,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

15.

Ahoj!!

Ne že bych už nikam nedošel, energie jsem měl díky Eiko víc něž dost, ale vím, že kdybych tu byl sám, jen bych se utápěl ve své sebelítosti a proklínal osobu, která mi láme srdce už několik měsíců a stále to nevidí. Pokynul jsem Eiko, aby si sedla vedle mě na postel. Vzal jsem si do ruky notebook.
,,Nechceš se podívat na nějaký film?" optal jsem se jí a jako odpověď dostal souhlané kývnutí. Netušil jsem, co bych měl vybrat za film, ale jelikož jsem měl vedle sebe dívku, vybral jsem drama spojené s romantikou a dnešním nemilým chováním některých lidí. Film se jmenoval Koe no Katachi.  

Sedl jsem si až ke zdi, abych se o ni mohl opřít. Eiko udělal to samé. Pustil jsem film. Nečekal jsem, že by mě to až tak chytlo, ale už na začátku jsem od toho nemohl odtrhnout oči. Když už jsme byli někde v půlce, začal jsem cítit bolest v zádech. Na chvíli jsme se odtáhl a dal sobě i Eiko polštář za záda. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a dal ji ruku kolem ramen, aby si mohla opřít hlavu. Chtěl jsem, aby měla co největší pohodlí. Koukali jsme se dál a když film skončil, odložil jsem notebook stranou a zahleděl se na Eiko...vypadalo to, jako by se každou chvíli měla rozplakat, což jsem nechtěl. Pohladil jsem ji po tváři a usmál se. Měla tak krásné oči. 

Na chvíli jsem obrátil pohled, ale znovu jsem chtěl vidět ten zvláštní zelenkavomodrý odstín jejích očí. Doslova jsem se v nich topil a aniž bych to nějak postřehl, byl jsem najednou tak blízko. Možná jsem byl moc sobecký a nemyslel na její city, ale měl jsem nutkání to udělat. Políbil jsem ji...jemně a krátce, ale přesto jsem to udělal. Měla tak měkké a hebké rty, že do sebe zapadaly sami a já se neubránil dalšímu polibku. Když jsem se odtáhl, měla na tváři červený odstín a její vykulený pohled tomu dodával tu správnou roztomilost.

,,Promiň, absolutně nevím, co to do mě vjelo, nemáš hlad nebo nechceš něco k pití?" optal jsem se jí, abych nás vyvedl z téhle trapné situace a přetrhl ticho v místnosti.
,,Mohl bys mi prosím přinést vodu." řekla klidným tónem, přesto se mi však nedokázala koukat do očí a červená barva se od ní stále nechtěla odloučit. 

Šel jsem pro sklenku s vodou. Vsadím se, že její myšlenky teď křičely "pane bože...políbil mě Oikawa Tooru...sám od sebe" pousmál jsem se nad svojí domněnkou. Zavítal jsem opět do pokoje. Vypadala normálně. Podal jsem ji sklenku s vodou.
,,Mám dost velkou postel, teď otázka, chceš spát sama nebo skousneš dělit se se mnou o jednu postel?" zeptal jsem se jí narovinu. Jemně se zakuckala a opět nabrala červenou.
,,Myslím, že to skousnu...jen půjčil bys mi něco na spaní?" řekla a hrála si s rukama. Otevřel jsem před ní svou skříň a nechal ji, ať si něco vybere. Poté jsem jí ukázal koupelnu a mezitím se sám převlékl. Poté, co se vrátila, jsem pokynul, ať si lehne a já mohl zhasnout všechny světla. Ulehl jsem k ní. Byla otočená zády, nejspíš se stále styděla. Položil jsem jí ruku kolem pasu a popřál jí dobrou noc. 

Pokračování příště...