Venku zrovna pršelo a za zavřenými okenicemi hřmělo. Obrovský palác krále Regise jim poskytoval pro dnešní noc útočiště. Vergil spokojeně seděl na posteli a četl si zrovna zajímavou knihu, kterou mu jeho syn doporučil. Při každém otočení stránky si jemně olízl prst, aby mohl otočit dál. Mirett zrovna probírala s Lady a Trish bojové techniky a zároveň si povídali o bělovlasých bratrech.
Vergil zrovna otočil na novou stránku, když vypadl proud. Otráveně zabručel a zjistil, že vlastně vůbec nic nevidí. Také zjistil, že je mu zima a jeho ruce se jemně třesou. Zase se tak vžil do knihy, že zapomněl na svoje vlastní potřeby. Pomalu se zvednul z postele, ale zima ho zahnala hned zpátky. Najednou si přál, aby vedle něho seděla Mirett a jemně ho objala, tak jako tu noc, kdy spolu poprvé spali. Jemně si pročísl vlasy a přitáhl si kolena k hrudi, jako malé dítě.
Mirett zamrkala a Lady se smíchem odebrala na záchod. Narážela do stěn a užívala si dočasnou slepotu.
Mirett jistými kroky pomalu vystoupala schody, protože najednou jí scházel její bělovlasý muž. Potřebovala slyšet jeho hlas. Ne snad proto, že by se bála, jenom chtěla vyhledat teplo jeho těla. Vklouzla tichounce do pokoje, když viděla Vergila, zabaleného v dece. Jemný úsměv se jí objevil na tváři a shodila ze sebe boty. "Je tady docela zima.." zamumlal. Mirett pomalu vlezla na postel a po čtyřech došla k němu. Hleděla do jeho očí. Zářily modrým plamenem, který se v něm skrýval a ona se jasně usmála. Vtiskla mu polibek na tvář a najednou cítila, jak se kolem jejích boků obmotaly dvě silné ruce. Ani nevěděla jak, ale už seděla v jeho klíně. Hlavu jí položil na ramena a úlevně vydechl. Její ruce našly cestu na jeho záda a přivinula si ho pevně k sobě. Pomalu se jeho tělo přestalo třást. "Příště si tě ke čtení vezmu s sebou. Jsi lepší, jak kterákoliv deka.", řekl tiše a zasmál se. Jeho příjemný a líbezný smích byla muzika pro její uši. "To bych ti radila mladý muži," políbila ho do vlasů. "musíš mě zasvětit do tvých oblíbených knih." řekla se sladkým úsměvem. Blesk ozářil jejich ložnici a Vergil unaveně zavřel oči. Z jeho hrdla vyšlo spokojené zabručení a jemně jí pohladil hubenými prsty po barvu měnících vlasech, které tak miloval. "Neboj má drahá Mirett, zasvětím tě úplně do všeho, co tě o mě bude zajímat." řekl s jasným úšklebkem na jeho hebkých rtech. Mirett teď naopak spokojeně zabručela a Vergil jí jemně převalil na postel. Políbil jí na krk, ale oba byli dnes na horlivé milování moc unavení, ale to neznamená, že se nebudou věnovat intenzivnímu mazlení. Kdyby Vergil mohl, taky by začal vrnět. Nikdy nebyl mazlivý typ, ale vždy si přál být milován a Mirret byla ta jeho perfektní žena.
Znovu se zablesklo v dáli, ale oni už zvuk hromu nevnímali. Pomalu vstoupili do říše sladkého spánku.
