Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Budeš u mě

Sedíme vedle sebe, Štěpa má položenou hlavu na mém rameni.,,Co jsi celou tu dobu dělal?" Prolomím ticho které tu panovalo. Bax si povzdychne.
,,Studoval, pracoval, natáčel, kresli a jezdil." Při posledním slově ukáže na motorku.,,A co ty." Dodá.
,,Nic zvláštního. Natáčel, boxoval a ještě něco dělal na bytě." Řeknu jednoduše.

Štěpán se podívá na mobil a pak na mě.,,Už je docela pozdě, nepojedem už?" Podívám se na hodinky, 18:40.
,,Ty chceš jet do Brna?",,A kam jinam, Radek a Víťa jsou pryč. Stejně jsem jel na vlastní pěst."
Řekne Štěpa a pomalu se rozejde k motorce.,,Tak to ne." Řeknu přísně a chytím mu ruku aby se zastavil.
,,Budeš u mě." Rozkážu a přitáhnu si drobnější tělo k sobě.,,Jinak?" Zeptá se provokativně.
,,Jinak tě buť zbiju nebo znásilním, nebo obojí." Řeknu vážně.
,,A u tebe v bytě by ta druhá možnost nešla?" Poškádlí mě.,,Klidně."

Sedím v autě, jedu pomalu domů a pozoruju Hondu jedoucí přede mnou. Trochu tu cestu prodloužím, ukážu Baxovi cesty nedaleko Prahy. Buť jsou rovné nebo se kroutí.