,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

8.

Ahoj!!

Věnováno Lucik111 <3

Seděl jsem ve třídě a čekal na chvíli, kdy se uráčí přijít i náš slavný král. Zaslechl jsem hluk davu jeho fanynek. Měl bych mu jít pomoc? Sám nevím. S takovou zase přijde pozdě, ale přeci on si chtěl pročistit hlavu. Všichni se přiřítili ke dveřím do naší třídy. Oikawa s jeho falešným úsměvem se je snažil jemně odehnat s tím, že si ho můžou vyfotit jindy. Ale jeho fanynky byly jako krvelačné bestie a nechtěly jej nechat odejít. Už jsem se pomalu zvedal, že mu půjdu na pomoc, když v tom se tam opět objevila Eiko. 

,,Oikawo, platí tedy ten dnešek." optala se velice důrazně nahlas, aby ji ostatní dívky slyšely. Jejich pohled se během vteřiny změnil a můj také. Oikawa si stáhl Eiko do objetí a políbil ji do vlasů. 

,,Ano, po škole si tě vyzvednu, tak buď připravená." řekl a propustil ji ze svého sevření. Najednou se celá sešlost rozpustila. Jen ji ještě něco pošeptal a potom s úsměvem odešel do třídy. S pravým nefalšovaným úsměvem, který dříve věnoval jen mně a teď ho od něj dostane za jediný den holka...tohle zabolelo u srdce. Nejspíš si za to můžu sám, ale i tak...ta bolest spalující vás na hrudi, nechtíc vás opustit, abyste trpěli o něco déle, než sami chcete, se nedala snad ničím utišit. Měl jsem chuť do něčeho praštit.

Myslel jsem, že když si potřebuje pročistit hlavu, neznamená to, že si najde novou holku...

-----------------------

Celý týden jsem se snažil si s ním promluvit...beznadějně. Nejen, že vypustil naší společnou cestu do školy a ze školy, ale také obědy trávil buď sám nebo s Eiko...vlastně všechen jeho volný čas trávil s ní. Štvalo mě to, ale už jsem chápal, jak se cítil, když jsem ho ignoroval já. Ale tohle fakt bolelo a já si k tomu nenašel žádnou holku.

Jen při tréninku jsem měl možnost s ním mluvit, jenže to mi zase předhazoval mé trefné přezdívky na jeho osobu stylem: ,,Co někdo jako ty, může chtít po Shittykawovi nebo Trashykawovi." No takže jsem pak sám raději byl ticho. A jakmile trénink skončil, vypařil se rychlostí blesku. Ale dneska ho odejít nenechám. Dnes ne.

--------------------------

,,Náš velký králi, Oikawo! Než stačíš zase zdrhnout, uklidíš tělocvičnu, jelikož i král má své povinnosti." řekl jsem s úsměvem. Propaloval mě pohledem, což bylo na jednu stranu vzrušující. Poté jsem přešel k němu a dal mu ruku kolem ramen. Nahnul jsem se k jeho uchu.
,,Dneska neutečeš, sám si na tebe dohlédnu." pošeptal jsem.

Pokračování příště...