The boy who lives on the street [cz]

10.Díl

Harry' POV

,,Jdu s tebou Louisi!" rozhodl jsem se pevně.

,,Ne! V žádném případě! Nechci aby ses k tomu místu přiblížil na míň jak dvacet metrů!" rázně mi odpověděl.

,,Ne zlato, nezůstanu tady zalezlý pod peřinou klepající se strachy, zatímco ty tam budeš dělat bůh ví co!" kkamžitě začal kroutit hlavou na znamení nesouhlasu.

,,Ale ty-" Ještě než to stačil doříct jsem ho utnul.

,,Ne! Žádná ale Tomlinsone! Jdu s tebou ať se ti to líbí nebo ne."

Nic mi na to neřekl, tak jsem to bral jako ano.

Když naše kuchyňské hodiny odbily sedm hodin, byli jsme připraveni odejít. Byl jsem nervózní. No... Nebyl jsem jenom nervózní, byl jsem totálně vystrašený a posraný. Ještě ke všemu jsem se obával, aby se Louimu nic nestalo, aby to přežil.

 V autě mě pevně držel za ruku. ,,Neboj se o mě. Jedu si pro výhru." Jemně mě políbil na tvář.

,,Bojím se, že bych tě mohl ztratit." přiznal jsem potichu.

,,Nebuď blázen. Jedu si pro výhru, vždyť ti to říkám. Jsem nejlepší pamatuješ?"

,,Ale co když bude lepší?"

,,Tak budu taky lepší."

Se strachem v očích jsem ho pozoroval. Chtěl jsem mu odpovědět, ale nechtěl jsem, aby se mi uprostřed věty zlomil hlas.

,,Louisi teď se chováš jako naprostý idiot! Co když je ten chlap lepší než ty? Co když tě zabije? No? Co potom? Navždy tě ztratím, kvůli nějakému magorovi! Je ti jasný, že když se ti dnes večer něco stane, nemám důvod tu být dál? Stokrát raději bych bral, aby si mě vzal zpátky ten psychopad, co mi zohavil záda, než abych tu musel být bez tebe!"

Nic neříkal, vypadal sklesle, očima se díval rovnou před sebe na silnici.

,,Tohle je ta největší blbost, co může člověk udělat! Vždyť můžeš zemřít!" řekl jsem už potišeji.

,,A co Harry? Já za to přece nemůžu! Nemůžu! Kdybych měl šanci odtamtud odejít, udělal jsem to už dávno! Ale já to prostě musím udělat! Víš co by se stalo, kdybych je neposlechl? Dokážeš si to vůbec představit? Dokážeš? Oni by tě zabili a nechali mě tu v té největší bolesti, jaké by byli schopni! To by se stalo. Proto to dělám! Abych tě ochránil! Abych ochránil jedinou osobu, na které mi opravdu záleží, kterou miluju. Už to chápeš?"

Na začátku mluvil klidně, ale na konci to mělo ke klidnému rozhovoru pěkně daleko. Křičel tak hlasitě, že to bezpochyby bylo slyšet z auta na ulici.

V očích jsem měl slzy. Moc slz na to, aby se tam všechny vešly. Pomalu začaly stékat po tvářích, a já je nechal. Cítil jsem se špatně. Nemohl jsem mu na to nic říct. Podíval se na mě a posmutněl.

,,Skvělé, teď jsem tě ještě ke všemu rozplakal." otřel jsem si je do rukávu a spolu s ním vystoupil. Vešli jsme di staré budovy. Už tam stál připravený cizí muž, který dal Louisovi nějaké papíry a visačku. Vůbec nevypadal přátelsky.

,,Za chvilku to začne, tak se připrav." Jen mu na odpověď něco zabručel sa šel do jakési šatny. Tiše jsem ho následoval.

,,Lou, nemusíš to dělat." zkusil jsem to naposledy.

,,A co jiného mám podle tebe dělat, než o tebe bojovat? No?! Pověz mi to Harry! Kurva nejsi má matka, tak mě nech dělat svá rozhodnutí!"
Oh. Tak to bolelo.

,,Ne, nejsem tvá máma, ale jsem tvůj přítel a mám právo na to se o tebe bát!" Po těchto slovech jsem se otočil a zlostí bez sebe vyběhl z budovy.

Louis'POV

Co jsem to kurva udělal? Super, takže teď jsem ho akorát tak naštval. Miluju ho a rozumím, proč se o mě tak bojí, bál bych se o něj úplně stejně, ale já nemám na vybranou. Do šatny mi nakoukl trenér s tím, že za deset minut začínáme. Je jsem mu přikývl, aby odešel. Když to Harry nebyl, neměl jsem žádnou šanci na úspěch, alespoň do té doby, co si to s ním neurovnám a neomluvím se. Vyběhl jsem na chodbu a rozhlížel jsem kolem. Harry pravděpodobně vyběhl stejnou cestou, jakou jsme přišli. Můj trenér se na mě díval s varováním v očích. Já jen mykl rameny a jako blesk vyletěl z budovy. Slyšel jsem jeho hlasité a sprosté nadávky, ale ignoroval je. Prvně musím najít Harryho, až potom můžu nastoupit.

Běžel jsem k autu, kde po něm nebylo ani vidu ani slechu. Namířil jsem si to do parku, který je hned naproti. Doufal jsem, že tu bude. Miluje taková klidná místa. Probíhal jsem parkem, ale jakoby se do země propadl. Najednou jsem uslyšel tiché vzlykání. Srdce se mi rozletělo na milión kousků. Uviděl jsem postavu, která seděla u velikého stromu. Byl podvečer a ještě ve stínů stromů tu bylo docela šero, ale i tak jsem poznal, že to je on. Seděl na studené zemi a objímal si kolena. Přišel jsem k němu a posadil se vedle něj, zvedl ho a přitáhl si ho na klín. Ruce jsem obtočil kolem jeho promrzlého těla. Tiše mi vzlikal do krku.

,,Omlouvám se Harry. Něměl jsem právo na tebe křičet." pošeptal jsem tiše.

,,Taky jsem křičel. Omlouvám se ti. Já tě miluju Lou a za žádnou cenu tě nechci ztratit." zamumlal mi do ramene. Usmál jsem se a políbil ho na čelo. Na jeho krásné tváři objevil menší úsměv, který s následující větou opět pohasl. 

,,Ale i tak se tam budu muset vrátit a bojovat."

,,Slib mi prosím, že to přežiješ. Prosím."

,,J-já slibuju Harry."  Naposled jsem ho políbil, před tím, než jsme se zvedli a šli zpět.

,,Kam jsi to kurva zdrhnul? Myslel jsem si, že jsi takový srab, že jsi to vzdal!" křičel po celé hale trenér.

,,Ne, jdu do toho."

,,Tak padej kurva! dělej!" Rozběhl jsem se do ringu. Obklopil mě neskutečný hluk. Ohromný dav skandoval mé jméno. Když jsem uviděl mého protivníka, semkl se mi žaludek. Tak tohle teda bude něco. Byl dvakrát větší než já, ale rozhodně nebude tak rychlý a mrštný, jako já a to je určitá výhoda! Neznal jsem ho,  ale on znal Harryho, když si ho vybral jako cenu.

Harry's POV

Nikdy v životě jsem se nebál tak, jako teď. Když jsem uviděl Louisova protivníka, málem se mi zastavil dech. Když jsem žil na ulici, používal jsem své tělo k vydělávání peněz. Já... byl jsem obyčejná děvka a tohle je jeden z mých zákazníků. Použil a znehodnotil mě několikrát. V té době mi bylo kolik? Asi šestnáct ...

Louis se na mě v mžiku podíval, ale to byla, velká chyba. Jeho protivník ho tvrdě nakopnul do rozkroku. Z úst mi unikl hlasitý křik, ale ten v burácejícím davu zcela zanikl. Lou sebou třísknul na podlahu, která nevypadala nijak měkce, pohotově však vyskočil a začínalo se od znova. Když už po několikáté schytal pořádnou perdu do hlavy, nekontrolovaně jsem se rozbrečel. Když se zvedal z podlahy, upřeně jsem se mu díval do očí.

,,Miluji tě."  V tom hluku jsem to neslyšel, ale z pohybu jeho rtů to bylo možné rozeznat. Z nosu mu tekl čůrek krve a začínaly se mu tvořit obrovské modřiny. Muž ho nakopnul do břicha. Pokleknul vedle Louise a něco mu zašeptal do ucha. Nevěděl jsem, co to bylo, ale očividně nic pěkného! Lou vyskočil na nohy a zasadil mu tvrdou ránu, která ho uzemnila. Ne však na dlouho. Po několika vteřinách byl zase na nohou. Na Louim bylo vidět jak je unavený, ale v žádném případě se nehodlá vzdát. To hnusné prase se na něj usmálo a rozběhlo se proti němu. Co bylo dál, to nevím. Od té chvilky jsem viděl jen černočernou tmu.

❤
Ahojte Ženušky mé! Doufám, že se vám nový díl líbil a dáte mu voutík, nebo připíšete komentář. To by mi udělalo mega mega mega velkou radost.

♧K