Extraordinary love. ✓

5. Kde to jsem?

Louis

Nevím proč, ale mám pocit, jakoby mě H už nehlídal. Možná je to jen pocit, ale už se necítím tak bezpečně.

Pořád se kolem sebe musím rozhlížet, jestli mi někdo nechce něco udělat.

Pokaždé si cestu zkracuju přes park a dnešek není výjimkou.

Před sebou si všimnu Zayna a chci se otočit, ale to už je pozdě, jelikož si mě už všiml.

"Ale ale, nazdar Tomlinsone, pojď sem. Dneska jsem si ještě nebouchl."

Radši mu neodporuju a se staženým hrdlem se k němu vydám.

Dojdu k němu a on mi hned podkopne nohy, tak že spadnu na obličej.

"Prosím, ne" Zakňučím, to jako by ho ale naštvalo ještě víc. Začne do mě mlátit hlava nehlava a já už se radši ani nebráním. Bolí mě vše. Dá mi vážně silnou ránu do hlavy, začíná se mi rozmazávat vidění a mně je jasné, co bude následovat. Za chvíli už o sobě vůbec nevím.

Liam

Kurva, kurva, kurva. Opakuji si pořád v hlavě, když běžíme k místu, kde Louise bije ten ubožák. Styles nás zabije.

Doběhneme tam a Louis už je v bezvědomí. Jenže ten idiot do něj pořád mlátí.

Odtáhnu ho od něj a vrazím mu.
V jeho očích jde vidět strach, teda hodně strachu. Je prostě posranej až za ušima.

"Teď mě poslouchej, okamžitě teď odejdeš a už na něj v životě nesáhneš. Ne ti to jasný?!"

Zavrčím. Ten jen zběsile pokývá hlavou a rychle uteče.

Přejdu k Louisovi, u kterého dřepí Niall a kontroluje ho.

"Co budeme dělat?"

Zeptám se ho.

"Ať uděláme cokoliv, Styles nás zabije. Nejlepší by bylo vzít ho k Harrymu domů a tam se o něj postarat. Aspoň ho potom bude mít u sebe a bude ho moci kontrolovat."

Zamyslím se a poté kývnu na souhlas. Vyhodím si Louise do náručí a rozejdeme se ke Stylesovi.

Otevřeme dveře od vily a vejdemde. Donesu ho do Harryho ložnice a zavolám někoho ze sluhů, ať se o něj postará. Poté sejdu dolů, kde je i Niall.

"Nevím jak ty, ale já jdu pryč. Mezitím Styles alespoň trochu vychladne a pak už to nebude tak hrozné. Jdeš se mnou?"

Vypadá to, že chvíli přemýšlí, ale nakonec souhlasně zamručí. Na to se rozejdeme ven a rychle odejdeme.

Louis

Bolí mě úplně vše. Když se chci nadechnout, přijde mi, jako bych měl na hrudi hromadu kamení. Opatrně otevřu oči a zmateně se rozhlédnu.

Jsem v nějaké místnosti. Vypadá jako ložnice. Je sladěná do rudé a černé. Když se podívám na sebe, zjistím, že všechny mé rány jsou ošetřené.

Najednou slyším kroky, které jdou k tomuto pokoji. Někdo zaklepe na dveře a poté vejde. Vystrašeně se na něj podívám. Je to muž asi stejně vysoký jako já, oblečený v bílém hábitu. V rukou nese podnos, na kterém je voda a nějaké jídlo.

"K-kdo j-jste a kde t-to j-jsem?"

Zašeptám a nejsem si jistý, jestli mě vůbec slyšel.

"Jsem sluha pana Stylese a abych vám odpověděl na druhou otázku. Jste u něj ve vile."

"K-Kdo je pan Styles a j-jak jsem se sem dostal?"

"Donesl vás pan Payne a Horan a na vaši první otázku vám nemohu odpovědět. Tady máte jídlo, najezte se, bude vám potom lépe."

Hned jak to dořekne, tak se vypaří. Jsem z toho celý zmatený. Že by byl pan Styles H? Po tvářích mi začnou stékat slzy zoufalství a já začnu plakat.

Chudáček Lou, těšíte se až se ti dva konečně setkají? Přežijte všichni pondělí. :)

All the love                                E