,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

4.

Ahoj!!

Věnováno StarkerANDVeddie <3 

Zůstal jsem tam jen tak nehnutě stát. Tohle dělal pořád, neustále utíkal. Možná bych toho měl nechat.
,,Ale dokázal bys to?" položil jsem sám sobě otázku. Odpověď byla víc než jasná a já se tak neodvážil vyslovit ji nahlas. Toulal jsem se po okolí. Nechtěl jsem jít ještě domů. Co bych taky dělal doma? Brečel do polštáře jako malý kluk, protože jeden bezhlavý čin vám ničí život už několik měsíců. 

,,Zapomeň na to, co se stalo..." jako bych najednou slyšel Iwaizumiho slova. Jak bych mohl zapomenout na něco takového? Kéž by to šlo a mohlo by být vše jako dřív. Ale v životě není nic tak jednoduché. 

Procházel jsem se dál a svět za mnou se pomalu zhasínal. Vláčel jsem za sebou své neštěstí, které všechno přebarvovalo do černé. Nevnímal jsem realitu, soustředil jsem se pouze na vzpomínky s Iwa-chanem, které postupně ztrácely na barvě. Nakonec jsem skončil na lavičce. Zaklonil jsem hlavu a hleděl na hvězdy, které jako jediné ještě zářily nadějí. Kéž bych se k nim mohl přiblížit a jednu si vypůjčit, abych i já měl naději. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, avšak když jsem se narovnal, naproti mě seděla dívka s kapucí na hlavě, v ruce tužku a sešit. Mávnul jsem jejím směrem, ale dívka nereagovala. Sakra, kdo si kreslí tak pozdě v noci a nevnímá nic kolem sebe? 

Zvedl jsem se a šel blíž. Opět žádná reakce. Podíval jsem se, co to kreslí a jen žasl nad tou dokonalostí. Ne, že by to bylo dokonalé jen kvůli tomu, že jsem to byl já, ale ta dívka měla talent. ,,Je to krásné..." řekl jsem s úžasem a poprvé zaznamenal nějakou reakci.

,,Oi-ka-wo..." koktala a s vykulenýma očima na mě zírala jako na zázrak. Poté se zvedla z lavičky. upustila svůj sešit a někam běžela. 

,,Počkej, proč utíkáš, neublížím ti..." snažil jsem se ji zastavit. Marně...když už byla mimo mé zorní pole, zvedl jsem sešit ze země a i s ním se vydal domů. 

Když jsem dorazil domů, šel jsem rovnou do svého pokoje. Sešit jsem prozatím odložil na psací stůl a namířil si to do sprchy. Spláchl jsem ze sebe aspoň část svého zoufalství a trochu uklidnil mysl. Usušil jsem se a oblékl. Ještě než jsem odešel z koupelny, pohlédl jsem do zrcadla. Jestli to takhle bude pokračovat, má zatím stále ještě dokonalá pokožka hodně utrpí. Vrátil jsem se do pokoje a vzal si sešit do ruky. Podíval jsem se na přední stranu, kde se nacházelo jméno neznámé.
,,Eiko...to jméno už jsem někde slyšel. Ah už vím, má třídu hned vedle nás." 

Pokračování příště...

Ještě než z této kapitoly odejdete, našla jsem nový Haikyuu příběh od ayaaaa___, pokud si chcete zpříjemnit náladu doporučuji.

S láskou Vaše Tsukki♥️