,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

10.

Ahoj!!

Věnováno adelaptkv <3

Trénink se chýlil ke konci a já měl opět v plánu utéct. Jenže Iwaizumi mě nechtěl nechat.
,,Náš velký králi, Oikawo! Než stačíš zase zdrhnout, uklidíš tělocvičnu, jelikož i král má své povinnosti." řekl s úsměvem a hleděl na mě. Propaloval jsem jej pohledem a nevěděl, na koho mám mít větší vztek. Jestli na něj nebo na sebe kvůli tomu, že mě rozhodil pouhou větou a důrazem na mé jméno. Poté přešel ke mně a dal mi ruku kolem ramen. Nahnul se k mému uchu. ,,Dneska neutečeš, sám si na tebe dohlédnu." pošeptal mi a ve mně zamrazilo. Následně se odtáhl a hlavou mi naznačil, že se mám pustit do práce. 

Ostatní odešli a já začal uklízet tělocvičnu. Asi bych čekal moc, kdyby se Iwaizumi rozhodl mi pomoc. Chápal jsem ho a tohle byl nejspíš trest. Nebo? 

,,Když tě tak vidím, trvalo by ti to hodinu, než bys to uklidil." řekl a přidal se ke mně. Dobře, tak mé očekávání se též zmýlilo. Nutilo mě to se usmát, i když bych před ním nejraději svůj úsměv skryl. S jeho pomocí jsem měl za chvíli hotovo. Odebrali jsme se do šatny, kde jsme se začali převlékat. S neskrývaným zájmem si mě u toho prohlížel a pořád nakláněl hlavu do všech stran. nevím, jestli se snažil najít dobrý výhled, ale bylo to kapku stresující. 

Byl jsem již skoro převlečený a on mě stále zkoumal pohledem. Chtěl jsem se ho zeptat, proč na mě civí, ale v jeho přítomnosti jsem poslední dobou nenacházel odvahu ke slovům. Nakonec se zvedl a začal se ke mně přibližovat. 

,,Proč mě ignoruješ? Myslel jsem si, že když teda spolu nebudeme chodit do školy, že mě v ní nebudeš ignorovat..." řekl a v očích se mu zračily nepopsatelné emoce, ale jedna byla značná dost...bolest. Přesto jsem mu nemohl odpovědět. Přiblížil se ještě blíž tak, že nás dělily pouhé centimetry. 

,,Chybíš mi, Tooru..." hlesl. Má dosavadní odolnost vůči němu opět začala skřípat. Ne prosím, tohle mi nedělej! Doslova mi křičela tato slova v mysli. 

Najednou mě chytil prsty pod bradou a překonal tu hranici několika centimetrů a nakonec mě políbil. Vleklý dlouhý polibek obohacený smíšenými pocity. V jiné situaci bych měl radost, ale v téhle mě to zničí, pokud tomu nezabráním. I když na to už bylo nejspíš pozdě, byl jsem zničený. Jelikož jen on mě jedním dotykem dokáže tak rozrušit, abych nemohl uvažovat normálně a byl zase zmatený, ale přeci jen jsem tentokrát našel odvahu. Odstrčil jsem ho od sebe. 

,,Říkal si, abych zapomněl a sám pak uděláš pravý opak...baví tě to?" rozkřikl jsem se. Se slzami v očích jsem popadl svou tašku a vyběhl ze šatny.

Pokračování příště...