ,,Harry?" Zvednul hlavu. ,,Hmmm?" Na co jsem se chtěla zeptat? ,,Víš.......já.....mám tě ráda." Nejistě jsem se usmála a podívala se na něj. Usmíval se. ,,Já tebe taky." Podíval se mi do očí a já jemu. Zase se to stalo.....zase jsem nevnímala nic než jeho oči, přímo jsem v nich topila a nedokázala se odtrhnout. Nakonec jsem se překonala a odtrhla se. ,,Odpověděla ti Taylor?" Zašeptala jsem. Proč jsem se zeptala? ,,Ne..." Zesmutněl. ,,Harry? Znám dívčí logiku moc dobře. Napiš ji všechno, že ti chybí, že ji pořád miluješ, zkrátka a jasně všechno." Smutně jsem se usmála, ale smutek jsem zakryla pod návalem pocitu, že mu bude dobře. ,,Dobře. Děkuju." V očích mu hrála pekelná radost. ,,Běž za klukama, musím ještě dodělat něco do školy." Zalhala jsem, ale Harry jen pokynul hlavou a odešel. A tak jsem došla ke stolku na kterém stále ležela esej. Esej jsem odhodila stranou a z šuplíku vyndala blok. Posadila jsem se ke stolku, blok otevřela na náhodnou stránku, mezi prsty vložila tužku a zběsile jsem začala čmárat a psát nápisy po stránce. To mne teď od všeho tak dokázalo uklidnit.

--------------------------------------

Další sen, zase o Weedonovi. Z jedné strany stál Harry, z druhé Ben. Před nima stal Jim s Millie. Já se vzdalovala. Harryho hlasem mi vítr zavál slova: ,,Buď šťastná". Vzdalovala jsem se. Dokud jsem nenarazila do osoby, které jsem neviděla do tváře. Mé nohy utíkaly, náhle se zastavily a rozběhly se vstříc všem, které jsem potkala.