Moje malé tajemství

1. kapitola

Seděla jsem a dívala se na obrazovku svého notebooku. Hra mi běžela na počítači a unaveně jsem si prohlížela svoji postavu. Jednalo se o ženu, která byla healerem. Měla jsem maximální level, takže jsem prakticky vzato neměla co dělat. Pokračování v hraní pro mě už jen záviselo na hráčích kolem a momentálně nikdo nereagoval. Podrbala jsem se po hlavě, netušila jsem, co mám dělat, ale zároveň jsem chtěla čekat na ostatní. Vydechla jsem a opřela si hlavu o ruku, přitom jsem jen tak hýbala s myší ze strany na stranu.

Po nějaké době, co nikdo nepsal a ani se neobjevil, jsem to vzdala a šla se do kuchyně najíst. Rodiče momentálně nebyli doma, protože šli na nějakou oslavu, které jsem se naštěstí nemusela účastnit. Dala jsem si jídlo, a poté se vrátila do pokoje. Do chatu naší guildy jsem napsala: „Chce někdo dung?"

„Nemám čas, za chvíli, jsem tu jen kvůli denním questům,..." nikdo nesouhlasil. Prohrábla jsem si vlasy. Umyju se, a jestli potom nikdo nebude chtít hrát, tak na to dneska kašlu, pomyslela jsem si. Vešla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Měla jsem rovné zrzavé vlasy krátké po ramena. Měřila jsem zhruba 165 cm a byla jsem hubená. Dala jsem si dlouhou sprchu, a následně jsem šla zpět do svého pokoje „Nikdo nenapsal že?" otráveně jsem si sedla do židle, ale potom jsem si všimla, že u mě sedí nějaký chlap, respektive někdo s postavou muže bojujícího mečem. Vypadal, že to bude tank.

Pohnula jsem trochu postavou a automaticky to zase ukázalo, že jsem přítomná „Ahoj," okamžitě osoba napsala.

Překvapilo mě to, ale potěšilo „Ahoj!" okamžitě jsem odepsala.

„Hele ty jsi chtěla ten dung?"

„Ano, ale ve dvou to beztak nemá cenu, nebo se chtělo přihlásit více lidí?"

„No, nikdo se nehlásil, ale taky mi přijde, že se tu nedá nic dělat..."

„Jo, ale co s tím?" zasmála jsem se sama pro sebe.

„Můžeme se vzít, a potom spolu dělat ty partnerské dungy..." napsal.

Zarazila jsem se, netušila jsem, o čem mluví. Možnost svatby ve hře byla už předtím, ale partnerské dungeony? O tom jsem slyšela poprvé „O čem mluvíš? Ani tě neznám a už bychom se spolu brali?!"

„Neboj se, nebereme se doopravdy. To sis nevšimla, že tu byla před týdnem ta aktualizace?"

„Aktualizace?" řekla jsem si sama pro sebe nahlas a rychle jsem se podívala na mobil. Vyhledala jsem si stránku hry a prohlížela novinky. Opravdu tam byly nějaké nové mapy, přečetla jsem si k nim popisky „On vážně měl pravdu..." zamyslela jsem se a nakonec mu odepsala „No dobře, vzhledem k tomu že nemám co dělat, tak se můžeme vzít! Ale nevím, jak to probíhá..."

„To byla dlouhá doba na přemýšlení!" odepsal.

„Četla jsem si o té aktualizaci, asi jsem si to zapomněla zkontrolovat..." zareagovala jsem a následně se zasmála. Konečně tu bude zase co dělat „Tak jestli sis to ještě nerozmyslel, tak to beru!"

„Tak dobře, vrhneme se na to rovnou?"

„A ty víš, jak to probíhá?" zeptala jsem se nejistě v chatu, připadala jsem si jako idiot. Hrála jsem tuhle hru tak dlouho a nevěděla jsem nic o svatbách. Do té doby mi ale přišlo zbytečný se vůbec brát.

„Jo, něco jsem si o tom přečetl," odepsal mi. Znova jsem si prohlížela stránky hry, tentokrát jsem si hledala bližší informace o celkovém manželství. Překvapilo mě, že je z toho dost výhod a hlavně, že byly i soutěže. Očima jsem to jen v rychlosti přejela, abych se mohla dozvědět, že je hned několik manželských dungeonů, utkání pvp a nakonec jsem našla i to, že je možný rozvod.

Zatleskala jsem si sama pro sebe a nahlas řekla „To bude zábava!" potom jsem se zamyslela „A je tenhle hráč alespoň dobrý?" okamžitě jsem se podívala na charakter naproti mně. Měl maximální level a dost dobrou zbroj. Spokojeně jsem kývnula „Tak to půjde..."

Všimla jsem si tabulky, která přede mnou vyskočila. Bylo tam jednoduše napsáno, jestli se chci zasnoubit s hráčem: Weytrax. Okamžitě jsem zmáčkla ano, na což nás hra teleportovala do mapy „Kde to jsme?" napsala jsem.

„Ah, tohle je zásnubní dungeon!" odpověděl mi.

„Oh a co se bude dít?" odepsala jsem, ale vlastně jsem ve skutečnosti nechtěla jeho odpověď. Chtěla jsem na to přijít sama.

„Netuším, ale buď připravena na vše!" šli jsme spolu dungeonem, ale nic se tam nedělo. Respektive tam nebyli žádní nepřátelé, avšak mi to přišlo i dobře. Mohla jsem se rozhlížet po mapě, prostředí kolem bylo kouzelné.

„Musím uznat, že tvůrci si na tom dali opravdu záležet..." napsala jsem.

„Jo, je to magický... a fakt romantický..." odepsal mi. Kývnula jsem, i když to nemohl vidět. Na obloze padaly hvězdy, kolem všude kvetly rudé růže. Nádhera. Ani mě nemrzelo, že tady nebojujeme.

„Jo no! Je to tu fajn..."

Cesta ani nebyla tak dlouhá, aby nás přestala bavit. Docela rychle jsme došli ke konci, naproti jsem viděla záři, která nám ukazovala, že tam je nějakým item „Půjdu první!" najednou napsal. Zarazila jsem se, ale potom mě napadlo, že už to má asi nastudovaný. Připravila jsem se, že bych ho případně mohla uzdravovat.

Došel k předmětu a náhle se před ním objevila nějaká žena. Původně působila jako obyčejné npc, měla nádhernou tvář, černé vlasy a rudé šaty, ale z příjemně vypadající paní se stal boss. Její obličej zhubnul natolik, že už to byla jen šedivá kůže na lebce s trochou šedými vlasy. Na svých kostnatých rukou měla ještě dlouhé nehty, kterými zaútočila na Weytraxe.

Překvapilo mě to, ubrala mu trochu života, takže jsem začala dělat svoji práci. Souboj trval nějakou dobu, nejspíš taky protože on sice byl silný, ale bojoval s ní prakticky vzato sám, mezitím co já jsem ho uzdravovala. Když jsme porazili ženu, tak její mrtvola spadla na zem, ale nad ní se objevila její modrá zářivá hezčí kopie a až teď nám začala gratulovat „Děkuju vám, že jste osvobodili moji duši. Doufám, že mi odpustíte a přeju, aby vaše manželství vydrželo až do konce světa..." a zmizela.

Vydechla jsem a došla k Weytraxovi „Dobrá práce!" napsal.

„Dobrá práce," odepsala jsem a pyšně se usmála „Co ten item?" rychle jsem ještě dodala.

Nemusela jsem čekat na jeho odpověď, svůj předmět sebral a přede mnou se objevila další tabulka „Opravdu si chcete vzít Weytrax?" jenom jsem rychle kliknula na tlačítko ano a v inventáři se mi objevil nový předmět, prsten. Kliknula jsem na něj a on se aktivoval. Zmizel z inventáře, ale objevil se na prstu mé postavy. Nebylo to moc dobře vidět, ale i tak jsem byla spokojená. Povšimla jsem si, že se mi pod jménem taky malým modrým písmem zobrazilo jméno mého manžela.

Zasmála jsem se a rychle se otočila na Weytraxe, opravdu měl pod svým jménem červeně napsaný Goodgurl. Všimla jsem si, že stojí u nějakého portálu „Musím končit, ale zítra tu zase budu!" napsal mi

„Dobře manželi, uvidíme se zítra!" udělala jsem si z něj legraci, a přesunula se pryč z dungeonu. Teleportovalo mě to zpátky, kde jsem byla. Pro ten den jsem byla spokojená a mohla jsem s klidem vypnout hru.