,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

13.

Ahoj!!

Věnováno lucdoc23 jsem ráda, za to že to opravuji a můžu ti tak jeden díl věnovat, děkuji za hlasy <3 

No mohl jsem nad tím citátem rozjímat, jak dlouho jsem chtěl, ale na nic užitečného jsem nepřišel, a tak jsem dál prstem přejížděl po displayi svého mobilu. Eiko si přidala do story, jak je natěšená domů. Hodlal jsem toho využít. Vytočil jsem její číslo. Zvedla to okamžitě. 

,,Yahoo. Vidím, že už jsi na cestě domů, tak jaký byl film?" optal jsem se jí a podivuhdně můj hlas byl normální. 

,,Stručně a jasně...hrůza a děs. Ne, moc mě to nezaujalo a jaký byl trénink?" optala se nazpátek a i v telefonu šlo poznat, že se usmívala. 

,,Jako bych se smažil v pekle, aniž bych věděl, co jsem udělal tak zlého. Kéž by se ten trénink nikdy neuskutečnil." snažil jsem se znít stále normálně, ale ke konci mě hlas úplně zradil. 

,,Stalo se něco? Nemám za tebou přijít." zvážněla. 

Bylo roztomilé, jakou o mě měla starost.
,,Ne, nepřichází v úvahu. Co by asi řekla tvoje máma na to, že chceš jít v pozdních hodinách ke klukovi domů? Nemusíš nikam chodit, chtěl jsem slyšet jen tvůj hlas." 

,,To je milé...ale stejně mi něco říká, abych za tebou aspoň na chvíli zašla. Probereme, co se stalo. Dej mi tak patnáct minut a jsem u tebe." 

,,Tohle ale opravdu nemusíš - - -" 

Ona mi to prostě jen tak zavěsila a ještě míří za mnou...ta holka je blázen, ale byl jsem za ni strašně rád. Najednou mi to došlo...co jí vlastně mám říct, až se zeptá, co se stalo na tréninku? Nemohl jsem jí přeci říct, že už nějaký ten pátek mé srdce bije pro tvrdohlavce a nevšímavce, jako je Iwaizumi. Tohle by ji zrovna nepotěšilo. V hlavě jsem se snažil vymyslet něco tomu podobného, abych ji nemusel lhát, jelikož si to nezaslouží, a než jsem se nadál, přišla mi zpráva, že čeká před barákem. Rychle jsem se prohlédl v displayi telefonu a když jsem byl se sebou spokojený, běžel jsem jí otevřít. 

,,Dobrý večer, slečno. Copak byste radši? Procházku při měsíčku nebo posezení v teple u šálku horké čokolády?" 

,,Od Vás bych nepohrdla ani jedním, ale myslím, že dám přednost tomu šálku." 

Rukou jsem pokynul, aby šla dovnitř. Bylo fajn, jak se ihned zapojila do role. Také jsem měl o dost lepší náladu.
,,Děkuji ti, myslím, že už teď mám spravenou náladu. Jinak jsi vždy tak obětavá, pokud jde o tvé přátele?" optal jsem se jí a šel připravit horkou čokoládu.

,,Nevím, ale když cítím, že je někdo smutný a nechce být sám, i když tvrdí opak, jsem schopná za ním ihned vyrazit a to snad kamkoliv..."

,,Holky, jako jsi ty, by si měli všichni vážit." řekl jsem a nemohl si pomoct. Šel jsem k ní a objal jí.

Pokračování příště...