Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Ragnarök se zelenýma očima IX.

*Tór*

O několik hodin později seděl na svém pomyslném trůně - polstrovaném křesle modré metalízy s nízkou opěrkou a sledoval obličeje měšťanů v předních řadách. I kdyby se postavil, nedohlédl by na posledního Ásgarďana, jenž měl jako ostatní povinnost se dostavit do obrovské haly. Připadal si zbytečný, když všichni poslouchali Lokiho proslov o čistotě ras Yggdrasilu. Ale věděl, že jeho přítomnost přidá váhu činu, který přijde po bratrových lžích, které mu měšťané zobali z dlaně. (Vždyť sám neměl čistou krev.)

Možná by mu sám Tór uvěřil jeho lstivá slova, která byla podána tak přesvědčivě. Jenže obrázek spalovny a bratrova žalu ho usvědčil, že nebyl svědkem iluze, ale reality. Nikdy předtím neviděl Lokiho tak na dně. Pravda, období smutku za zmařený život Friggy otřásl mnohými. Sigyn se však podařilo nemožné - probít se bratrovými hradbami a usídlit se v něm. Jinak si nedokázal vysvětlit Lokiho chování, a zvláště výraz ohromné úlevy, jakmile mu Banner řekl, že žije.

Odnesli ji do pokojů ošetřovny a položili na břicho. Banner kolem ní běhal a nervózní Loki se mu akorát pletl pod nohama. Vrazil mu do ruky lavor s vodou a houbičkou, aby z ní smyl krev, zatímco se Banner narychlo učil pracovat se saakarskými doktorskými pomůckami a Sigyn prohlédl. Po krvavé spoušti zbyly hluboké rány na bedrech i žebrech. Některé z nich byl nucen Banner zašít. Mezitím na bratry chrlil midgardské termíny, dokud ho oba neokřikli.

„Ve zkratce přežije, ale musí se probrat z bezvědomí. Nejspíš se musela uhodit do hlavy, nebo se to podařilo někomu jinému. Vidíte tu podlitinu tady?" Nadzvedl hrst vlasů z temene a odhalil modro-fialovou modřinu o velikosti ženské pěsti. V Tóru kypěl vztek.

„Ztratila dost krve a nenašel jsem tu nikde ani infúzi. A měsíc do Ameriky to nepřežije."

Bůh deště musel uznat, že neznámá cizinka z Vanaheimu mu rychle přirostla k srdci. Snad i kvůli vědomí, jaký dobrý vliv na bratra má. Ačkoliv měl na několik dní starší sestru, které se podařilo pohřbít celý Ásgard, Sigyn pro něj byla jako sestra, jíž měl rád. Proto sebou dobrovolně nechal manipulovat, když se Loki rozhodl jednat. Svolal měšťany přesně, jak bratr řekl, seděl a nic nedělal, přesně jak chtěl. Poslouchal, jak vábí zločince k sobě, a možná poprvé za ním a jeho přemrštěnými skutky stál.

Najednou Loki přestal chodit sem a tam po vyvýšeném schůdku. Zastavil se před Tórem a svým dlouhým zeleným pláštěm mu zakryl výhled na levou stranu haly.

„A důvod proč vám chci připomenout důležitost Ásgardské krve? Jistě pro vás není novinkou, že mezi námi do azylu letí i jedna ženština rodu Vánů."

Zaslechl pohrdavá odfrknutí. Zaťal pěsti, ale pokoušel se tvářit neutrálně. Proč jsou všichni tak zaslepení?

„Nenajdete ji mezi sebou," pokračoval Loki v tkaní své pasti. „Její mrtvola se našla ve spalovně, kde nám naši saakarští přátelé poslušně slouží. Byli jsme na ni upozorněni a já i váš král jsme názoru, že ti, kterým se podařilo zahubit nepříjemnou pijavici, si zaslouží odměnu. Proto jsme vás svolali a proto prosím ty, kteří nás zachránili, aby předstoupili. Odměna je vám na dosah."

Neutekla ani vteřina nazmar a již mezi sebou měšťané tvořili uličku pro dva muže. Jeden z nich se zdál, že právě vyšel z mladických let. Přesto se mu v obličeji nesla stejná pýcha jako ve tváři robustního muže, v jehož hnědých očích nedlela jediná výčitka svědomí, že zabil nevinnou ženu. S úklonou se postavili před Lokiho, kterému spadl zrak na stejné místo jako Tóru - kožený opasek robustního muže. Tvary pozlacené spony připomínaly obrysy Sigyniných ran. Jak jednoduché bylo představit si, co se stalo.