Stay with me...[One Direction]

31

,,Harry?" Zavolala jsem na něj zpětně. Okamžitě docupital ke mne do pokoje a zvědavě si mne prohlédl. Ukázala jsem mu rukou můj kufr. Spustil z kufru oči a přesunul je ke mne. Bez jediného mrknutí oka si přisedl vedle mne na postel, zatímco já běhala po pokoji a dobalovala si poslední věci. ,,Jsi si 100% jistá svým rozhodnutím?" Zeptal se a mne cosi něco zaškrábalo v krku. Vzdychla jsem si, přisedla si k němu a vzala mu jednu ruku do svých dlaní. ,,Nebyla jsem si ničím jistější." Snažila jsem se s ním navázat větší oční kontakt, neboť najednou své oči sklopil k zemi. ,,Před pár měsíci jsi nechtěla. Proč? Co se stalo, že jsi změnila názor?" Nervózně se usmál. Moje blízkost v něm vzbuzovala nervozitu. ,,Já....chtěla jsem vás ochránit." Zašeptala jsem. ,,Před čím?" Teď jsem byla já co sklopila zrak a Harry se na mne upřeně díval. ,,Přede mnou." Vydechla jsem slova skoro neslyšně a moje rty se poté uzamkly. Harry mne vzal za ramena a obrátil mne přímo čelem k sobě. ,,Cassie. Já...." Poté jsem mu skočila do řeči. ,,Chci vás stále ochránit, ale také potřebuju odsud vypadnout." Vyšlo z mých rtů. ,,Já tě chápu." Usmál se a obejmul mne.

---------------------------

Pohled Harryho:
Po našem rozhovoru jsem odjel do hotelu dořešit své věci. Cestou jsem zavolal Liamovi, aby koupil o letenku více.

,,Už jsi ji to řekl?" Zeptal se Liam v telefonu.

,,Ještě ne. Nebyl správný čas." Vzdechl jsem. Pravdou bylo, že jsem spíše neměl odvahu ji něco takového říct.

,,OK. Koupím ji teda letenku, uvidíme se za pár hodin."

Poté jsme se pozdravili a hovor ukončili.

----------------------

V hotelu jsem si také zabalil věci do kufru. Uběhla asi hodina a někdo mi zaklepal na dveře. Šel jsem jak je známo otevřít. ,,Čau." Objala mne Cassie okolo krku ještě než jsem si stačil uvědomit kdo to je. ,,Čau. Připravená?" Zeptal jsem se a podíval se vedle ní, kde stál její obří kufr. ,,Ano a ty?" Nakoukla mi za rameno. ,,Jo. Dojdu si pro věci." Otočil jsem se a šel pro svůj vlastní kufr. Poté jsme nasedli do mého černého auta a vyjeli jsme do Mexika za klukama. Snad celou cestu jsme byli oba mlčky a pouze poslouchali rádio. Cassie teda ještě s někým chatovala a volala (takže ona moc mlčky nebyla. :-) ). Poznal jsem,že mluví ke kamarádům, nechtěla se s nima rozloučit osobně a proto jim poté také volala a oznámila, že odjíždí. Když konečně dovolala, zeptal jsem se jestli to oznámila i rodině. Znejistila a kousla se do rtu.

,,Počkej? Proč jsi jim nic neřekla?' Zeptal jsem se. ,,Nepustili by mne. Ví o tom jen táta, ale ten už také byl proti. " Kousla se do rtu znovu. ,,Nechala jsem jim ale doma vzkaz, že teď pár dní nebudu doma, že jsem na cestě k lepším časům, snad." ,,Pár dní? Vždyť tam budeš i studovat, pokud nepočítám vysokou, 2 roky." Zastavil jsem na kraji silnice a otočil se na ni. ,,Zavolej jim. Tohle je nezodpovědné." Vzdychla. Moc dobře věděla,že to takhle nemá být. ,,Můžeme se při tom projít?" Dívala se z okna ven. Neodpověděl jsem ji a vyšel ven z auta. Cassie mne následovala.

Telefonát z pohledu Cassandry:

,,Ahoj Cassie." Klasická věta.

,,Ahoj." Vydechla jsem.

,,To už jsi doma?"

,,Mami....já ti musím něco říct."

,,Děje se něco?" Cítila jsem, že ji to moc nezajímá.

,,Nevím jak to vezmeš, ale...."

,,Pane bože! Nejsi těhotná?" Vykřikla.

,,Ne, nejsem."