Dark World [One Direction]

10.

Hned na začátku bych Vám chtěla strašně moc poděkovat! :') Mám pocit, že v tomhle týdnu se na mě nahrnulo štěstí či co, ale objevilo se více votů. Takže Vám opravdu strašně moc děkuju :') jste nejlepší, miluju Vás :') a jen pro informaci - s touto povídkou mám ještě opravdu hodně moc plánů a zatím jde všechno tak, jak má. Takže se nebojte, tohle se nezmění na short story :) Ještě jednou děkuju a užijte si už 10. kapitolu :*
------

Najednou vztáhl ruku a palcem se jemně dotkl mé tváře. Můj výraz přibyl na vážnosti.

Pak to nebyl jen palec, ale celá jeho dlaň teď spočívala na mé tváři. Přivřela jsem oči a víc se tváří přitulila k jeho dlani. Tohle mi chybělo...

Když jsem oči opět otevřela, jeho dlaň byla vnořená do mých vlasů. Sjela jsem pohledem z jeho nádherných očí na ještě nádhernější rty. Moje ruka se 'samovolně' položila na jeho rameno, pak sjela na jeho hruď a nakonec na jeho břišní svaly. Jeho kůže byla rozpálená a mohla jsem cítit jeho splašené srdce. I to moje bylo splašené.

Teď nebo nikdy, řekla jsem si a trochu se k němu přiblížila. Bála jsem se jeho reakce, ta mě však mile překvapila. Ruce umotal okolo mých boků a vysadil si mě do klína. Hned po tom se něžně dotknul mých rtů těmi svými. Spokojeně jsem se usmála a nechala si vsát ret mezi ty jeho.

Jeho dokonalé ruce bloudily po mých zádech pod trikem. Než jsem se však nadála, letělo do kouta...

*****

Opravdu jsem nevěděla, co teď dělat. Byla jsem zmatená. Bylo to opravdové a nebo to byla jen nezávazná noc? Byly v tom opravdové city? Na to jsem dokázala najít odpověď pouze ve své hlavě. Ano. Z mé strany v tom byly city, a to tak velké, že to až překvapilo mě samou. Ale z té jeho? 

Z jeho poklidného výrazu se nedalo nic vyčíst. Sledovala jsem jeho tělo osvětlené pouze měsíčním svitem. Tak nádherné, tak dokonalé. Spíše děsivě nádherné a děsivě dokonalé. Zažil toho hodně a i přesto vypadá tak silně, nezkrotně a nezastavitelně. Ovšem to jen na pohled. Uvnitř je dobrý. Není čistý a neposkvrněný, ale to ani já ne. Ale naše duše ještě snad nejsou ztraceny. Ještě pořád jim není předurčena cesta do pekla. Pokud tedy není peklo tenhle svět.

To mě vede k otázce - může se člověk v pekle zamilovat? Protože já se zamilovala. Nefalšovaně, nenuceně a pravdivě. Jenže co on? Zamiloval se do mě taky? Znamenám pro něj něco, nebo mě nechá na pospas světu, jako Ashton?

Přestala jsem to řešit, lépe jsem se uvelebila v jeho náruči a ještě jsem usnula.

**ráno**

Vstala jsem a sebrala ze země své oblečení na spaní. Potichu jsem vyklouzla z ložnice a zalezla jsem do koupelny. Dala jsem si sprchu a pak jsem se oblékla.

Došla jsem do kuchyně, kde jsem začala dělat alespoň omeletu. Bylo už půl desáté.

Znovu jsem začala přemýšlet o noci a sama sebe jsem připravovala na nejhorší. Takové myšlenky však byly zahnány, když se kolem mého těla omotaly dvě paže.

,,Dobré ráno, kampak jsi mi to utekla?" zeptal se a políbil mě na krk.

Usmála jsem se a otočila jsem se k němu čelem, při čemž jsem položila dlaně na jeho nahou hruď. ,,Bála jsem se tvé reakce." řekla jsem a položila mu na ni svou hlavu. Zavřela jsem oči.

,,Nemáš proč," špitl a vtiskl mi polibek do vlasů. ,,ale myslim, že to připaluješ." uchechtl se a já se od něj vyplašeně odtrhla a začala se opět věnovat jídlu.

,,Ehm... Můžu mít otázku?" zeptala jsem se, když jsem před něj na stůl položila jídlo. ,,Samozřejmě, ptej se." přikývl.

,,Co děláte pro Zayna? Jakože jak pro něj pracujete..." zeptala jsem se. Liam si povzdychl. ,,Převážíme zbraně, drogy. Vozíme je z doků do skladiště a když Zee potřebuje, vezem to k němu. On to pak prodává dál osobně. Je to všechno riskantní, vim. Ale proto nás jezdí víc. Louis, Harry, já i Niall jsme řidiči. Zayn vyřizuje objednávky. Jednou za čas si zvolí někoho z nás, kdo mu převeze peníze do trezoru. Sám skoro nevylejzá. Potrpí si na bezpečnosti, když někam jede, má kolem sebe vždycky někoho ze svých lidí... Jo a ty zbraně a drogy celkem často vozíme za hranice." vysvětlil.

Po celou dobu jsem ho pozorně poslouchala a přežvykovala jsem jídlo. ,,Nebezpečný, šílený a ještě jednou nebezpečný." zhodnotila jsem situaci. ,,Takže shrneme si to. Ty a kluci jste řidiči. Převážíte zbraně a drogy. Zayn má skladiště, odkud je čerpá a pak je osobně prodává. Jemu jde o krk, vám jde o krk..." ,,Tobě jde o krk..." zamumlal. ,,Mně taky?" zeptala jsem se. ,,Pokud se o dnešní noci dozví někdo, kdo nemá, tak ano." řekl s mrknutím a lišáckým úsměvem. Začervenala jsem se a sklopila pohled při pomyšlení na noc.

Pak mi ale došlo, co řekl. Vykulila jsem oči. Achjo, toho pocitu se nikdy nezbavím, že jsem v nebezpečí. ,,Takže nikomu ani muk? Tajit to?" zeptala jsem se. Liam přikývl. ,,Jop. Ale Niall to ví. Na tohle má oči. Bude to naše vrba." mrkl na mě zase a taky se konečně pustil do jídla. (pozn. - pokud neznáte Krále Lávru, jděte si ho přečíst, abyste pochopili následující věty :'D ) ,,Nezapomeň, že i vrba se prozradila, když jí kousek uřízli."  zamračila jsem se. Liam se na mě vyděšeně podíval. ,,Tohle... Ale není ta vrba. Tohle je... Niall a ten...," polkl. ,,neřekl by to, ani kdyby ho mučili. Znám ho dost dobře, neboj." uklidňoval mě.

,,Okej. Když myslíš." ušklíbla jsem se a vstala. Uklidila jsem svůj talíř do myčky a šla do koupelny.

Čistila jsem si zuby, když přišel Liam a opřel se o futra. Pozproval mě, což mě trošku znervóznilo. ,,Dneska vezu další dodávku. Chceš jet taky?" zeptal se. Vyplivla jsem pastu a s povytaženým obočím se na něj podívala. ,,Celkem jo." zamumlala jsem. Uchechtl se. ,,Okej. Vyrážíme ve tři." řekl a odpíchl se od futer, načež ke mně přešel a vlepil mi pusu na tvář.
-----

Sooo? Co na to říkáte? Já jsem z toho úplně vypleskaná, tenhle Liam se mi líbí (mně se vlastně líbí každej Liam :'D) :3 Ale tady nejde o mě, ale o vás. Takže --> vaše názory, přání, obavy? Chrlete na mě všechno, co máte na srdíčku :*