My luna CZ ✅

20.Čast

Bude to jiné. Řekla jsem si kdy se mnou v náručí vspírající se došel do ložnice  kde mě položil na nohy uprostřed místnosti a odešel jako pára nad hrncem. I chvíli po té co odešel byl cítit jeho vztek. To propojení je mocnějí ne jaké jsem čekala. Už neuteču. Ta bolest. Ještě mnou pulzuje. Rozhodnu se dojít do postele kde si lehnu a zavřu na chvíli oči. Probudí mě bouchnutí dveří a po chvílí tekoucí voda. Lehnu si na záda a koukám do stropu a přemýšlím. Jak jsem se jsem dostala­­? jak jsem mohla dopustit abych tady musela zùstat s ním? Né že bych někdy dostala na výběr. Byla jsem uprostřed nápadu jak opět utéct když se tekoucí voda z druhé místnosti zastavila. Nervózně jsem polkla. Chvíli byl klid ne vyel jen v ručníků který měl omotaný kolem boků. Sakra. Nervózně jsem se otočila na bok a dělala že neexistuje.,, Jsi nervózní?" zeptá se mì za zády.,, Nemusí být zvláště teď " řekne mi tajemně za zády ,,Jak to myslí ?" zeptám se a otočím se na něj zrovna ve chvíli kdy mu spadne ruèník z boků. Rychle kouknu jinam. Zasměje se. No jasně směj se je to moc vtipný. Letmo vidím jak jde k posteli pod jeho vahou se postel mírně zhoupne. Leknu se kdy se jeho tvář objeví nade mnou. ,,Myslím to tak že je načase zaměstnat tvojí hlavičku jinam." pronese tajemně a lehne si na druhou stranu. ,,Jak to myslí ?" zeptám se a kouknu se na jeho odhalené záda. ,,Dneska ne zlato jsem hrozně unavený. Počkej si na zítra." řekne a za chvíli slyším lehké chrápání. Čekala jsem cokoliv jako trest za to že jsem chtěla utéct ale nic . Alespoň teď jsem překvapená ale nechápu proč. Doufám pořád e je to omyl a já budu volná ale nejspíš je to jen v mé hlavě vysněná svoboda. Lehnu si zády k němu a po chvíli usínám.

Zatím co Rosemary spala netušila že  venku přes balkonovými dveřmi je někdo kdo jí pozoruje. Někdo kdo jí odvede....

Omlovám se za pozdní přidání doufám že se díl bude líbit. T💖🌃