you can call me "MONSTER" - Shrek x Chanyeol

1⃣

"Jestli se ti tu nelíbí, tak vypadni" zařval na mladého chlapce jeho otec.
"S radostí vypadnu!" odvětil mu agresivně syn, který za sebou práskl vchodovými dveřmi. Vyšel na chodník a otočil se na dům. Ve frustraci si zakryl obličej dlaněmi a dlouze si povzdychl. Toto bohužel nebylo poprvé, co se takhle pohádali.

Před měsícem se přestěhovali do menšího města, kde žije on a jeho otec. Matka se s otcem rozvedla a tak chtěli začít nový život. Bohužel, to nejde tak, jak by oba chtěli.

Mladý chlapec se rozhlédl po okolí. Bylo už po půlnoci a všechno osvětloval svit měsíce. Taktéž bylo velmi chladno a hoch měl na sobě pouze tenkou mikinu.

Nadechl se studeného vzduchu a začal se procházet po okolí. Moc to město neznal a bylo to snad poprvé, co šel takhle sám.
Chladný vítr ho šlehal do tváří, ale on se dál zamyšleně procházel. Přemýšlel nad otcem a nad celou situací, jak by se to dalo vyřešit, ale věděl, že se musí snažit i jeho otec.

Vytáhl z kapsy telefon a podíval se, kolik je hodin. Jas displeje ho okamžitě oslepil, ale poté, co se vzpamatoval zjistil, že bylo už 2:28.
"Že bych šel domů?" zapřemýšlel. Otec už by měl dávno spát, takže kdyby to vzal oknem, nemusel by nikdo na nic přijít.

Otočil se a vydal se směrem k domovu. Po chvíli se zastavil na menší křižovatce a netušil, kudy by měl jít. Zkusil odbočku na levo, protože si myslel, že tudy taky přišel. Bohužel se dostal do zapadlé čtvrti města.

"Sakra!" řekl naštvaně. Promrzlými prsty si prohrábl vlasy a povzdychl si. Ohlédl se okolo sebe, ale vůbec netušil, kde vlastně je. Rozhodl se pokračovat ulicí rovně. Došel až na okraj města, kde se ze silnice stala bahnitá stezka a okolo ní se rozléhala kukuřičná pole a za nimi se rýsoval les.

Chlapce to velmi zaujalo a chtěl vědět, kam ta cesta vede dál.
Vydal se po blátivé cestě na svůj noční výlet. Utrhl si jednu kukuřici a spokojeně jí baštil.
Myslel si, že jeho dobrodružství nic nepřekazí, ale to by se na obloze nesměl objevit obrovský blesk. Následně se ozvala strašlivá rána.

Chlapci se zježily chlupy a zrychlil krok. Pomalu se blížil k lesu. Pohlédl nad sebe a úplněk začaly zahalovat mraky.
Od města se blížil déšť a bylo jen otázkou času, kdy zastihne mladíka.

Hoch se před blížícím deštěm dal na útěk s úmyslem schovat se v lese, ale bohužel, silná průtrž ho zastihla dřív.

Konečně se dostal do lesa, kde se opřel a jeden ze stromů a mohl si vydechnout. Podíval se na město. V hlavě mu na okamžik proběhla myšlenka, jestli by se neměl vrátit, ale on už byl rozhodnutý, že prozkoumá okolí.

Vydal se dál do lesů, zatímco déšť začínal víc a víc sílit.
Chlapcova zvědavost však taktéž sílila, když u jednoho stromu našel hromadu zapíchaných šípů.
Promočený a promrzlý až na kost pokračoval dál. Doufal, že někde najde nějaký úkryt, než déšť ustane a on by mohl pokračovat v cestě. Na domov si ani nevzpomněl.

Cesta se proměnila v jedno velké bahno, které se mu lepilo na boty a i chůze se stávala namáhavější. Pomalu, ale jistě ztrácel veškerou sílu.

Pešina končila u menší bažiny, kde stála chatrč. Chlapec se doslova doplazil k chatrči, ale zde jeho síly končili.
"Pomoc" špitl tiše.

Viděl rozmazaně a oči se stávali těžší a těžší. Těsně před tím, než omdlel, koutkem oka zahlédl jakousi obrovskou siluetu.

Jen si tu něco odložím