Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

Bonus

Jungwoo se podíval na muže vedle sebe a nervózně si mezi zuby skousl svůj spodní ret. Chtěl by mu tolik něco říct, ale bojí se černovláskovy reakce - 'Co když bude proti? Vyděsí ho to? Nebude to na něj moc brzo?' Otázky mu bloudily hlavou jako zběsilé a on cítil obrovský nátlak na svou současnou situaci; hlava ho bolela snad ještě více než předtím a všude po těle cítil nepříjemné chvění, jakoby mu i tělo dávalo najevo, že to v sobě už dál neudrží a přeje si to ze sebe co nejdříve dostat ven. Chtěl by to říct hned teď, ale-

,,Už máš zase ten ducha nepřítomný pohled. Děje se něco?“ blondýnovy myšlenky vyrušil Doyoungův starostlivý hlas, který se za tiché jízdy autem rozjímal do zvuku klidné a ztišené hudby.

,,U-Uhm, jsem v pohodě,“

Doyoung pro dobro jejich vztahu nic dalšího neříkal. Nechtěl na blonďáčka opět tlačit, i když si přál, aby se mu jeho miláček svěřil; mohl mu pak s tím pomoci - od toho tu přeci pro něj byl, aby jej podržel v těch nejhorších situacích, které pro něj byly obtížné zvládnout. Byl ochotný mu pomoci s čímkoliv, aby na to nemusel být sám. Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne. Jungwoo byl ale vždycky tak úzkostlivý a Doyoungovi se zdálo, že v poslední době se ty úzkostlivé stavy akorát zhoršují...

,,Jungwoo... víš, jsem tu vždycky pro tebe. Pokud bys mi něco chtěl říct, budu-“

,,T-To je v pořádku, hyung!“ přerušil jej Jungwoo v řeči a pokusil se na černovlasého muže přesvědčivě usmát. ,,Později ti to řeknu... slibuju,“

Černovlásek se usmál, ruku z řadící páky přesunul na blondýnovo stehno a jemně jej stiskl. ,,Nepospíchej. Počkám si,“

-

,,Yongu~“ blonďatý chlapec upustil boty z ruky, jakmile k nim do chodbičky přiběhl malý, veselý bígl, který po zjištění příchodu svých pravých páníčků začal šťastně vrtět ocáskem. Jungwooa i Doyoungova pořádně přivítal svým hlasitým štěkáním a oba je pak olízl, když si ho blonďáček vzal do náruče a podrbal jej zaslouženě za ušima. Poté pejska položil zpět na podlahu, uklidil po sobě boty do botníku, sundal si lehkou, jarní bundu a společně se svým přítelem vešel dál do útrob bytu, ve kterém se opět nacházeli Mark s jeho medvídkem Hyuckem - roztáhlí po celé délce gauče.

,,Vítejte v našem bytě!“ zasmál se Haechan nahlas mávaje na dvojici rukama, nad jehož přehnaným přivítáním zavrtěl Mark pobaveně hlavou.

,,Hmm, až za týden to bude váš byt. Ještě tady bydlím, jak vidíš~“ mrkl na nejmladšího chlapce Jungwoo s obmotanými klíčky od bytu kolem prstu a šel se do kuchyně věnovat Yongovi, který už od jejich příchodu do obýváku začal kňučet nad svou prázdnou miskou.

Doyoung zůstal s Markhyuckem v místnosti sám, a tak tedy příležitostně využil situace, kdy s nimi nebyl i Jungwoo. Musel se s nimi o něčem poradit; posadil se naproti nim do křesla a ne zrovna šťastným hlasem spustil: ,,Jungwoo byl v posledních asi třech týdnech takový, no, divný. Nejhorší na tom je, že se vůbec o tom se mnou nechce bavit a když se ho zeptám, jestli se náhodou něco neděje nebo ho něco netrápí, tak mi řekne, že je všechno v pořádku a tím naše konverzace končí. Dneska jsme se k tomu opět dostali a tentokrát se rozhodl, že mi to 'později' řekne. Bojím se ale, že...“ následující slova mu ze strachu uvízla v krku; nechtěl je vyslovit nahlas, aby je tím nedej Bože ještě přivolal.

,,On by se s tebou nikdy nerozešel,“ doplnil jeho myšlenku Hyuck a tím překvapil ne jen Marka, ale hlavně Doyounga, který rozhodně tak sebejisté tvrzení od chlapce, který stále neměl muže příliš v lásce, nečekal. ,,měl tě rád už přece hodně dlouho. Jsi jeho první láskou, vždycky jsi jí byl a taky budeš,“ věnoval mu svůj milý, upřímný úsměv.