Měsíc na táboře

13.kapitola

Vzbudila jsem se poměrně brzo. Teď je osm a budíček je až v deset. Šla jsem si udělat ranní rutinu. Na chatku jsem se vrátila asi za dvacet minut a měla jsem ještě dost času. Nechtěla jsem zbytečně budit holky, tak jsem si vzala nějaký kus papíru a tužku a šla ven.

Došla jsem až k " našemu " lomu, kde jsem si sedla a začala psát dopis mým kamarádům domů. Vůbec jsem nevěděla, co napsat. Při vzpomínkách mi tekly slzy, hlavně, když jsem myslela na Chrise. Nevěděla jsem, co teď mezi námi bude. Bojím se, že už nebudeme ani kamarádi.
Po dlouhém přemýšlení jsem nakonec napsala toto:

Ahoj Všichni,
Jak se máte? Doufám, že skvěle. Já si to tu moc užívám, ale už mi všichni strašně moc chybíte. Už vás chci všechny vidět a obejmout. Za pár dní se už uvidíme. Těším se na Vás. Mám vám toho tolik co říct.
Užívejte prázdniny. Mějte se zatím hezky. Až se vrátím, musíme zase něco podniknout. Už mi ty naše akcičky chybí. Posílám obří pusu všem. Miluju vás strašně moc. S láskou vaše Mia.

Není to nějak dlouhé, ale doufám, že je to i tak zahřeje u srdíčka. V hlavě mi běhaly všechny naše společné zážitky, a že jich nebylo málo. Známe se už přes deset let. Chodili jsme spolu i na základku. Dohromady jsme se však dali až v páté třídě na hodině výtvarky. Pamatuji si to jakoby to bylo včera. Nějakej ten pátek už to spolu táhneme.

Do chatky jsem se vrátila kolem půl desáté. Holky ještě spaly, tak jsem si vzala knížku a četla si.

****

Právě stojíme na nástupu. Už máme po obědě a čekám jen na Ellie. Konečně je tady. " Ahoj, doufám, že jste se pořádně vyspali." zasmála jsem se při pomyšlení, že jsem spala jen čtyři hodiny.
" Dnes vás čeká soutěž, a tým který vyhraje, pojede zítra na celý den do aquaparku. Tým který prohraje tentokrát nebude muset nic uklízet, jde jen čistě o ten aquapark. Půjde o to, že jsme pro vás v areálu tábora schovali několik věcí. Vždy po čtyřech kusech, aby měl šanci každý tým. Budeme stopovat čas. Máte na to třicet minut. Tým, který samozřejmě najde nejvíce věcí, vyhrává a jede zítra do Aquaparku. Těch věcí je dohromady dvacet. Každá skupina dostane seznam těch věcí. To by bylo vše ke hře. Teď můžete jít. Začneme za hodinu. " dořekla Ellie.
Když jsme odcházeli, slyšela jsem ještě Ellie... "Lukasi, ty pojď prosím se mnou."

Už jsme tu všichni, teda skoro všichni, není tu Lukas. Čekáme na začátek hry.
Konečně příjde Ellie. " Tak, doufám, že si všichni pamatujete pravidla. " všichni, včetně mě, přikývli. " Jen chci modrému týmu říct, že bohužel budete o jednoho méně. Lukas se dnešní hry nezúčastní. " začala jsem přemýšlet, co se asi mohlo stát, ale nechtěla jsem to zkazit mému týmu, tak jsem nad tím už nepřemýšlela.
" Tři, dva , jedna, teď... Máte přesně třicet minut. " řekla Ellie a my se rozeběhli do všech stran.

Během pár minut jsme už měli dvanáct věcí a hledali těch zbylých osm.
Když Ellie řekla " Stop " měli jsme jich devatenáct. Chyběla nám poslední věc.

Nakonec jsme zjistili, že jsme vyhráli. Zítra jede náš tým do Aquaparku, společně se Sofi. Měla jsem radost, ale musela jsem přemýšlet nad Lukasem. Rozhodla jsem se, že se Ellie zeptám osobně.

" Ellie , můžu s tebou mluvit? " zeptala jsem se. " Samozřejmě, jen se ptej Mio. "
" Zajímalo by mě, co se stalo s Lukasem. Udělal něco? " naléhala jsem na ni.
" Porušil řád tábora, ještě dnes večer pojede domů. Včera dětem naléval alkohol. Všimla si toho jedna kuchařka a ta mi to hned řekla. " koukala jsem na ni a jen řekla ...
" Aha. "
Hned jsem šla za Sofi. Vše jsem jí řekla. Slíbila, že se pokusí s Ellie promluvit, aby tu mohl Lukas zůstat. Věděla, jak moc mi na něm záleží. Byla jsem ji vděčná. Vždy mi dokázal vyjít vstříc.

****

Už je sedm večer a já stále čekám na Sofiinu odpověď. Už chci za ní jít, když v tom se málem srazíme ve dveřích chatky. Jdeme spolu ven a já už se nemůžu dočkat, co mi řekne.
" Mio, je mi to moc líto... " skočím jí do řeči... " To nevadí Sofi, určitě jsi dělala, co jsi mohla. "... " Nech mě prosím domluvit. Je mi moc líto, že se nebudeme skoro vůbec potkávat, jako doteď, jelikož budeš určitě pořád s Lukasem. " mrkla na mě a usmála se. Skočila jsem jí kolem krku. " To znamená, že zůstává? " přikývla. Měla jsem strašnou radost. " Jak jsi to vlastně dokázala? "
" Nevyptávej se, to je tajemství!" rozesmála se.
" Tak a teď potřebuju všechny členy našeho týmu, musím vám něco říct.

Za chvíli už jsme tam byli všichni, kromě Lukase. " Ahoj, moji milí, chci vám jen říct, že na dva dny na Vás vyšla hlídka. Budete po čtyřech. Dnes od deseti do tří  bude první čtveřice. Bude to Mia, Chloe, Mikel a Lukas, který příjde trochu později. Další čtveřice bude hlídat od tří do osmi. Vy ostatní budete hlídat zítra ve stejných časech. Takže my čtyři se uvidíme v deset u táboráku. To je všechno. Hezky se vyspěte, ať máte zítra v tom Aquaparku dobrou náladu. " dořekla nám to Sofi.

****

Je přesně deset. Spolu s Chloe odcházíme z chatky za ostatníma. Lukas tam ještě není. Těším se na něho, dnes jsem ho skoro celý den neviděla.

Sedíme u ohně už aspoň hodinu. Máme jen vlastně hlídat, aby nikdo nevycházel mimo chatky, kromě na WC. Taky udržujeme oheň a povídáme si. Je to krásný, ani nejsem nějak unavená, na to, že mám naspaný tak málo.

Po nějaké době konečně vidím Lukase. Jde hned za mnou. " Mio, můžu s tebou mluvit? " kouknu se na Sofi a ta přikývne.  Jdeme zase až k lomu. Zastavíme se a nic neříkáme.
Najednou se na sebe podíváme a myslíme na to stejný. Přitáhne si mě k sobě a dlouze mě políbí. Za chvíli už se naše oblečení válí vedle nás a my přestaneme vnímat svět.

Ležíme vedle sebe. Dívám se na hvězdy. Má zavřené oči, asi usnul. Prohlížím si ho. Bože, tak strašně moc ho miluju. Prohlížím si však i sebe. Příjde mi, že jsem celkem přibrala, i když nevím z čeho, z táborových jídel asi ne. Nevěnuju tomu moc pozornost, jelikož v tu chvíli se zrovna Lukas probudí.
" Princezno, bylo to skvělý. Ani nevíš, jak moc pro mě znamenáš. Vím, že jsi ta pravá. Miluju tě, tak strašně moc tě miluju. A taky ti moc děkuju za to, že si řekla Sofi, aby se za mě přimluvila. Nevěděl jsem, co budu dělat, když tě neuvidím. " políbí mě.
" To já tebe přeci taky. A neděkuj, co bych pro tebe neudělala." políbím ho zase já a oba se na sebe usmějeme. " Měli bychom se už ale asi vrátit. " řeknu smutně.

Jdeme lesem ruka v ruce a užíváme si přítomnosti toho druhého. Když se vrátíme, nikdo se naštěstí na nic nevyptává, jen Chloe na mě mrkne a usměje se.

Zbytek naší hlídky strávíme posloucháním Lukasovy kytary. Je to fajn večer. Všichni si to užíváme.

Na chatku se s Chloe vrátím po třetí a obě dvě sebou plácneme na postel a usneme...