Setkání z války /Vilkinhof/

„Malá koule chlupů,"

Po celé té službě se David cítil unaveně, musel tam zůstat o pár hodin déle, protože jedna jeho kolegyně má nemocnou dcerou, ani její příjmení si nepamatoval a nijak mu to nevadilo. Otevřel dveře a první ho přivítal Hof, který se mu otřel o nohu. David ani nevydal tu námahu kocoura pohladit. A Hofovi se to nelíbilo a začal hlasitě mňoukat. David se na něj podíval a snažil se přijít na to co se kocourovi nelíbí. Pokračovalo to tak pár minut a Hof měl stále sílu na to mňoukat hlasitě. „Hele ty malá koule chlupů přestaň mňoukat," řekl naštvaně David a konečně kocoura pohladil. Ve stejný moment přišel Roman z práce a proces se opakoval. „Ono to malý chlupatý nechce přestat mňoukat," prohlásil David a vzal si kocoura do náruče. Roman se jen pousmál. „Ty mu pořád odmítáš říkat jménem?" zeptal se ho. David ani nezvedl hlavu, ale odpověděl. „Nechápu, proč musí být pojmenovaný po mně," řekl a pohladil kocoura po hlavě. Ale Hofovi se to nelíbilo a kousl ho do prstu. „Máte toho mnoho společného," odůvodnil to Roman, ale dál to nerozváděl. David se jen pousmál a vzal Hofovi svůj prst. Hof se ho, ale nechtěl vzdát a natáhl po Davidově ruce tlapku s vytáhnutými drápky. A trefil se. David ho jen lehce plácl rukou po hlavě. Roman se na ně jen podíval a usmál se. Sledoval Davida jak se snaží vyhnout drápků kocourka co je o něco málo větší než jeho dlaň. Nakonec mu Hof utekl a vyskočil na stůl a pozoroval Romana. Hof chvíli jen tak chodil po stole, pak skočil na linku. Posadil se tam a díval se co dělá Roman.