Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 6.

Hinata ztuhl. Ani v nejmenším si nemyslel, že to bude tak brzo. Tak moc brzo.

Podíval se na Sugawaru, usmál se a po tváři mu stekla slza.

,,Odvedeš mě prosím na pokoj číslo 10?" Zeptal se a silně stiskl mezi prsty lem županu.

...

,,Tak jsme tady." Řekl Sugawara, když se zastavili před dveřmi s cedulkou, na které bylo napsáno číslo deset.

Hinata si setřel slzy, otevřel dveře a otočil se na Sugu. ,,Suga-senpai, zůstaneš tu se mnou nachvilku? Nechci tu být sám..." Pípl Hinata a zaměřil svůj pohled na špičky sandálů. Sugovi se na tváři zjeví překvapený výraz, který ale rychle vystřídal chápavý a laskavý.

,,To víš, že zůstanu. Klidně dokud neusneš." Usmál se na něj. Hinata pípl tiché děkuji otevřel mu dveře a bez většího rozhlížení po pokoji si sundal ty hrozné sandály a zavrtal se do postele. Sugawara za nimi zavřel dveře a přisedl si k němu na postel.

Hinata na něj z poza peřiny vykoukl smutnýma očima.

,,Bude to bolet?" Zeptal se potichounku Hinata. Sugawara si povzdechl a pohladil ho po zádech.

,,To záleží na tom jak ta osoba bude jemná nebo ne, ale každého to napoprvé bolí. Můj první zákazník třeba byl velmi jemný a milý." Odpověděl Sugawara a lehce se začervenal. Hinata vylezl o něco víc z příjemné jistoty přikrývky a opřel se o čelo postele.

,,Kdo byl tvůj první zákazník?" Zeptal se Hinata a svůj zvídavý pohled plně na Sugu zaměřil. Sugawarův lehký ruměnec rychle vystřídal intenzivní nach a odkašlal si.

,,Daichi..." Hinata párkrát zamrkal, aby plně pochopil, co mu Suga právě řekl a náhle šokovaně rozevřel oči.

,,Sawamura-san?!" Zakřičel Hinata. Sugawara se lehce zasmal a opřel se vedle Hinaty.

,,Když mě unesli a ptali se mě na to, jestli jsem panic, řekl jsem, že ne, i když jsem byl. Tak nějak jsem cítil, že to pro mě bude lepší, takže jsem od Kuraa rovnou vyfasoval ten černý obojek." Zastavil se ve vyprávění, dvěmi prsty se lehce dotkl kvalitního materiálu, z kterého byl obojek vyveden a smutně se usmál. Najednou si všiml Hinatového zaraženého pohledu a vrhl se do vysvětlování.

,,Obojek dostanou všichni co, když to blbě řeknu, jsou už použítí. Takže zítra ho budeš mít taky. Je to poznávací znamení pro zákazníky a někteří z nich ho používají pro, no, jisté techniky." Hinata se chápavě zatvářil a vyčkával až začne Sugawara zase vyprávět.

,,Potom jsem, stejně jako ty, podepsal papíry a odvedli mě za Daichim. Asi to bude znít trochu divně a přeslazeně, ale byla to láska na první pohled. Hned ten večer si mě Daichi koupil. Jen jsme si povídali. Dost možná mě ten den zachránil před psychickým zhroucením.

V tom jsme potom pokračovali. Měli jsme štěstí, že si mě mezitím nekoupil někdo jiný. Vždy jsem se co nejvíc zdržoval na pokoji nebo mi Daichi napsal, že jsem nemocný. Nemohl si mě kupovat moc často, protože peněz, které od Wakatoshiho dostává, není mnoho a já nejsem zrovna nejlevnější. Asi mu to nikdy nebudu moc splatit."

,,Jak dlouho jste to tak dělali?" Zeptal se Hinata se zvídavým tónem.

,,Dva měsíce. Na moje poprvé s ním nikdy nezapomenu. Bylo to asi po měsíci, co mě unesli. Daichi mě jen tak políbil a řekl, že mě asi miluje. Bylo to krásné a kdyby to nebylo v tomhle prostředí, asi by to bylo tak milionkrát krásnější.

V tom následujícím měsíci jsme si to zopakovali pokaždé když si mě koupil. No, a pak mu došli peníze." Sugawarův výraz posmutněl a obejmul rukama polštář. Hinata si o jeho rameno opřel hlavu.

,,To co pro tebe Daichi udělal je nádherné. A já jsem si myslel, že to je slizoun..." Oba dva vyprskli smíchy. Byla to příjemná změna od tak těžkého tématu.

,,Kdo si tě koupil po tom, co Daichimu došli peníze?" Zeptal se Hinata, když se přestali smát. V Sugawarově tváři radost vystřídala vážnost a dal se do dalšího vyprávění.

,,Po Daichim následoval Oikawa. Je to můj asi nejčastější zákazník. Není zlý, ale má svoje nálady, které nejsou zrovna příjemné a většinou si je vyžeru já, ale jinak je v pohodě.

Střídá mezi mnou a Iwaizumim podle toho, jestli má náladu být dole nebo nahoře. Je to s ním zajímavé.

Chodí sem poměrně často, skoro každý den, a vždy ho doprovází takový trochu divný týpek. Myslím, že se jmenuje Kageyama. Vždy se tu jen tak poflakuje a jenom tu pije. Nikdy si nikoho nekoupil."

...

Po nějaké chvíli Hinata usnul. Sugawara se nad ním pousmál a vstal z postele. Přikryl ho až po bradu a pohladil ho po vlasech. Otevřel dveře a rukou se zastavil u vypínače. Naposledy se podíval na Hinatu a soucitně se usmál.

,,Hodně štěsti, Hina-chan. Doufám, že i ty najdeš svého Daichiho..." S těmi slovy stiskl vypínač a místnost zahltila temnota. Zavřel za sebou dveře a vydal se zpátky do hlavní místnosti.

Ya-hoo~ ! 

Tak, šestá kapitola dopsána. Příště by měla být už dražba a mě  by velmi zajímali vaše tipy na výherce. Samozřejmě pište do komentářů!

Hrozně moc děkuji za 500 přečtení! To, že se tahle věc někomu líbí, a dokonce to dobrovolně čte mě naplňuje inspirací a pomáhá i v osobním životě. Jste skvělí!

Nezapomeňte na vote a na komentář!

Miluji vás!

♥ Vaše Aya ♥