,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

12.

Ahoj!!

Věnováno Michaelis_Eliz <3

Ležel jsem v posteli zahrabaný pod dekou. Bylo to tu zas. Cítil jsem se tak hrozně. Byl pro mě jako démon, co si se mnou jen hraje a nechce mě propustit ze svého sevření. Jeho ďábelská přitažlivost mi nedovolovala se odprostit. Zkoušel jsem to a několikrát, ale on pokaždé obsadil mou hlavu myšlenkami na něj. 

Proč ho nedokážu vypustit z hlavy? Proč mé srdce tak zběsile tluče, kdykoliv ho uvidím? Proč se pod každým jeho dotekem zmítám slastí? Proč vždycky chci víc? Proč chci být jen s ním? Tolik otázek a jen jedna prostá odpověď. Protože ho miluji. Jeden pouhý dotek kdysi dávno zapříčinil, že jsem se stal jeho rukojmím. Jeho doteky, ať už neměly význam, se pro mě staly drogou. Jednou jej okusíte a už nechcete přestat. Stanete se závislým a když to nemáte, pomalu vás to sžírá zevnitř a nedokážete vnímat nic jiného než tu samotu. 

Co mám dělat? Co mám sakra dělat? Vždyť je to vlastně jedno. I kdybych se pro něco rozhodl, neudělám to, protože jsem srab, co se věčně schovává pod maskou dokonalosti, ne že bych nebyl dokonalý, ale víte, jak to myslím, že? 

Odkryl jsem se a chvíli hleděl do stropu. Poté jsem si vzal telefon do ruky. Vím, že mi Iwaizumi psal, ale jen jsem si to zobrazil. A i když vím, že bych neměl, stejně jsem se rozhodl si to přečíst. 

--------------------------------------

Iwa-chan:
Tooru, promiň mi to.
Nechci, abys zapomněl, ani já sám nemůžu zapomenout.
Nemohli bychom zase chodit do školy společně?
Chtěl bych si s tebou promluvit. Nemusíš odpovídat hned.
Dám ti čas.

--------------------------------------

Přemýšlel jsem, zda mu mám odpovědět. Na jednu stranu jsem chtěl, ale na tu druhou jsem se hrozně bál. Měl jsem v sobě tolik pocitů naráz, že bych také nemusel psát zrovna mile. Stále jsem se díval na tu zprávu. "Tooru" z jeho úst to znělo vždy tak mile a starostlivě. Většinou mě tak oslovoval, když to myslel vážně. Ach Hajime, proč mezi námi musí být všechno komplikované? Jako by se svět nemohl obejít bez našich rozporů. Vyjel jsem z naší konverzace a začal si prohlížet story ostatních. Eiko byla stále v kině a film ji zrovna moc nezaujal, když měla čas být na mobilu, ale i tak měla úsměv na tváři. Ostatní také...všichni byli šťastní. Záviděl jsem jim. Poté jsem projížděl, co ostatní postovali. Moje oblíbenkyně přes citáty, Tsukki, zrovna přidala nový, který mě nutil se nad tím zamyslet. ,,Občas člověk musí okusit bolest, aby veděl, jaké to je, cítit opravdové štěstí." 

Pokračování příště...