he is different.

20.

S Harrym jsme se začali opravdu hodně zbližovat. Nevadilo mi to, on byl opravdu úžasný kluk, ale byl to bohužel můj vzdálený bratranec, což je nejspíš zakázaný. Ale mu to bylo očividně úplně jedno.

Byl to můj nejlepší kamarád a říkala jsem mu úplně všechno. I Hermioně.

Po škole se začali šířit drby že mám něco ze svým bratrancem ale my jsme se tomu jenom smáli, protože to byla hrozná hloupost.

Na obědě mi dal Harry do ruky malý papírek. Na záchodě jsem si ho přečetla "milá Heat, myslíš že bychom se mohli dneska v šest sejít v knihovně? Doufám že dorazíš budu tě tam čekat. S láskou Harry"

S láskou Harry? To nemyslí snad vážně, zasmála jsem se.

Bylo už skoro šest tak jsem se vydala do knihovny a doufala jsem že nepotkám nikoho z mých známých, protože by se vyptávali kam jdu a na to já nemám čas a jako vždy ani náladu.

"Ahoj Heather, děkuju že jsi došla" hrkl na mě Harry hned jak jsem došla.
"Ahoj Harry, není vůbec za co co bych pro svého nejlepšího kamaráda a bratrance neudělala" řekla jsem a Harry se na mě smutně pousmál.

J: "děje se něco? Nebo proč jsi chtěl abych došla?"
H: "no víš, chtěl jsem ti říct že jsem tady pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat a že mi na tobě hrozně záleží."
J: "děkuju Harry, mě na tobě také záleží" usmála jsem se a on mě chytil za ruku.

H: "víš... Kdybych mohl, tak ti řeknu že tě miluju ale jsme rodina... bohužel."
J: "jo já vím... Ale..." Harry se ke mě přiblížil a spojil naše rty dohromady.

Zmateně jsem se na něho podívala, ale pak jsem zjistila, že jsme tady nebyli samy. Zmijozelský blonďák se na nás koukal s otevřenou pusou a jakmile zjistil že víme že je tady tak se ryhle otočil a běžel pryč.

"p-promiň..." řekl Harry smutně
"to je v pořádku, ale nechme si to prosím pro sebe, a jenom doufejme že to ten blb nerozkecá." řekla jsem a vzápětí jsem se otočila a odešla. Ještě jsem mu věnovala jeden poslední pohled a řekla jsem "měj se."