copak bychom to byli
bez těch vzpomínek
a přání
toho chvilkového štěstí
copak bychom byli
bez těch nenápadných pohledů
nenápadných v uvozovkách
ne
ještě nechci jít spát
možná na mě čeká zrovna to
o čem jsem velkou část svého života
snila
ale smůla
je to smůla
copak ten tichý člověk
chce opravdu něco říct
potřebuje alkohol
aby se s někým dokázal bavit
ne vždy
ráda vymění přetvářku
před opravdovým štěstím
chce to velkou odvahu
snít o tom všem
ale zároveň vědět
že se to nikdy nestane
a tak docházím k závěru
že jsem a možná jsme na tom stejně
jako
v dětství
a ačkoliv se s tím budem snažit
něco udělat
vždycky to zůstane
v těch vzpomínkách
v kategorii
DĚTSTVÍ
