Zrovna si tak sedím na obrubníku před naší školou, která je hned vedle malého parku s rybníkem ve kterém se minulý rok vykoupali kluci z vyššího ročníku. Poslouchala jsem spěv ptáku a nasávala vůni přicházejícího podzimu a mé kávy bez které nedám ani ránu. Vůně toho všeho mi připomínala ty krásné dny minulého roku, který byl zvláštní jako každé první týdny školy. Ty dny jsem se konečně spolčila s moji třídou konečně po několika měsících.
„Proč sedíš tady, před školou, ještě v sychravém období a na této studené zemi?" optal se klučičí hlas za mnou drcnul do mě nohou až jsem mi spadla knížka kterou jsem právě četla a sedl si vedle mne. Zvedla jsem knížku a otočila jsem se směrem k němu. „ Ahoj Matty co potřebuješ" zeptala jsem se a naklonila se k němu že ho obejmu on jen objetí přijal a já jsem si užívala objetí od zdroje tepla které jsme naposledy pocítila dnes ráno v mé posteli. Pustili jsme se a on odpověděl jen „ To jsem tě nemohl překvapit tímto literárním pozdravem když jsme se neviděli necelé dva měsíce?" a usmál se. „ Ne v pohodě" odvětila jsem než přišla moje dlouholetá kamarádka Klaudi, která si sedla vedle mne a obejmula mě. „ Čaute lidi stýskalo se mi po vás" když to dořekla obejmula mě a plácla si s Mattym za vakem který visel na mých zádech. Obrys člověka se vynořil z parku, byla to Mia, spolužačka a kamarádka která se přestěhovala zde do města Riverings z Německa 3 roky zpátky. „Ahoj Mio" zvednu se a obejmu ji. Dveře školy se v tom okamžiku otevřeli a zbytek kamarádu co seděli na obrubníků se zvedli a společně jsme vyšli schody co stojí před školou. Prošli jsme hlavním vchodem do naší obrovské školy a zabočili k vrátnici na které jsou jako každý rok vyvěšené kmenové učebny. Zastavil nás blonďatý vysoký kluk. Byl to Tommy dvojče Mattyho „ Jsme ve třetím patře" řekl dostatečně silným hlasem aby ho bylo přes hluk slyšet. My jsme se otočili směrem ke schodům a odešli k nim i s Tommym. Konečně jsem se dostali do naší třídy. Já jsem jako vždy zaujala místo předposlední lavice u okna. Za mě si sedli dvojčata a hned vedle mě Mia. Jak minuty do deváté hodiny ubývají tak se pomalu ale jistě plní i naše třída.
Zazvonilo a do třídy zašla naše třídní učitelka. Než si vůbec sedla začala nám oznamovat nové informace o našem pobytu na internátu a v rodinách . „ Tento rok je výjimečný a to v jedné věci tento rok se pojede na pobyty do různých zemí naše škola získala ty to." pozastavila se se a odkašlala si. „ Anglie, Irsko, USA, Rakousko a Skotsko. Doufám že jako druháci nás ohromíte tím co umíte, ale hlavně vaším studiem na vašich budoucích školách. Protože víme že né každý si může dovolit toto studium, nabízíme tak ještě nejbližší Německo se slevou 50%. Pozor žáci každý musí vycestovat a psát si svůj vlastní život tak rychle běžte se zapsat k řediteli kam chcete dokud jsou tam ještě místa, přeji vám hodně úspěchů a zážitků v novém životě. Prozatím první informace odlétáte nebo odjíždíte za dva týdny. Tak běžte!" dořekla a celá třída se zvedla a uháněla k ředitelně kde byla jako první a kde bylo už vyvěšeno kolik budou do příslušného státu přijímat. Moje oči zabraly hned první řádek. Anglie- 20 žáků. „ Musím do Anglie je to můj sen už od malička" řekla jsem kámošům co stáli za mnou. Do ředitelny jsem se dostala jako pátá.
„ Dobrý den slečno Pumpkinová" řekl ředitel když jsem si sedla do jeho pracovny na křeslo. „ Dobrý den pane Williamsi, měla bych zájem o místo studia v Anglii. Pokud by to bylo možné" zeptala jsem se. „ Ano volná místa ještě jsou, jste druhá v projektu Anglie. Mohu vám teď nabídnout pár měst ve kterých by jste bydlela a studovala." dořekl a ukázal otočil ke mě obrazovku svého počítače kde byli města ve kterých mohu bydlet. „ Ve každém městech může být maximálně žáků ve Winchesteru už je jeden žák z vaší třídy." dodal já si jen prohlížela možnosti. Buď Londýn ( můj celoživotní sen) nebo Torquay jiné města neměli anglický nádech - zamyslela jsem se.
„Torquay jedu do Torquay." řekla jsem silným hlasem aby mne slyšeli i moji kamarádi přes dveře ředitelny. „ Dobře vyvěsím tedy výpis kdo kam jede a vy mi pozítří dáte vědět s kým budete bydlet." řekl a mávnutím ruky naznačil že mohu jít. „Děkuji mockrát a nashledanou" řekla jsem a zvedla jsem se a vykročila směr dveře. Jen jsem řekla mým přátelům bylo Torquay a odešla jsem. Došla do své třídy sedla jsem si a nemohla si pořád uvědomit že jsem udělala svoje obrovské rozhodnutí v mém životě, věc která mi teď bude psát úplně novou kapitolu. Zbytek dne jsme si jen povídali, nebo něco udělali přece jenom uvidím se až za rok.
