,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

19

Ahoj!!

Věnováno eiko_sama <3 

Poslední dobou na tom byl Oikawa hůř a hůř. Samozřejmě se stále neměl ke slovům. Přemýšlela jsem, jestli to z něj nemám vypáčit. Nechtěla jsem si ho znepřátelit, ale když i další den vypadal ještě hůř, musela jsem se ho zeptat.

---------------------------------------------

,,Tooru, co se s tebou děje, že si musíš make-upem zabarvovat kruhy pod očima?"

,,Nic jen poslední dobou špatně spím, to je všechno."

,,Proč mi lžeš? Jsem tady přeci od toho, aby ses mi svěřil. víš, že budu vždy na tvé straně  a pomohu ti, ale nevím jak, když mi nic neřekneš..."

,,Vážně mi nic není, jen prostě škola, tréninky a vše ostatní je poslední dobou hrozně vysilující."

,,Tooru! No tak! Dělám snad něco špatně, že mi nechceš nic říct?" řekla jsem smutně.

,,Tohle je jen moje věc a musím si to vyřešit sám, tak se do toho laskavě nepleť!"

Najednou se rozkřikl a bouchl do stolu. Váhala jsem, jestli něco říct. Bylo mi do breku a nechtěla jsem, aby si dával za zlé i tohle, a tak jsem slzy potlačila.
,,Dobře, nebudu to řešit. Chtěla jsem ti jen říct, že kdybys cokoliv potřeboval, jsem tu pro tebe." zmohla jsem se na pár slov a snažila se, aby se při tom můj hlas netřásl.

,,Promiň Eiko, nemyslel jsem to tak."

,,V pořádku, přijdu, až budeš mít lepší náladu. Zatím." řekla jsem. Přistoupila jsem k němu, objala ho a letmo políbila na tvář. Poté jsem odešla.

--------------------------------------------------

 I když si mnozí mysleli, že spolu chodíme, nikdy jsme spolu ani nechodili, jen občas při slabé chvilce jsme se kolikrát sem tam políbili, ale to bylo asi tak vše. Avšak i když jsme spolu nechodili, stále mi na něm záleželo a nechtěla jsem, aby se takhle dál trápil. Když mi to nechtěl říct, musela jsem najít jinou cestu. Měla jsem jisté podezření, že za to může Iwaizumi, ale nemohla jsem přijít na důvod. Začala jsem chodit na jejich tréninky a celkově z něj nespouštěla oči taktéž i z Iwaizumiho. Poté mi to došlo, ty letmé doteky pro nevšímavé oči prakticky neviditelné, ale pro mě zcela zřejmé, jeho našeptavání Oikawovi do ucha a vlastně vše, co dělal. Tooruovo reakcí vždy byl menší úskok. Jako by se ho snad bál pustit blíž, jako by se bál, že mu nějak ublíží. Právě vyšla na porvch otázka:
,,Co se mezi nimi sakra stalo?" řekla jsem nahlas, aniž bych si to uvědomila. Teď už aspoň máme více možností, snad se od Iwaizumiho něco dozvím.

Pokračování příště...

Pokusím se vydávat kapitolu aspoň dvakrát týdně, když budu stíhat lépe tak každý druhý den. 
S láskou Vaše Tsukki <3