dare you to

kapitola 1

KAYLEIGH
Zatraceně. Jdu pozdě.
Za celej rok – ne, za celej život – jsem nevynechala jedinou hodinu, a nehodlala jsem to teď měnit.
Zatočila jsem v zatáčce a vpadla do vchodových dveří v doprovodu hlasitýho klení vrátnýho.
Zamumlala jsem omluvu a běžela do třídy. Stihla jsem to před zvoněním, takže jsem si oddychla. Zamířila jsem k Drag, chtěla jsem jí říct všechno, co se dneska ráno přihodilo. Pak jsem se ale zarazila, když jsem si všimla, že na mým místě sedí nějakej kluk, kterýho jsem nikdy dřív neviděla.
"Ehm... promiň. To je moje místo," řekla jsem. Vůbec nezareagoval, takže jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec slyšel.
"Haló. Slyšels mě?" zopakovala jsem hlasitěji.
Po neuvěřitelně dlouhý době se ke mně pomalu a ležérně otočil, ale nezvedl se a ani nepromluvil. Jen se ještě víc rozvalil na židli, takže jsem si ho mohla líp prohlídnout – hnědý rozcuchaný vlasy, kožená motorkářská bunda, bílý triko se mu napínalo přes svaly... Odvrátila jsem se, abych na něj tak blbě nezírala.
"Tak pudeš?" docházela mi trpělivost.
"Nemůžeš si najít jiný místo?" vyznělo to pěkně otráveně.
"Ne. Profesoři mají zasedací pořádek na celej rok, a tohle je moje místo, takže vypadni."
"Hele, profesor zrovna přichází, takže mu můžeš jít žalovat, žes nepřišla o patnáct minut dřív a nesedíš na svým obvyklým místě," řekl posměšně.
Rozhodně jsem nechtěla dělat další scény kvůli židli.
Pitomec, pomyslela jsem si než jsem mrštila taškou na zem vedle poslední lavice v řadě. Co tady vůbec dělá, a proč přestupuje v dubnu? A navíc to jeho chování... Jo, je sexy a Drag by se určitě líbilo, jak vypadá, ale... vzápětí jsem se okřikla. Žádný podobný myšlenky. Je to arogantní, sebestřednej pitomec. Prostě jen pitomec. A rozhodně není můj typ.