Kouzelný svět

1 .

Vítám tě ve světě kde se sny stávají skučeností ,zde se mužeš stýkat s mrtvými i s těmy co o ten život svadí boj se smrtí" řekla krasná a na pohled simpatická dívenka . "a proč jsem tu teda já " špitlo moje dříve jedenactileté já . V tu chvili nějak zmizela a přede mnou se objevim nějaky kluk , na první pohled byl o trošku vyší ale ne o hodně a vypadal i starší "ahoj ty musiš být Elisabeth, ja jsem Alex teší mne a z dovolení bych tě tu mile rád provedl a ukazu ti kde co je " řekl mi poměrně hlubším hlasem . "jo jsem ja jakto ze víš ?" řekla jsem docela vystrašeně . "Řeknu ti příběh souhlasíš ? " dořekl teď už pro mě ne tak moc neznamý a tajemny chlapec . Kývla jsem hlavou na důkaz souhlasu . "A teď pozorně poslouchej vím ze ti nejde udržet pozornost ale mužeš alespoň kvůli mne zkusit " a tim se posadil na lavičku . 

Vypravění z pohledu Alexe :

"Psal se rok 2005 a byla temnná noc chyběla jedna vteřina do půlnoci pak se chodbou ozval řev a velká ručička odbila půlnoc 20.8 v tu chvíli se naše cesty začaly rozcházet no a v šest ráno se rozešly a mamě si zbyla jenom ty ale já se na tebe musel koukat a vyrůstat s tebou a pocitovat tu bolest a upřímně mi tě bylo líto ale Charlotta to takhle viděla a já to musel respektovat ale každý den jsem seděl u tvojí postýlky i když si byla v ty nemocnici já byl vždy s tebou a vždy budu a to že ti něco nevyšlo to se spraví at už je to cokoliv" . 

Konec

A tím skončil svůj monolog. "Máš otázky ?" podíval se zvídavě . "budeš se divit ale mam ." usmála jsem se na něj ."tak poslouchám" zatínal ruce v pěst sama nevím proč ale bylo to krásný . "co tu dělám ? " docela mi to nešlo do hlavy ale komu něco do hlavy šlo v jedenácti. "Jsi tu protože tvoje podvědomí a tvoje fantazie o me vi tak proto jsi tu ted se mnou " stále se usmíval . " a proč nejsi v mém životě normalně ?"byla jsem docela zmatená ." no víš přesne nikdo neví  ale ta velka kniha v hlavní budově ta tak vykonala co se mělo stát " usměv pomalu mizel z obličeje. " a ja te uvidí i v dospělosti ?" řekla jsem šeptem "zlato ty jo protože jsme dvojčata a ještě jedno vaječná. " a zase se  tak roztomile usmíval ."umim kouzlit ? " zvídavé jsme na nej vystřelila ." uvidíš sama " a s tou odpovedí nasadil svoji kamennou tvař." uz musíš jit mamka se zlobí tak pa a nikomu ani muk jinak te budu strašit ". a tím to okamžikem se začal smat jeho smích byl znělý a občast i hodně nakažlívý . 

Z pohleldu Alexe 

" Alexi mužeš ke me až se  rozloučíš !" ozvalo se z mobilu připevněném na lavičce ze strany .  

v tu chvili jsem naposledy obejmul Beth a ona  objeti obětovala a zmizela mi z naručí chtelo se mi brečet protože z ni určite vyroste krasná a silná slečna ale je mi líto že si uživá za oba moc bych si přal si užívat s ní a ubližovat těm co oblížují ji . "dvatisícesedmičko přijd ke me  okamžitě !" řekla nalehavě spíše to zařvala . když jsem stal přede  dveřma ,  tak mi zabrnelo v  mem   eletrickém rukavu kde jsem hlidal a porozoval jak se žije mojí malé Beth a usmíval jsme nad tím jak nechce vstavat . "pojd dál dvatisícesedmičko !" řekla a dveře se otevřeli a já musel ve jít a poslechnout si kazaní. "Měl jsi ji provest tady a ne jí říct uplně všechno jestli se to nekdo dozví tak nebudeš mít s ní zadne spojení a zanikneš uvedomujes si to ?" řekla rázně ikdyž z její hlasu  šlo poznat že nechce abych zaniknul."Ano uvedomuju ale ona mi za to stojí !" řekl jsem sebevědomně . "tak jdi je ve škole zase jí něco děje"  řekla s usměvem . "Pa Charlott " řekl jsem a začal jsem se smát ." Ahoj dvatisícesedmičko" řekla a těd už byla úplně červena a upravovala si pramínek vlasů který ji padal do očí přišel jsem za ní a políbil jí . 

O 12 minut později 

sedím na posteli mam zapnutý počítač a lelevizy abych mohl videt co se děje nebo zažíva  . ona si užívala za nas oba a jen koukal bylo mi lito jak se k ní ostatní chovaj hlavně me nejvíc stve ten  Bill mi leze krkem ale Beth nevidí že jí využíva ja bych jí otevřel oči ale nemužu protože nas svět takhle nefunguje a to že jsem se zamiloval je už taky špatně protože Charlott je něco jako slechta a já jsem jenom podaný . Ale to odbočuju od tématu ona vůbec neví že mě Charlott povíšíla kvůli Beth tak budu moc chodit po jejím světe jako duch ale ona me neuvídí ale uslyší jen tehdy kdy bude ticho a bude sama .A docela se bojím protože cítím stejnou bolest u vseho co se jí stane . Za dveřmi se ozve klepaní "dále " řekl jsem pohlasně aby to bylo slyšet . Vešla Charlott ješte krasnejší než býva normalně "ahoj potrebujes něco ? " byl jsem docela zvedavej co tu dělá." Musím ti něco říct " červenala se strašne moc ." ehm no poslouchám " docela jsem se bal co řekne." Miluju tě " řekla skoro neslyšitelně  " já tebe taky " vypustil jsem ze sebe . Její oči se rozzářily na tváři se ji objevil ten překrásný  úsměv. Skočila mi po krku a tiskla me k sobě. podívala se mi do očí zvedla hlavu zacala me libat a ja jsem poslušne opakoval  její pohyby a jak to skočilo to řeknu až Beth bude tolik kolik me ted pravě , vím Beth je moje dvojče a v její světe jsou 2 minuty 120sekund ale u nas to jsou čtyři roky .