Setkání z války /Vilkinhof/

„Flíček? Nebo Fousek?"

„Takže nějaká vrchní sestra chtěla, abys zůstal v Londýně?" zeptal se ho znova Adam, „možná je s něma spolčená nebo aspoň přemýšlí, na rozdíl od tebe." David se jen ušklíbl. „Za chvíli budeš ukazovat i na stromy, že chtějí, abych vypadl nebo na celej Ronďák," dobíral si ho David. Adam se na něj podíval, ale nic neřekl. „Pět měsíců, to by mohlo stačit," uvažoval nahlas Adam. „A když ne?" zeptal se ho David. „Tak tam zůstaneš," pokrčil rameny Adam a podíval se na Davida, který vypadl překvapeně a naštvaně zároveň. „V žádným případě. Já už nikam utíkat nebudu," odmítl hned David, „je to jenom stáž na pět měsíců, nic víc." Adam jen pokrčil rameny, radši nic neříkal, znovu se s ním hádat nechce. „Zase mám pravdu, že?" zeptal se ho provokativně David, Adama zná dost dlouho na to, aby poznal, co cítí. „Proč?" zeptal se ho zmateně Adam a trochu přidal do kroku. David teda přidal taky. „Protože si mi neodpověděl a tváříš se uraženě," ušklíbl se David a šťouchl do Adam pěstí. Jejich kroky vedly na Ronďák, kde David bydlí, samozřejmě i s Romanem. Jen co David otevřel dveře, Hof seskočil z postele a skočil mu na nohu. „Neříkej mi, že ses cítil tak osaměle, že sis pořídil kočku?" zasmál se Adam a vešel dovnitř, „jak se jmenuje? Ťunťa? Mourek? Flíček? Nebo Fousek? A nebo nějaký ruský jméno, co mu dal ten tvůj?" „Překvapivě se nejmenuje tak jak si říkal," pokrčil rameny David a vzal si Hofa do náruče, „pokud není moje příjmení ruský." „Hofbauer? Není to trošku drsný jméno na kouli chlupů?" ptal se dál Adam s posměšným úšklebkem na obličeji. „Jmenuje se Hof a na to jak vypadá, tak by tě dokázal zabít," vymýšlel si trochu David. „A čím? Roztomilostí?" dělal si z něj dál srandu Adam. David už mu dál neodpovídal a radši položil Hofa na zem, ten okamžitě skočil Adamovi na nohu a držel se ho jako klíště. V ten samí moment zachrastili klíče v zámku a oba věděli, že je to průser.