Jsem Levi Ackerman a jsem guardian demon jednoho spratka. Má andělská sestra Mikasa je jeho guardian angel. Jo a koho že hlídáme? Spratka jménem Eren Jaeger.
Sedl jsem si na zídku uprostřed města. "Tak co jak se mu spalo?" optal jsem se své andělské sestry Mikasy. "Moc dobře, víš že já svou práci zvládám." zasmála se. "No já se jen ptám." protočil jsem oči. "Jdu si jen na chvíli odpočinout, tak doufám že ho pohlídáš než se vrátím." pronesla. "Jistě." zvedl jsem se a teleportoval se do jeho pokoje. Samozřejmě náš nevidí. Abych vás uvedl do situaci v jaké se nacházím. Většina má anděla strážného do věku 7 let. Většina lidí nepotřebuje hlídat, nebo tak něco, neboť mají stálé rodiny a celkem normální domov. Erena hlídala Mikasa do 7 let a poté to měl zvládat sám, ale protože osud tomu tak chtěl tak se mu zhroutil svět. Jeho matka spáchala sebevraždu, sobec, a nechala Erena na krku jeho otci, který je krutý sobec. Nastoupil jsem tedy na scénu, neboť někdo ho musel vytáhnout z těch největších sraček. Mikasa mi s ním pomáhá neboť ho pořád má na starosti a také je má sestra, takže je jasné že mi ráda pomůže abych si taky odpočinul. Je vtipné, že jakožto démon pomáhám, ale samozřejmě je za tím i sobecký důvod, ale to je zatím jedno velké tajemství.
Posadil jsem se na skříň u Erenovi postele. "Kolik je hodin?" šeptl rozespale a hledal hodiny. Ach probudit se ve dvanáct je celkem štěstí, opravdu si Mika dala záležet se snem. "Co se mi to zdálo?" zašeptal Eren jen tak do vzduchu a zvedl se z postele. Byl pouze ve spodním prádle a měl na něm vlhkou skvrnku. Mikaso! Ty zasranej úchyle, a to je má andělská část... Povzdychl jsem si. "Jak se ten kluk jmenoval? Rivaille?" podrbal se na zátylku a začal se oblékat. Já ji... já ji rozčtvrtím vejpůl do háje! Ne tohle není možný, vždyť nikdo nic neví, nebo že ona se mi zase hrabala ve věcech, když byla u nás. Se z ní poseru. "Nebudu to raději řešit." zavrtěl hlavou a vydal se pryč z pokoje.
Po cestě do školy se ke mně přidala Mikasa. "Tak co říkal něco?" optala se. "Ty jsi asi upadla ne? Ti přestaly fungovat křídla? Ne radši na mě nemluv ty... však já mám být ten démon ne ty!" prskl jsem. "Pardon, ale já musela." uchechtla se. "hlavně když tvůj deník je plný jeho." já ji zabiju, opravdu ji zabiju. "stejně víš že mě nevidí..." dodal jsem chladně. "Ty víš že ..." zacpal jsem ji okamžitě tlamu, než byla schopná cokoliv říct.
Před školou na Erena čekal jeho nejlepší kamarád Armin. "Ahoj Erí!" zamával na něj s úsměvem, upřímně mě ten Armin často štve. "Ahoj Armine." objal ho Eren. "Tak co jaký byl víkend?" zeptal se ho. "Otec nebyl doma takže to bylo v klidu." usmál se Eren. Jak se dokáže pořád usmívat i přes to všechno co se mu děje? To by mě zajímalo. "Tak aspoň že tak." odpověděl Armin a oba vyrazili do školní budovy. S Mikasou jsme si sedli na parapet a pozorovali našeho svěřence.
Hnědé vlasy a smaragdové oči, které tak zářily na jeho tmavší pleti. Proč nemohu znát chlapce jako jsi ty u nás v pekle? Povzdychl jsem si. "Copak Levi?" optala se mě Mikasa. "Co myslíš, sama víš až moc dobře." odsekl jsem. "Ty víš že je tu možnost, jak by jsi s ním mohl být." řekla. "Jsi ty vůbec anděl ?" pokrčil jsem obočí. "Jsem, ale víš že mám slabost pro lásku." usmála se. "Tohle není láska." prskl jsem. "Hm, když myslíš." pronesla a zmizela. Teleportoval jsem se před Erena a díval se na jeho obličej. Je tak krásný, tohle není láska, nemohu milovat. Nelze milovat, když ani nevíš co láska je.
Hnědovlásek absolutně ignoroval celou hodinu a čmáral si něco na papír. Pohlédl jsem na jeho papír a nemohl jsem se přestat divit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na jeho papíře se nacházela kresba mě, kdybych žil v této době jako člověk. Sedl jsem si vedle něj a pozoroval jeho kresbu. 'Rivaille' napsal ke kresbě a usmál se. Mé srdce vynechalo úder. Podíval jsem se na Erenův šťastný výraz, který byl zároveň mírně bolestiví. Zazvonilo na přestávku a Armin přiběhl k Erenovi. "Jé kdo to je?" usmál se a vzal kresbu do rukou. "Sám nevím, zdá se mi o něm až moc často, že se mi jeho obličej vryl do paměti." pokrčil rameny.
Erene, já jsem tady. Proč jsem od jinud než ty. Pohladil jsem ho po tváři. Eren se vyděšeně dotkl místa kde jsem ho pohladil. "Všechno v pořádku?" optal se ho Armin. "A-asi ano, jen jsem cítil náhle hrozný chlad na tváři." pronesl. "To je zvláštní." zamyslel se Armin. "Přemýšlel jsi někdy o ocultysmu?" zeptal se ho blonďák z ničeho nic. "Ne..." odpověděl Eren. "Přinesu ti knihu, mohlo by ti to osvětlit ty tvoje sny." Podal mu zpět papír. Asi bych se mu měl ukázat, aspoň jednou ...
*Ahoj! Vítám vás u nové fanfikce na můj velice oblíbený ship :3 Doufám že se vám první kapitola líbila :* *
