Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｎ/

Na světě existuje mnoho typů bolesti. Bolest psychická, fyzická, bolest, kterou jsem před pár dny pocítila já...
Ale tohle....tohle, přestože bych to vůbec nečekala, bolelo víc než to všechno.

Uběhlo pár dní a jako obyčejně jsem přišla do práce. Celkem jsem se těšila, protože naplánované bylo focení se zvířaty, což jsem ještě nedělala a bude to určitě skvělé.
Jenže už když jsem vešla do ateliéru, tentokrát do jednoho za centrem Říma, cítila jsem, že je něco jinak. S Darcy bylo něco jinak. A nebylo to jen to, že by se špatně vyspala, nebo zjistila, že v televizi prošvihla 101 dalmatinů, tohle bylo něco úplně jiného.
Protože když už Dee něco z takovýhle věcí trápilo, snažila se to nedat znát a místo toho na to pořád myslet, se radši pokoušet vytvářet úsměvy na tváři druhým, když ne sobě. Byla to její nejkrásnější vlastnost.

Jenže se tak zdálo, že tentokrát se nejspíš stalo něco fakt hrozného, co jen tak vytěsnit z hlavy nesvede. Byla skoro jako mrtvolka, její oči vyhaslé a když jí kostymérky několik minut zakrývaly kruhy pod očima, nebyla jsem jediná, kdo si všimnul, že je tady něco špatně.

Ten den jsem s ní poprvé mluvila až těsně před focením.
Nevěděla jsem, jak bych se měla chovat, když mi ani nebylo známo, co se vlastně stalo.
Pozdravila mě jako první.
,,Ahoj."
,,Ahoj," věnovala jsem jí smutný pozdrav. Nevypadalo to, že by za mnou přišla s účelem mi něco konkrétního sdělit, protože mlčela, a já tak rozmýšlela, jestli se teda mám optat, nemám...
,,Uhmm...promiň, jestli je to nějak hodně osobní, ale stalo se něco?"
To bylo blbé zformulování otázky, Davidsonová, tak samozřejmě, že něco se asi děje, že jo.
Snažila jsem se znít klidně a zároveň starostlivě, připravena jí s čímkoli případně pomoct.
Mlčenlivě tam přede mnou nervózně stála a nejspíš pořádně nevěděla, jak by mi to měla v rychlosti shrnout, když jsme za chvíli začínali.
,,Řeknu ti to pak," zamumlala a na podpatku se otočila k připravené ploše.

A během focení teď ta neznámá věc trápila i mě. Takhle smutnou jsem ji ještě neviděla. Co si tak vzpomínám, přede mnou vlastně za tu dobu nikdy smutná nebyla. Proto to bylo takové zvláštní a vyvolávalo to ve mě divný pocit.

Na place se kolem Darcy zatím protočil jeden had a šedobílá kočička, teď měla nařadu přijít sova. Ze všech sil se snažila plně soustředit na objektiv, ale já i Stefan jsme jí tu strast v očích viděli a tudíž na fotce vynikala spíš zvířátka, než ona, což nebyl záměr photoshootu. Myšlenkami byla úplně někde jinde a pořádně nedokázala vnímat svoje tělo a co s ním při pózování dělá, což by modelka měla.

Po očku jsem sledovala, jak si celý štáb pošuškává a zpovzdálí Dee sleduje. To od nich nebylo dvakrát hezké. Všechny zajímalo, co se děje. Co se děje, že profesionálka Darcy není ve své kůži. Smutné, jak lidi předstírají starost, až když se něco doopravdy děje.

Dlouho bylo ticho. Šlo slyšet jen smíšené hlasy, jak všichni čekali, co z ní chudinky vyleze, jestli se vzpamatuje, aby se mohlo pokračovat, když už se i zhluboka nadechovala, aby zadržela pláč.
Už jsem měla chuť něco říct. Říct, jestli jako nevidí, že jí není dvakrát dobře, tak proč na ni takhle blbě čumí a tlačí na ni. Jenže to by znamenalo nahlas promluvit před tak třiceti lidmi a to by mé sebevědomí pod bodem mrazu asi nedalo.

Z modrých, černou tužkou obrámovaných očí se jí svezla slza a to ve mě zanechalo bolest odpovídající kulce skrz na skrz. Často je totiž mnohem těžší sledovat naše nejmilovanější truchlit, než sami zažívat bolest.

Se sovou na rameni sklopila zrak, nechala si slzy stéct po bradě až na svoje saténové šaty a přiložila si ukazováček před obličej, na znamení toho, ať jí dáme vteřinku.

,,Darcy, jestli se na to necítíš, můžeme dnes už končit." Houkne na ni Stefan klidně a ona něj vrhne letmý rychlý pohled.

,,Ne, je to moje práce," řekne téměř neslyšně, ,,já to zvládnu. Já...Dejte mi jen vteřinku." Řekne a začne vstávat. Maličkou sovu opatrně předá chovatelce a se slzami v očích odchází z plochy pryč. Vyhledá mě pohledem a naznačí mi, ať jdu za ní. Stočí se na mě všechny pohledy a mě připadá, že mi srdce asi vyskočí z hrudníku. A tentokrát ne kvůli těm všem párům očí, ale jedině kvůli vážnosti a napjatosti situace. Nejvíce mě mrazí z faktu, že taky možná dost pravděpodobně budu jedna z prvních osob, které tu zprávu sdělí, jestli ne první.

Dojdeme do prázdné šatny vedle haly a ona se posadí na zem do tureckého sedu, i když má kraťoučké šaty a všechno jí kouká, což teď ale ani jedna z nás neřeší a sednu si hned před ní. Je opravdu jiná, možná trošku víc přirozená, protože se vždy a všude chovala jako dáma a je to nezvyk, vidět ji takhle zničenou. Slané slzy jí neústavně stékají po tváři dolů a mě přepadne ochranářský instinkt a chytnu ji za ruce.
,,Tak copak?"
Zhluboka se nadechne, aby byla schopna mluvit.
,,Já...vím, že se na světě dějou samozřejmě i horší věci, než tohle, ale bolí to jako kudla do zad."
Myslím, že už tuším, o co jde.
,,Michael mě nechal." hlesne po chvilce. Asi bych měla být šťastná, to já ale rozhodně nejsem. Jediné pozitivní na tom je, že už alespoň nebude dál Dee plést hlavu a nebude jí ubližovat.
,,Ale ono kdyby mě jen nechal....Do očí mi vykřičel, že se mnou byl jen pro peníze a že mě už půl roku podváděl."
No jo, Michael, ten čůrák, já tušila, že je na něm něco divnýho.
Dee je z toho kokota úplně zničená. A chudáček mi ještě před pár dny říkala jak doufá, že je to jen zlé období. Nebylo.
,,Po tom všem...." Bez váhání si ji přivinu do medvědího obětí. A jak mluví dál a má hlavu na mém rameni, cítím jak hýbe svou tvarovanou čelistí.
,,Po těch dvou letech, kdy jsem mu dokazovala, jak mi na něm záleží a že bych mu nikdy nic takovýho neudělala. Po tom půl roce, který jsme spolu prodovolenkovali, on mezitím za mými zády spal s bůhví kolikami a byl se mnou jen pro moje peníze!"
Je naštvaná, má strašný vztek a intenzita našeho objetí tak sílí.
Pláče už naplno, když mi smáčí proužkovanou košili a ta se mi lepí na kůži.
,,Hajzl děvkařskej!" Zakřičí a mě to drásá srdce.
,,Já vím, já vím."
Takhle v obětí tam sedíme namačknuté na sobě asi deset minut.
,,Proč jsem tak pitomá? Jak jsem to mohla já kráva nevidět?"
Hlavu si taky položím na její rameno.
,,Pitomá rozhodně nejsi a svoji vinu v tom nehledej. Jen život je někdy prostě na zlé lidi hodný a na nás, na ty hodné, zlý."

Ještěže jediný, kdo tenhle příběh čte a zná mě osobně je moje nejlepší kamarádka, která je o všem bezpečně informována, že? :D protože tohle by sakra neměl číst nikdo jiný, kdo mě zná, protože je z příběhu úplně jasné, v kom hledám inspiraci-a nejen tu- do Darcyiny postavy, a kdyby náhodou jo, úplně by to nebylo dobrý, protože by si mysleli, že jsem se asi zbláznila huh.

 Touhle kapčou nám Michael mizí z příběhu, tak jak myslíte, že se naše hrdinky teď sblíží?

mějte se krásně, natt